Já už chci prázninyyyyyy!!!

Proč píšu do blogu dycky, když mám nejvíc shonu do školy? No to je asi ta samá odpověď, proč se při zkouškovým mejou okna, nebo proč jsem po dvou dlouhých týdnech zahlédla matraci svého kanape (schovanou pod nánosem oblečení)...btw, to mi připomíná, že hřeben jsem stejně nenašla a to jsem si i uklidila stůl!

---

Dneska by se mělo dělat na parasismique, protože v pátek je rendu (naštěstí eště ne konečný) - to SE je tam záměrně, protože mě se (pro změnu) nic nechce a Adam mi napsal "zajtraaaaa". Prozatím se cpu Foret noire (naprosto extázoidní dortík z tý nejlepší boulangerie a patisserie v okolí, naší žlutý bulanžérky; čoko piškotoidní těsto, na tom neskutečně našlehaná hnědá a bílá pěna ze šlehačky plus v tom zamaskovaný višně a nahoře čoko hoblinky...máte taky chuť? přijeďte do Lyonu a pozvu vás!!!) a rozhodla jsem se, že napíšu pár keců, protože jsem se k tomu dlouho nedostala. Včera jsem v poledne dokonce na hodinu vytáhla ságo a po dlouhé době zkusila, jestli mi to ještě hraje (no naposled jsem hrála na Vánoce v Crossu...). Tak hraje, no, ale chtělo by to nějakou motivaci a inspiraci, proč hrát...no snad se zas ozve Mika a zahrajem si.

Posledních čtrnáct dní bylo velmi jednostranných (co se týče školy) - boulot, boulot, boulot (práce, makačka, fofr), ale taky se konečně trochu něco začalo dít společensky. Sice pořád trávím nejvíce večerů u How I Met Your Mother (včera jsem dokoukala první sérii, doufám, že se brzo natahá druhá...) a cvičím si svoji angličtinu koukáním na to bez titulků, ale sem-tam se něco naskytne. Ale asi stárnu, včera jsem měla možnost jít kamsi na večírek a jak jsem dorazila dom po celym dni ve škole a hodince v bazénu, akorát jsem si udělala večeři, chvíli pokecala s Brundi a s Vaškem a šla se koukat na seriály, protože jsem byla nějaká unavená. Jo a navíc jsem v tom baru už viděla dostatečně nachcaných svlečených Francouzů tancujících po stole, což mě vcelku odradilo od možné další návštěny.

Jinak buď jsem ve škole, když už tam teda jsem, tak se doml vracívám okolo deváté, nebo sedím doma u kompu a tahám čáry (případně si na ICQ stěžuju, že bych MĚLA tahat čáry, případně si říkám: "Ještě jeden díl a fakt už začnu tahat čáry...", případně spím do dvanácti a pak mi trvá dvě tři hodiny, než opravdu začnu TAHAT ČÁRY). Páteční rendu projektu dopadlo velmi dobře, docela jsem z toho měla strach, ale architekt, co vypadá jak Jiří Adamíra, mi dokonce dvakrát řekl, že jsem "bjén travajé", takže pohoda. No samozřejmě, že když jsem tu prezentaci dodělala, tak bych to nejradši zase celý překopala, ale na to nebyl čas. Tak jsem aspoň nakreslila další dvě croquis (skicky) v mojí oblíbené šedivo-černé kombinaci možné jen díky tomu úžasnému vynálezu, jakým je tablet, a byla za ně pochválena, že se to prej stává mým poznávacím znamením v projektu ;) A zase mi všici Frantíci řekli, že fakt dobře kreslím..hehe, to docela potěší :) Že bych se někde porozhlídla a udělala si výstavu?

Od pěti do šesti jsem zaskočila do bazénu trochu rozcvičit ztuhlé svaly na pravé ruce a na zádech a pak jsem se tam vrátila, abych se ještě podívala na pár dalších projektů ostatních. No musim říct, že jak jsem prve měla pocit, že mají všichni strašně bombastický myšlenky, tak to ani zas tak není pravda. A rozhodně tam nikdo neměl tak pěkný skicky jako já ;) I když Adeline docela pěkně kreslí, ale ten scan není tak výrazný, jako kresba rovnou do kompu, dá rozum. Jo už konečně chápu, jak to dělaj ve čtyřlístku, že to kreslí v kompu...ti určitě maj takovej ten tablet, co má v sobě rovnou LCD a stojí 25 tisíc :-P

Jo už jsem povídala o Paulovi? Annabelle si ze mě pořád dělá srandu, že je na mě namotanej... no je fakt, že poslední dobou docela vyhledává příležitosti si se mnou ve škole pokecat (ale už není tak zmatenej, stydlivej a bezradnej, jako loni..) a taky je fakt, že když jsem ve čtvrtek seděla sama v atelieru a řezala maquette, tak jsem mu napsala, jestli se nechce stavit, protože jsem se tam samotná nudila. Docela nám to začíná jít, rozhodně si pokecáme líp, jak loni...hádat se umíme pěkně. Teda takový to veselý hádání se o ničem, o něčem pořádným se nemá smysl hádat, že jo.

