Víkend se Sketchupem a jiné

Naposled jsem se zasekla na tom, že jdu s Paulem na brusle. No byla to sranda, okolní teplota asi tak mínus pět, trochu posněžívávalo (ale zas nemohlo pršet, což je to hlavní), ale zasportovali jsme docela dlouho, dom jsem se vracela už za tmy. Vyrazili jsme do parku Tête d'Or a trochu to tam objezdili, načež jsem si řekla, že nebudu dále ovládat svou neovládnutelnou chuť na čokoládu a že bych si dala goffru (vafli). Akorát že nemám peníze, vyrazila jsem akorát s klíčema od baráku a nedostatečným počtem papírových kapesníků. (neobešlo se bez komentáře, jak jsou holky vychcaný)

---

Dohodli jsme se na jedný vafli napůl, protože přeci jen jsem to ještě nechtěla úplně pokoušet a stláskat celou. Mňam, ta mléčná čokoláda s karamelem, jak jen byla dobrá! Akorát tu byl malinkej problémek, protože při placení Paul zjistil, že nemá peníze...haha. No chlápek nám tu vafli dal stejně, s tím, že mu to dáme pozdějc. Takže jsme spapali napůl vafličku a vyrazili směrem k bankomatu. Paul se asi dvakrát vrhnul na přechod na červenou a už jsem přemejšlela, jak budu volat sanitku, když nemám s sebou telefon, ale přežil to ve zdrávu.

Protože v těch končinách, kde jsme byli, dlí jeho dva kámoši, napadlo mě za nima skočit. Byl tam jen jeden, ale docela jsme si pokecali. Je to Bulhar, takže my dva jsme si bez odporného francouzského přízvuku dobře pokecali... Například o městě Annecy. My dva jsme tomu říkali A~si (místo vlnovky jako že nosovka), tak se Paul furt ptal, co jako že tam, že tam není nic k vidění. A přitom jsme oba řešili, jak daleko je to od Ženevy v porovnání od Lyonu. No asi tak po čtvrt hodině Paul řek "jo ahá, Ansi" (důležitý důraz je na to N) a že to pak jo, že tohle je moc pěkný město. Kurňa, kdo má vědět, že tam někde v těch luzích, kde dlí jeho rodina, existuje městečko, který se jmenuje Ancy?

Zpět do parku, zaplatit vafli, jsme se zvedli už skoro za tmy, takže se není čemu divit, že stánek už byl zavřený. Prej se tam staví v týdnu to zaplatit. Možná dneska vyrazim na brusle, protože je moc krásně, tak tam případně sjedu.

Večer jsem měla s Mikou vyrazit do jedný hospody na koncík, ale nakonec se ani neozval (klasika, to už je potřetí, co se domlouváme...), tak jsem nakonec dělala ani nevím už co, buď fotky, nebo jsem jen tak bloumala po netu a kecala na MSN... Je to děsnej žrout času ten net. Ale nemít ho, tak se tu asi zblázním!

V sobotu jsem částečně zpracovala fotky z výletu, celou dobu jsem nadávala na Olympus, kterej vůbec neostří a většina těch fotek je hnusná jak prdel, no eště že v Sète se mnou fotila i Jana, použiju ty její... Zatím se mi povedlo to vytřídit z asi 500ti fotek na 277, ale ještě potřebuju zredukovat aspoň o sto, aby se na to dalo koukat. Pak jsem načmárala dvě stránky idée na parasismique a následně se to snažila uvést v praxi, což se mi povedlo někdy tak okolo desáté večer. Ale Adam mi aspoň pochválil schémátka zavětrování a celé konstrukce, a mě se to taky líbilo, tak ta práce nebyla tak zbytečná (to se teda dozvím tak za dva týdny).

Obědvala jsem asi v půl šestý, protože jsem předtím neměla dostatečnej hlad na to, abych se zvedla a šla vařit. Nakonec to, co měla být pouze ohřátá výplň do mého nenasytného žaludku, bylo velmi zdařilé a dobré jídlo! O půlnoci jsem šla do postele sledovat How I Met Your Mother a dneska se definitivně probudila v poledne, i když mě celou dobu budil Jonesův skvělý budík. Stejně eště nevstal, tak nevim, proč si ho dává na osmou ráno...

Jo, a měla jsem jít s Mikou tancovat, ale v půl devátý večer se ozval, že nemůže...haha, prej ve středu, jsem zvědavá.

Bleskurychle jsem se oblíkla a pádila na trh koupit salát a rajčata. Stánek se saláty tam nebyl (fňuk) a ten týpek, kterej mi dycky dá půlku nákupu zadáčo taky ne...merde. Chtěla jsem si teda aspoň koupit ta rajčata, tak jsem se zastavila u jednoho stánku, kde se mi zdála docela v pohodě vzhledem i cenou. Řekla jsem si o pět, chlápek mi je navážil a začal se bavit s nějakým načančaným párečkem vedle mě, načež jim těch mejch pět rajčat s nadšením prodal. Tak jsem tam nechala i misku se saláty a otočila se bez jedinýho slova a už tam nepáchnu. Pak jsem tam ještě asi deset minut kroužila, naštvaná, že najít ve třičtvrtě na jednu na trhu, který končí v půl, rajčata a salát je nemožný, ale nakonec jsem to přeci jen nakoupila. Ale zved mi pěkně mandle, debil...to se dělá???

Doma jsem si připravila salát podle receptu, kterej jsem si včera večír přečetla v Instinktu na oné místnosti. Poslouchejte sami, to se muselo vyzkoušet: salát (mache, česky údajně polníček, nesehnala jsem, tak jsem tam dala melánž), cibule na syrovo, utřít česnek, olej, pepř a sůl...to by ještě bylo normální, to mi dáte zapravdu.

Teď to přijde...pomeranč, opečená slanina a vejce natvrdo ;) Ještě jsem do toho přidala vlašské ořechy. Je to OPRAVDU zajímavá chuť, jen se nemohu rozhodnout, zda pozitivně či negativně! :-P

Jo a když jsem hledala tablet, tak na mě zpoza stolu vykoukl hřeben!