A pozor vážení, jedeme do cíle!

středa 1.7.

Dneska to bude docela krátký, protože i když minuly tři týdny, tak za tu dobu moc zážitků vážně nemám...tak leda na večery s počítačem...a kdyby jen večery, někdy i kus noci. Ale teď už je teda po všem a doufám, že se v pondělí dozvím, že jsem "architecte diplomé du gouvernement".

---

pátek 12.6.

Na atelieru mi poradili ještě, co mám dělat s tou mémoire, protože jsem nad tím proseděla spoustu času a při tom jsem rovnou přemýšlela, jak bude vypadat moje prezentace. Po docela dlouhé debatě s jedním profem jsem to konečně vymyslela.

V sobotu jsme byli u Romanova tatínka na oběd, aby se oslavily jeho narozky a taky na návštěvu. Ale moc jsem z toho neměla, protože jsem celý odpoledne psala note de synthèse, tedy stručný výtah z toho třicetistránkového elaborátu, který si přečte žury (jury, porota), pokud nááááhodou nebude mít čas na to číst to celý. A taky protože jen dva členové poroty dostanou tu delší verzi, zbytek má jen tu synthèse.

V neděli to Romanova sestra Audrey celý opravovala a zabila s tím jedno odpoledne. Tu šestistránkovou syntézu přepisovala 4 hodiny, protože jsem se snažila to všemožně zkrátit a psala nový věty...na 26 stran potom potřebovala hodinu a půl...možná protože už konečně pochopila, co a jak a taky to už jednou bylo zkontrolovaný Romanem. Líbila se jí moje nová slova, že jsou prej "moc sympa", ale že ve francouzštině neexistují...což je prý škoda, protože by jinak byla moc dobrá.

Na neděli jsem se stala slaměnou vdovou, protože Romain šel na Conscrits (jako Branci, ale už to má naprosto jiný smysl, než před sto lety...) házet koulema (boules, ale ne petanque). Tak jsem pov ránu dělala na projektu a pak jela s maminkou nakoupit na trh. Vzala jsem si jen deset euro a to jsem platila jenom věci, které byly přímo pro mě... Úděsný, ta drahota.

V pondělí jsem šla k Romanovi do práce vytisknout ty mémoire, protože jsem to takhle měla zadarmo...místo nějakých 25 Euro ve škole. Přeci jen 3x 30 stran plus 7x 8 a to celé krát 15 centů je docela hodně.

Tak jsem se dost bavila tím, že kolem mě v tý práci skákali tři chlapi a nakonec to dokonce vytiskli 5x, tak jsem si dvě kopie nechala. Jo a sehnali mi taky přístroj na kroužkovou vazbu, takže jsem si to mohla celé vyrobit tam. Včetně toho, že Roman zašel za nějakým pánem, jestli nemá další lišty, protože mi jich pár chybělo. Skvělé, ne?

Pak jsem jela rovnou do školy a odevzdala to, tak, a další část diplomky za mnou, jupíjou!

Celý další týden jsem dělala na plachtách. Teda v úterý jsem se vyspala a ve středu měla depku z toho, jak sedím nad prázdným papírem a nevím, co na něj dát. Jakmile jsem měla ve čtvrtek jakž takž daný layout, tak mě to hned bavilo podstatně víc. Tisknula jsem v úterý, takže jsem v pondělí šla do hajan v pět ráno... Dodělávala jsem ještě poslední detaily na řezech a obrázcích. Taky jsem kreslila svůj první noční obrázek a objevila ve Photoshopu filtr "Vnější záře", který je na tohle vážně perfektní. Dost mě to bavilo, vymýšlet nasvětlení kostela a skleníku.

Přes týden jsem byla na dva dny v Trevoux. Jak už je pěkně teplo, tak se občas koupeme v mini bazénku, co mají na zahradě. Je to ale pořád ještě brrrr, studený. Ale jedno odpoledne jsme tam strávily asi hodinu, s Audrey a Romanovou mámou. Neřekla bych, že někdo, komu je nad padesát (a je ženského pohlaví, u toho druhého by mě to zas tak nepřekvapilo) může být natolik infantilní :) Taky jsme si jeden večer byli pinknout volejbalovým míčem, přidal se i Roman a dost mě překvapilo, že není takové dřevo, jak jsem si myslela.

Jinak ty dny fakt nejde ani popisovat, jeden byl jako druhý, ráno vstát a sednout ke kompu a dělat výkresy. Aspoň jsme měli v pátek večer sushi, co se Roman rozhodl objednat domů, k tomu jsme si pustili ten hraný film Asterix a Kleopatra. Musím říct, že s českými titulky a doplňujícím komentářem rodilého francouze jsem pochopila i ty vtipy, kterým český divák jen těžko může rozumnět (hra se slovy, parodie na reklamy či filmy...). Po večeři jsme ještě měli supr nanuk, jmenuje se Magnum Temptation a tři pidi nanuky stojí skorem 4 Eura...haha.