Tak se pomalu dostávám k hlavní společenské události posledního týdne: v pátek byla crémaillère (uvítání nového spolubydlícího) u Martinů a byla z toho super česká (česko-slovenská) párty. Tolik CS příslušníků pohromadě jsem ještě v Lyonu neviděla, bylo nás tam snad třicet plus asi tak pět Francouzů či jiných národností. Seznámila jsem se se Slovákem Danielem, se kterým jsem potom v sobotu odpoledne byla fotit kostely. Docela dobře to vyšlo, protože on chodí do kostela a já jsem potřebovala zrovna na ty kostely, které ještě neviděl, takže ho to bavilo. Což se nestává tak často, jo, jeden dva, to zvládne každej, ale ne osm :) A mě to bavilo taky, protože jsem si měla s kým povídat a s kým se projet na kole.

Jinak jsem si pokecala s Dédè (občanským jménem Ondřejem) a asi ve dvě ráno jsme jeli ke mě, protože jsem mu tu chtěla něco ukázat. Nakonec jsme šli spát v sedm ráno a fakt netuším, o čem jsme mohli tak dlouho kecat...hihi. Ve dvanáct jsem nás vyhnala na trh koupit vajíčka a pečivo, protože tu nebylo co k snídani. Udělala jsem Plesenskou vaječinku (dědečkovo-babiččino-tátova) míchaná vajíčka a názorně jsem demonstrovala, jakej je rozdíl mezi míchanými a sraženými vejci :) Ondra to do sebe nasoukal asi za pět minut, takže evidentně rozdíl poznal ;) Po snídani jsme ještě na hodinu vytuhli a pak jsem se donutila vyrazit na ten kolovýlet po kostelech. Večer jsem dorazila domů úplně zničená, najedla se, v osm zalezla do postele, koukla na jeden díl How I Met Your Mother a probudila se v neděli v poledne. Haha, 16 hodin spánku, no doháněla jsem poslední týden, že jo. I když narozdíl od Francouzů jsem ze středy na čtvrtek neměla potřebu dělat charette (nocovku), protože jsem to všechno krásně stíhala. Teda krásně...maquette jsem dodělávala ještě v pátek odpoledne, ale co, stihla jsem to i bez noční.

No ale jinak jsem hodná a rozhodně oproti loňskému roku jsem tady skorem jako v klášteru, MAMI, skoro nepiju (není s kym a naštěstí ještě nejsem natolik alkoholik, abych chlastala sama..), jenom když mě začně škrábat v krku (což se tu v tý zimě v apartmánu stává velmi často), tak si udělám grog, no tak jsem od prosince načala druhou litrovku rumu, mno...

Poslední dobou tady furt chčije, takže musím jezdit do školy sockou, ale aspoň se snažím číst tu knihu...objevila jsem novej slovesnej čas, něco jako minulej přechodník, ale problémy mi to nedělá a rozhodně je tahle knížka na čtení zajímavější, než ta minulá. No a jak je tu pořád hnusně, tak jsem se včera rozhodla udělat takovou malou soukromou grève (stávka) proti šedé (obloha, škola - beton, Francouzi - oblečení) a vzala si svůj zářivě oranžový svetřík, světle modrou minisukni a modré punčocháče, korunováno černo-bílým šátkem na hlavě a mega naušnicema. Serge (prof na parasismique) mi svetr pochválil, jen nevím, jestli to nebyla ironie ;) a rozhodně jsem byla v celé škole nejviditelnější objekt. Ta holka z prváku, co vypadá a chodí podobně jako Andrea tam zrovna totiž nebyla. Jo a taky jak nám ve škole konečně udělali Wifi, tak jsem zaskajpovala s Vaškem a virtuálně ho kamerou provedla po škole...lidi se na mě dívali krapet divně, jak jsem po škole chodila s tím notebookem a povídala si sama pro sebe...hihi :)

A to už je asi tak všechno, co se týče novinek, takže se jdu připravit na druhé kolo přemlouvání sebe a Adama, abychom něco udělali na páteční parasismique. Taky bych mohla najít ten hřeben, protože jinak už ty vlasy nerozčešu po včerejším bazénování, no a ještě bych mohla uklidit do skříně to poskládané oblečení, ale úspěch vůbec je, že jsem ho poskládala.

Dopoledne jsem si byla koupit chleba do mrazáku, ať mám nějaký zásoby na další období lenosti a neschopnosti zajít 100m do bulanžérky a odehrával se tam následující rozhovor:

"-bonžůr, pán o nua
-kel? pti u grán?
-se komán?
-sa se pti, sa se grán
-ok, donk grán
-pti?
-grán
-pti?
-grán!", a ukázala jsem rukama velkej

*pán = pain, chleba; nua = noix, ořechy; kel = quel, jaký; pti = petit, malý; grán = grand, velký; se = c'est, to je; sa = ça, tohle; komán = comment, jak*

Ale pořád to myslím nemá na to "jedno mlíko" - a jak mi začala nandávat šest rohlíků... (v Praze...)

Taky jsem si zašla koupit lístek na pátek večer do Montpellier a těším se za Přeslí a taky k moři a taky na prázdniny, které začínají za dva dny, tak šup do práce, ať si je zasloužím!!!