Ještě musím popsat naše víkendové kulinářské radosti. Myslím, že tolik peněz jsem ještě za víkend neprojedla a taky jsem nikdy neměla tolik lahůdek dohromady. V sobotu jsem hrozně chtěla jít na trh koupit si aspoň zeleninu, ale nakonec to dopadlo tak, že naše mlsné jazýčky nás donutily koupit sýry za 10E a neuvěřitelně dobrou paštiku za další 2.50, taky jsme nechali asi 6 Éček v boulangerii a tak dál... Jo a taky jsme koupili strašně dobrý čerstvý vlašský ořechy.
Doma jsme si nachystali hostinu i se zbytkem červeného vína ze včera a jedli to asi hodinu a půl, než jsme vyrazili na ten orientační běh.
Doma jsme si nachystali hostinu i se zbytkem červeného vína ze včera a jedli to asi hodinu a půl, než jsme vyrazili na ten orientační běh.
Večer jsme začali asi v 10 večer vařit guláš, že bude v neděli na oběd (nakonec byl na večeři). Hned ze začátku se mi povedlo si splést papriku a pepř, takže jsem tam nasypala fakt hodně pepře, čímž jsem to odsoudila k dolití velkého množství vody. Stejně tam ale bylo tak moc salámu, že to bylo nutný. Z malého hrnce jsme se tedy přesunuli do velkého a udělali jsme porcí jak když se sejde celá naše rodina včetně všech příbuzných i známých. Ale jak se v tu neděli odležel, byl fakt moc dobrej. Jones si nedal, protože řekl, že nemá rád klobásy. Ale my jsme chtěli udělat buřtguláš, tak ať si trhne! Čtyři porce jsou v mrazáku a čekají, až přijede Grenoble na Lumiere.
Jo a v tu neděli, to jsme koupili tu děsně dobrou paštiku asi za 5E a k tomu taky sušenou šunku a další sýr a ještě hroznové víno, které se k tomu moc hodilo. A jedli jsme zase asi hodinu :)
Odpoledne jsme se aspoň vykopali na procházku do starého Lyonu, protože Zdeněk sháněl dárky domů. Bylo docela pěkně, jako že nepršelo a nebyla taková kosa.
A víkend byl zase v háji, no. Ten čas letí hrozně rychle, protože nemůžu uvěřit, že už je to přes dva měsíce, co jsem tady zase po prázdninách. No když je co dělat, tak to prostě letí rychle. Teď zas bude práce do školy jak na kostele, takže se asi taky nebudu moc nudit. Zrovna sedím v našem miniprostůrku A la Poste kousek od školy (a konečně tu máme i automat na kafe!!!) a skládáme dohromady podklady na zítřejší rendu. Každej udělal pár plánší a teď to někdo musí dát dohromady. Ještě, že to nejsem já. Stačí, že jsem se uvolila k tomu, že slepím práci nás třech. Je docela srandovní, jak jsme měli ten info tejden, tak nás naučili v InDesignu a toto rendu se proto dělá v InDesignu a už ne v PowerPointu. Ale aspoň nějakej posun, co myslíte: Rozhodně je to rozumnější "ložiciel" než Microsoftí poweRpuán.
Včera jsme se sešli u Pauline kousek od Hotel de ville v centru v deset ráno a odcházela jsem v devět... A to myslím, že jsme dělali docela rychle a já jsem se na to pak už vyto a prostě jsem odešla (měla jsem hotovo!). Alois to ještě ani nemá hotový a Pauline z něho šílí, protože prej přemnýšlí strašně pomalu ;) Ale je fakt, že jsem čekala dvě a půl hodiny, než napsal cca půl stránky textu. Já jsem dělala například analýzu povrchů a Aloise napadlo, že tam přidáme pokaždý platanovej lísteček, aby to mělo měřítko. Vypadá to docela pěkně a všem to přijde vtipný. Celkem jsem udělala sedm plánší a Francouzi si myslí, jak moc jsem pracovala. No nechme je při tom. A Annabelle mi dneska opravila chyby a dokonce jich tam ani nebylo tolik. Pauline se včera párkrát ptala, jak se to a to píše a já jsem na to věděla odpovědět, haha.
Krom tahání myší jsme se byli taky podívat na naši "site" a něco vyfotit a taky jsme se skvěle naobědvali, Pauline uvařila špagety carbonara. Jo a ještě jsme vyžírali Nutellu s bagetkou. Myslím, že se ze mě stává jedna velká bageta, budu muset přestat jíst tolik pečiva. No vůbec se dobře nafukuju, tak doufám, že to zas nějak rozhejbám :)
Jinak v pondělí byla docela fajn škola, a naštěstí jen dopoledne. Měli jsme něco jako o komunikaci s investorem, tak jsme se učili jakoby prezentovat svůj projekt. Šli jsme na pár minut na pódium a dostali jsme slovo, o kterém jsme měli mluvit tři a půl minuty. Tak jsem se o sobě dozvěděla, že nejsem moc v pohodě a že mám v sobě hrozně moc emocí, se kterejma nevím, co dělat. Hmm, to je docela i pravda. Ale krom toho jsem mluvila francouzsky a v tý místosti blikaly zářivky a mě z toho akorát bolely oči. No ale když mám v ruce saxík, tak jsem docela v pohodě, fakt!
