Fňuk....loučení...

úterý 1.7. (cože? už červenec???)

Je to super, že ten náš blbej atelier skončil už 18.6., protože jsme takhle získali skoro dva tejdny prázdnin, zatímco někteří odevzdali 27. a za dva dny už jeli domů.

Co jsme se vrátili z jihu, začal kolotoč nekonečných oslav a párty...škoda, že takhle dobrý nebyly už od začátku. Konečně přišly teplý noci, který se daj prozevlovat venku a všichni odjeli...škoda.

---

No každopádně jsme stihli aspoň dvě. Jednu v sobotu, kdy jsme byli u jednoho kluka na Croix-Rousse a pak jsme se tak různě stěhovali po centru, až Andreu asi v půl pátý napadlo, že vylezeme někam na kopec a půjdeme se podívat na východ slunce. Bylo nás pět, ještě Pavel, Elena a Jean-Romain (Francouz, co má slovenskou přítelkyni). Bylo to moc pěkný, povídali jsme si, zpívali, a tak. Někdy v půl sedmý jsme se vydali ke Slovákům na kafe a pozdravit ještě Maťa než odjede. Byl roztomilej, jsme mu dali do pokoje mobil s hudbou a čekali, až se probudí...tak přišel do kuchyně, jen se tak na nás podíval a řekl "putain"...není to zrovna pěkné slovo :) Ale byla to sranda.

Potom jsme se rozešli, já jsem šla společnou cestou s JR, tak jsme si ještě dali pain au chocolat na schodech kostela a před devátou jsme se rozešli do svých domovů spinkat. Cestou dom jsem fotila jak šílená celej Lyon, panoramata, jak kdybych tu neměla ještě rok zůstat, ale to světlo bylo nádherný! V 11 už jsem se probudila a nemohla spát...shit.

Pak přišlo nějaký zařizování a výprava s Andreou a jejími rodiči na Fourvière. Ani mě to moc nezničilo, ale následovné tříhodinové hledání otevřené restaurace (vemte si, v neděli odpoledne jsou všechny zavřený!...tady se jí jen v poledne a pak se žere večer od osmi...!) mě v celku unavilo. Takže jsem to zabalila dom, ale tam jsem moc nevydržela, protože na mě začaly padat čtyři stěny, tedy jsem se sebrala na volejbal. Docela to pomohlo, jednak jsem se unavila, dvak sport taky vyplavuje endorfiny.

Večer mi Pavel donesl svoje kolo, nechám ho tu pro bráchu a v září ho někomu dám, a jídlo, co nespotřeboval, rozloučil se a v devět večer odfrčel autobusem do Prahy.

S Andreou jsme jako samotinké vyrazily na ké, chtěly jsme si popovídat ve dvou, ale připojili se k nám hned nějaký dva týpci a začali si povídat. Ale byli fajn a sympa, tak proč ne, že ;) Pak tam přišel nějakej kluk, kterej cestoval ze Štrasburku do Španělska, a že prej nemá kde spát, takže ho Andrea vzala k sobě. Její rodiče museli být nadšený :-P

V pondělí jsme ještě oběhaly nějaký obchody a večer zašly i s rodičema na večeři na Place des Terreaux. Andrea si celou dobu chtěla dát Moules Frites (mušle + hranolky) jako Maťo, ale bohužel je neměli. Tak jsme si nakonec my dvě daly rybu a rodiče steak, na kterej měli chuť celou dobu, a všichni jsme byli spokojení :-P Obě jsme si vzaly takové lehce apartní šatičky, takže když jsme kráčely přes naší arabskou čtvrť Guillotière, pískali na nás pořád... No co, no. Andrea řekla, že by nechtěla bejt chlap, protože by se asi v létě z těch všech polonahejch holek po ulicích zbláznila :-D

Večer se mnou šla ještě naposledy na Sirius, dokonce jsme přemluvily i Jonese, poprvý, a bylo to moc fajn. Dali jsme si mojito, kecali jsme, skvěle jsem si zahrála, jak sólo, tak duet (s tím klukem se vážně hraje dobře, byli jsme pěkně napojení a hráli to samý, aniž bychom si to řekli). Andrea zas povídala, že Jones je děsně vtipnej a že s ním bylo fajn.

Asi v jednu nás opustil, šel zkusit spát. Nechápu, jak ten člověk může chodi spát ve 4 a vstávat v 7 celej týden... A pak o víkendu spí do čtyř odpoledne, žejo...

V půl třetí nás vyhodili, tak jsme skočily ke mě, převlíct se, vzít ještě poslední flašku vína (heh) a vyrazily jsme na ké (břeh Rhony, jestli to ještě někdo neví). Prošly jsme se až pěkně dozadu a tam jsme zůstaly celou noc. Povídaly jsme si a bylo nám fajn. V sedm jsme dorazily "dom" a rodiče nás pěkně seřvali, že se prej báli. Zvláštní, poté, co si člověk víc jak rok dělá, co chce... No nic, pak se vyklidnili, tak jsem ještě pomohla namazat bagety a šla si hajnout k sobě domů asi v 8.

V 10 jsem se probudila poprvý, vyřídila, co bylo potřeba, asi za hodinu usnula a v jednu jsem vstala, protože v půl třetí jsem měla "rande" s tím Francouzem-Slovákem. Ten jede na rok a půl na Slovensko pracovat a bude tam bydlet se svou přítelkyní Slovenkou, tak je happy. Povídali jsme si celý odpoledne na ké při melounu a rozdělili jsme se asi v šest, měl rande se ségrou a já jsem šla na volejbal. Hra byla úplně super, jestli budu mít možnost hrát takhle skoro každej den, třeba časem začnu hrát i dobře :)

Večer jsem zašla na party francouzů....sranda, mluvili na mě jen anglicky a když jsem se prokecla, že rozumím fránině, tak z toho byli dobře na větvi :) Posledních pár týdnů zjišťuju, že mě vážně baví mluvit francouzsky a že rozumím a jsem schopná toho říct poměrně dost. No tak mám ještě celej rok na to se zlepšit. Jestli se jednoho krásného dne nenaseru a nevrátím se jen tak z ničeho nic do Prahy... Občas je to tu na prášky, hlavně ta škola je dost šílená...! Začínám zvažovat zase možnost Gratzu...(napsáno před pár dny - už jsem se po dvou týdnech dozvěděla, že jsem atelier neudělala...mám 9, takže jsem vážně na tuhle školu nasraná a nejsem si jistá, jestli tu chci zůstávat! Přemejšlím dodělat tu čtvrťák, dát si takový trochu prázdniny, naučit se německy a vyrazit do Gratzu za rok...huh. Ještě čekám na výsledek jednoho předmětu, třeba budu mít 11 a dohromady projdu. Vyplňuju dotazník o pobytu na Erasmu, tak jim to ještě osolím!!!)...pořádně se tam naučit německy a zkusit, jak se studuje v Rakousku. Hmno, uvidíme.
fotečky z párty na rajčeti