Ve škole mi docela pochválili rozvržení na plachtách, dokonce jedna profka, která to všem kritizovala, řekla, že to vypadá dobře. S hlavním profem jsme to celé prodiskutovali skorem hodinu, ale hned na začátku mi řekl, že jsem s tím dobře hejbla.

sobota 20.6.

Ráno jsme vstali relativně pozdě, takže než jsme vyřídili nákupy na trhu a přípravy na piknik, bylo poledne. Vyrazili jsme směrem na Grenoble a tak půl hodiny před městem se zastavili na obídek na větrné hůrce... sluníčko docela svítilo, ale s tím větrem byla pěkná kosa. Dali jsme si tu super paštičku, co vám tak chutnala (maminka ví, kterou), salátek z rajčat a rukoly (mňam, miluju rukolu) a spoustu dalších dobrot a taky docela dobře poživatelný chleba, co pečou tady u nás v bulanžérce.

Když jsme dorazili téměř do Grenoblu, tak jsme odbočili směrem do hor a udělali menší procházku po kopcích (pod horami, výše za hodinu a půl vylézt nešlo) nad vesnicí Sassonage. Taky jsme se prošli po zámeckém parku (dost o ničem) a trochu se podívali po vesnici. Když už jsme toho měli dost, tak jsme vyrazili do jednoho parku, kde měla být česká párty. Když jsem se konečně dovolala pro instrukce, tak najít od parkoviště místo pikniku už bylo velmi jednoduché: sledujte modré fáborky.

Jinak piknik byl fajn, pár lidí, které jsem znala, pár, které jsem neznala, hlavně tam taky byli Francouzi, takže jsem Romana nechala napospas jim a šla se bavit s Aničkami a dalšími svým rodným jazykem. Ach, jaká lahoda!

Z pikniku někteří odjeli už tak v devět, protože nahoře na Bastille byl nějaký koncert a lanovka nahoru byla zadarmo. My jsme tam zůstali déle a hlavně uklízeli po pikniku, takže jsme se tam dostali až tak v jedenáct, kdy tam byla fronta tak na hodinu či dvě, takže jsme se otočili a šli domů. Musím říct, že z mého osobního hlediska to bylo opravdu to nejlepší, protože jsem se tam venku malinko přejedla a přepila. Tak jsem se ve tři ráno probudila s břichem jak balón a šlo to ven... No vytřela jsem hajzl, dala si sprchu a šla spát... Ráno jsem ho vytřela ještě jednou a dala si ještě pořádnější sprchu, aby ten parfém zmizel... Z bílého tílka jsem to ještě doteď nevyprala... No stane se ;) Romain se mi samozřejmě hrozně smál a vůbec mi nevěřil, že to nemohlo být z pití, protože se mi to ještě nikdy nestalo.

Cestou zpátky jsme si dali zase piknik z toho, co zůstalo, ale nakonec jsme místo sezení na louce dali přednost závětří auta. Celý víkend se to honilo, ale naštěstí nepršelo... Jen byla dost zima na půlku června.

Odpoledne jsem se zase jala pokračovat v přípravě plachet, takže jsem z Fête de la musique (svátku hudby) v neděli viděla jeden koncert a při něm jsem si kreslila do bloku garáže (ale jsou fakt luxusní teď). Pokračovala jsem celý večer a v pondělí začala v osm ráno, abych skončila v těch pět... Roman mezitím spokojeně pochrupkával v posteli.

Taková menší odbočka z příběhu:

Několikrát jsem za ten měsíc vysmejčila celý byt (odevzdávací horečky zabírají moc místa a na úklid pak nezbývá čas), abych se vrátila po víkendu do toho samého... Dokonce jsem i umyla Jonesovo dvouměcíční nádobí. A co za to? Hovno, akorát našlapal na hjazlu, v koupelně a v kuchyni a na stole nechal všechno včetně skla (které nemohl hodit do tašky se sklem, kterou jsme zase vynesli my s Romanem) a odpadků (které taky vynáším jen já)... Tak jsem to uklidila a umyla znova a po víkendu to samý... pak jsme s Romanem poctivě zašpinili všechno umytý nádobí a pláchla jsem na víkend. A helemese, najednou je to problém, on se chudáček už necítí u sebe doma, protože nemá v čem a kde vařit...no to je zajímavý, že když udělám to samý, co on, tak je to najednou problém! Taky pronesl větu, která by se dala vytesat do kamene: že je nucen si kupovat MacDo a hotovky, protože doma nemá kde vařit (koupil si mikrovlnku extra, aby tam ty hotovky mohl ohřívat a je línej jak prase hejbnout prstem...). Ať žije collocation (spolubydlení)!