V pondělí odpoledne se udělalo hezky, tak jsem se konečně vypravila fotit kostely. Udělala jsem takový malý kolečko asi patnáct kilometrů po levým břehu Rhony. Dohromady s cestou do/ze školy skoro 40. to bude kondička! Pár z těch kostelů se mi fááákt líbilo, hlavně ty neogotický. U toho posledního, St Maurice ve třetím arrondisementu, jsem narazila na člověka, kterej pracuje na faře. Jsem fotila a okolo mě prolít nějakej chlápek a prej, že to je Saint Maurice. Tak říkám, že vím. Ale jestli náhodou neví, kdy byl postavenej. A on mi řekl, ať počkám než dá věci do auta a pak mě vzal nahoru na faru, ofotil mi nějakou knížečku, co měl ke stému výročí založení a asi dvacet minut si se mnou povídal o kostelech, škole a Praze. Fakt každej říká, že je to moc pěkný město, tak asi je.
Večer jsem si chtěla spájet sluchátka, podělal se mi tam konektor, ale po půlhodině, kdy jsem hledala cín, jsem to strašně nasraná vzdala. Musím si ho koupit, snad se k tomu konečně dostanu dneska. Mám to v plánu hned, jak zdrhnu tady odsud, což bude něco po jedné hodině, aby už měli otevřeno. Tak jsem si aspoň ten večer zašila batoh, začal se trochu trhat. Jsem šikovná švadlenka, trvalo mi to dvě hodiny, ale skoro bys to nepoznal. Jo a rozstříhala jsem kvůli tomu jednu lichou starou ponožku, abych to něčím vyztužila. Pak ještě samozřejmě povinní Simpsnovi na dobrou noc a spát, protože v úterý už jsem jednou musela přijít na séminaire, nebo!ť si toho ten panák začal všímat, že tam nikdy nechodím (ne, fakt to nemá smysl, když mu nerozumí ani Francouzi!) Odpoledne jsme akorát s Adamem zkonzultovali náš skvělý projet de construction a po třetí hodině jsem se vypařila. Odpoledne jsem trošku dělala na mémoire, když už mám ty fotky, ale hlavně se mi konečně stáhli kompletní Gumítci v angličtině, takže hádejte, co jsem dělala spíš.
Večer dělal Zdeněk rozlučkovou hospodu s kolegama z práce a pozval taky mě a Karla. Tak jsme jeli do Ninkasi, aspoň jsem se tam jednou podívala. Pivo bylo v pohodě, pokud to nebudeme nazývat pivem ;) To, který se jmenovalo Fruitée, bylo fakt hnusný. Jinak jsme se opili tak s mírou a bylo to moc fajn. Mluvili jsme francouzsky i anglicky, Zdeněk taky německy. Jo někdy kolem půl jedenáctý chlapy napadlo, že se bude jíst, takže se objednávaly steaky o 240 a více gramech. Ale protože ve středu se chodí do školy nebo do práce, jela jsem dom posledním metrem. Jen tak na okraj, víte, co je to Žilava? To je Jihlava pofrancouzsku.
Včera jsme se sešli u Pauline kousek od Hotel de ville v centru v deset ráno a odcházela jsem v devět... A to myslím, že jsme dělali docela rychle a já jsem se na to pak už vyto a prostě jsem odešla (měla jsem hotovo!). Alois to ještě ani nemá hotový a Pauline z něho šílí, protože prej přemnýšlí strašně pomalu ;) Ale je fakt, že jsem čekala dvě a půl hodiny, než napsal cca půl stránky textu. Já jsem dělala například analýzu povrchů a Aloise napadlo, že tam přidáme pokaždý platanovej lísteček, aby to mělo měřítko. Vypadá to docela pěkně a všem to přijde vtipný. Celkem jsem udělala sedm plánší a Francouzi si myslí, jak moc jsem pracovala. No nechme je při tom. A Annabelle mi dneska opravila chyby a dokonce jich tam ani nebylo tolik. Pauline se včera párkrát ptala, jak se to a to píše a já jsem na to věděla odpovědět, haha.
