Koprovka, narozeniny a mise za novou záchodovou literaturou

úterý 9.6.

Tak jsem se rozhodla, že dneska na Romainovy narozeniny udělám k večeři koprovku... Bože, to byl zase nápad. Nejdřív jsem v osm ráno vyhnala maminku z postele, aby mi nadiktovala, co a jak, a pak jsem vyrazila do karfůru na nákup. První, sehnat hovězí přední od kosti, to byl nadlidský úkol. Zvláště, když bylo všude porc (prase), veau (tele), agneau (jehně), ale nikde boeuf (kráva). Mno tak jsem pak našla něco, na čem bylo napsáno, že je to do polívky a byl v tom kus kosti. Taky tam bylo napsáno (dle slovníku v mobilu), že je to podkolenní a že je to přední... Cítila jsem v tom indície. Doma na pořádném slovníku jsem si ověřila, že "bovine" je opravdu hovězí.

---

Najít kopr, petrželku, celer a mrkev bylo docela v pohodě. Nesnáším celer. A proto ho teď mám asi dvě kila a smrdí mi od toho ruce. Do vývaru jsem dala tak 200g a co se zbytkem, to teda vážně nevím, protože Jones děsně otravuje, že nemá v mrazáku místo na jeho pizzy. přitom je půlka mrazáku jeho a navíc tam ještě tak čtvrtka místa je... Nevim, co furt prudí, já jsem dva týdny po sobě vytřela hajzl a pokaždý, když se vrátím, je tam naťapáno jak vod prasete...přijdu si jak uklízečka a von bude eště pyskovat??

Tak koprovka se vyvedla, maso jsem vařila celý tři hodiny a pak z něhy vypreparovala všechna žužlátka a kousky naházela do polívky. Takže jsem ho snědla i já a jak bylo křehoučký, tak se to dokonce i dalo jíst. Rozmražený knedlíky ještě od Jany byly taky dobrý a co hlavně, omáčka se povedla tak, jak měla.

Romanovi jsem předala dáreček. Uvedla jsem ho slovy: "Vím, že nemáš rád kytky, ale stejně jsem se rozhodla, že ti jednu dám, třebas pak změníš názor." Ten kyselej ksicht stál za to. Pak jsem ze skříně vytáhla "kytičku" celou z čokolády, minityčinky navázané na špejle a to celé zapíchané do květináče s marshmallow a konce špejlí ozdobené tímtéž. Docela mě odrovnal otázkou, jestli je to opravdová rostlina (Bonbónovník) a jestli taky roste, tzn jestli se plody obnovují. No prozatím se obnovily kousky marshmallow na koncích špejlí, ale myslím, že na obnovu čokolády jeden den nestačí. A taky budu muset drahému krotit příděly cukru, je pak děsně hyperaktivní a nenechá mě vyspat!

neděle 7.6.

Oběd u prarodičů proběhl v pohodě. Jeho teta má obdivuhodně podobné rysy, jako moje teta, protože vše nakupuje v Carrefouru s nejnižsí cenou (Romainova máma řekla, že když jsou to jeho narozeniny, přineseme pořádnej dort, protože to, co koupí teta se zas nebude dát žrát) a tak, ale zas mi nepřišlo, že by tolik vychovávala.

Od Romana jsem dostala jen asi tři kopance, ať zmlknu a obecně řekl, že jsem se chovala jako skvělá přítelkyně. Už předtím mě varoval, ať si dávám pozor na pusu, protože se musím ukázat :) Brunďa mi na to namítla, že to bude vážně těžké: ano, bylo. Nemám ráda staré lidi, člověk je musí poslouchat a nesmí jim skákat do řeči, i když kecají děsný voloviny. Obecně mi v tomhle přišla babí a dědá docela v pohodě, ale naprosto chápu, proč nemají tetičku v lásce.

Jo, můj bratříček měl v sobotu narozeniny, tak jsem se nakonec rozhodla, že ten jeho úkol z angličtiny, se kterým jsem ho nejprve poslala do oněch míst, udělám. K narozeninám. Tak, a nic jinýho nedostane!

pondělí 8.6.

Jinak v pondělí jsem jela na půl devátou (no na 8,37) do školy, abych se učitele na písemku zeptala: Dostal jste mejl od toho druhého profa? OUI. A je tedy vše v pořádku? OUI, teď můžeš zmizet. Supr, aspoň jsem si trochu zasportovala... Hodina a půl na kole téměř v kuse není k zahození. A měla jsem štěstí, protože večer se zase strhla bouřka, to nám počasí vrací ten krásný květen, co jsme měli.

Večer jsme se byli trochu projít (s deštníkem) do hospody a zpět. Krápalo už cestou tam a během posezení se rozpršelo opravdu parádně. Co se mi v tom baru líbilo, byly stoly... S bílou a barevnou kapalinou a při zatlačení na desku se s tím dalo pohybovat...tak jsme se asi čtvrt hodiny přetlačovali a vytvořili zajímavé obrazce. Zajímalo by mě, jestli tu skvrnu dá ještě někdo dohromady.

středa 10.6.

Začala jsem pouť za hledáním čtitelného záchodového papíru. V trafice jsem paní vyzpovídala na něco, co by nebylo moc politický, ale taky to nebyl bulvár, ukázala mi pár titulů, z čehož mě zaujaly dva, tak teď zkouším Paris Match a příště to bude ten druhý. Zatím jsem si ještě na záchodě pořádně nezatrůnila, takže nevím... Ale vypadalo to docela nadějně.

Poreferuji během příštích dnů.