Krom tahání myší jsme se byli taky podívat na naši "site" a něco vyfotit a taky jsme se skvěle naobědvali, Pauline uvařila špagety carbonara. Jo a ještě jsme vyžírali Nutellu s bagetkou. Myslím, že se ze mě stává jedna velká bageta, budu muset přestat jíst tolik pečiva. No vůbec se dobře nafukuju, tak doufám, že to zas nějak rozhejbám :)
Jinak v pondělí byla docela fajn škola, a naštěstí jen dopoledne. Měli jsme něco jako o komunikaci s investorem, tak jsme se učili jakoby prezentovat svůj projekt. Šli jsme na pár minut na pódium a dostali jsme slovo, o kterém jsme měli mluvit tři a půl minuty. Tak jsem se o sobě dozvěděla, že nejsem moc v pohodě a že mám v sobě hrozně moc emocí, se kterejma nevím, co dělat. Hmm, to je docela i pravda. Ale krom toho jsem mluvila francouzsky a v tý místosti blikaly zářivky a mě z toho akorát bolely oči. No ale když mám v ruce saxík, tak jsem docela v pohodě, fakt!
V pondělí odpoledne se udělalo hezky, tak jsem se konečně vypravila fotit kostely. Udělala jsem takový malý kolečko asi patnáct kilometrů po levým břehu Rhony. Dohromady s cestou do/ze školy skoro 40. to bude kondička! Pár z těch kostelů se mi fááákt líbilo, hlavně ty neogotický. U toho posledního, St Maurice ve třetím arrondisementu, jsem narazila na člověka, kterej pracuje na faře. Jsem fotila a okolo mě prolít nějakej chlápek a prej, že to je Saint Maurice. Tak říkám, že vím. Ale jestli náhodou neví, kdy byl postavenej. A on mi řekl, ať počkám než dá věci do auta a pak mě vzal nahoru na faru, ofotil mi nějakou knížečku, co měl ke stému výročí založení a asi dvacet minut si se mnou povídal o kostelech, škole a Praze. Fakt každej říká, že je to moc pěkný město, tak asi je.
Večer jsem si chtěla spájet sluchátka, podělal se mi tam konektor, ale po půlhodině, kdy jsem hledala cín, jsem to strašně nasraná vzdala. Musím si ho koupit, snad se k tomu konečně dostanu dneska. Mám to v plánu hned, jak zdrhnu tady odsud, což bude něco po jedné hodině, aby už měli otevřeno. Tak jsem si aspoň ten večer zašila batoh, začal se trochu trhat. Jsem šikovná švadlenka, trvalo mi to dvě hodiny, ale skoro bys to nepoznal. Jo a rozstříhala jsem kvůli tomu jednu lichou starou ponožku, abych to něčím vyztužila. Pak ještě samozřejmě povinní Simpsnovi na dobrou noc a spát, protože v úterý už jsem jednou musela přijít na séminaire, nebo!ť si toho ten panák začal všímat, že tam nikdy nechodím (ne, fakt to nemá smysl, když mu nerozumí ani Francouzi!) Odpoledne jsme akorát s Adamem zkonzultovali náš skvělý projet de construction a po třetí hodině jsem se vypařila. Odpoledne jsem trošku dělala na mémoire, když už mám ty fotky, ale hlavně se mi konečně stáhli kompletní Gumítci v angličtině, takže hádejte, co jsem dělala spíš.
Večer dělal Zdeněk rozlučkovou hospodu s kolegama z práce a pozval taky mě a Karla. Tak jsme jeli do Ninkasi, aspoň jsem se tam jednou podívala. Pivo bylo v pohodě, pokud to nebudeme nazývat pivem ;) To, který se jmenovalo Fruitée, bylo fakt hnusný. Jinak jsme se opili tak s mírou a bylo to moc fajn. Mluvili jsme francouzsky i anglicky, Zdeněk taky německy. Jo někdy kolem půl jedenáctý chlapy napadlo, že se bude jíst, takže se objednávaly steaky o 240 a více gramech. Ale protože ve středu se chodí do školy nebo do práce, jela jsem dom posledním metrem. Jen tak na okraj, víte, co je to Žilava? To je Jihlava pofrancouzsku.
Dneska večer (čtvrtek) se jde na Beaujolais nouveau. Na netu jsem se dozvěděla, že z Villefranche odjelo včera odpoledne a do Lyonu dorazí dneska ve 23 hodin večer někam do Starého Lyonu. Akorát nevím, jestli do té doby vydržím, protože jsem fakt unavená. A ještě k tomu pít, a někdy po půlnoci, no to bude taky sranda :)
Co d8l, asi nic, jen tu nech8m pro ilustraci, jak vzpad8 text psan7 na anglick0 kl8vesnici, kdy6 to clov2k p93e 4eskz. U ybztku m8m jsem dala nahradit ynakz >[
(nebrala jsem si s sebou notesa a Pauline mi půjčila ten svůj, tak jsem si řekla, že v mezičase něco napíšu. a anglická klávesnice byla menší zlo, než ta francouzská...aspoň se člověkovi nestane, že místo "označit vše" - crl+A si zavře celej program - ctrl+Q!)
Žádné komentáře:
Okomentovat