V pátek ráno prof na prože (projekt) řekl, že chce lóži dekalé (posunout takovou práci, kdy se celej den sedí ve škole a kreslí), tak jsem se rozhodla, že mě tedy příští týden v Lyonu nic nedrží. Zdeněk se zítra vrací do Jihlavy a jedno místo v autě kromě Adama určitě ještě mít bude. Rozhodnutí to bylo fakt z minuty na minutu a pak jsem se začala strašně těšit.
V pátek večer jsme naplánovali udělat rozlučkovou večeři, Youness chtěl jít do nějaký restaurace, kde prej mají moc dobrý maso. Pak ale řekl, že na to nemá peníze, takže se nikam nešlo. Pozvali jsme ještě Karla. Zdeněk ráno špatně pochopil mojí smsku, když jsem chtěla koupit dvě flašky vína (byly domů, ne na vypití...hihi), tak k tomu ještě přinesl tři fláky masa (nevim, proč ne 4...) a nakonec se to teda docela hodilo, když jsme nikam nešli. LochNesska se ujala vaření a kluci šli koupit víno. Upekla jsem brambory a udělala svoje historicky první steaky a fakt se mi povedly, akorát tak, aby byly ještě růžové. K tomu ještě salátek a byla jsem pochválena, že teda vařit umím. Taky mi to chutnalo. Vypili jsme tři flašky vína, ve třech lidech nezvykle málo (ale stejně nejvíc toho zas vypil Zdeněk, haha) a někdy kolem půlnoci to rozpustili.
V sobotu ráno jsme zašli na trh, paní s paštičkou si nás už pamatovala, nakoupili jsme každej za pět euro toho božského pokrmu a já ještě pár sýrů domů, a pak už dorazil Adam a vyrazili jsme směrem na východ. To bylo někdy ve třičtvrtě na deset. Tak ve čtvrt na jedenáct, když už jsme byli na výpadovce ven z Lyonu, jsem si vzpomněla, že nemám zdroj k notesu, takže jsme to zase otočili zpátky do centra a vrátili se. Kluci byli docela v pohodě, na to, že jsme tím zabili celou hodinu... No ale bez zdroje by tenhle brouček moc dlouho asi nefungoval ;)
Takže jsme znovu vyrazili asi v 10,40 a krom toho, že jsme se ještě někde zamotali a museli to silně proti pravidlům otočit, aby nás to nezahnalo kamsi do tunelu na druhou stranu Fourviere, tak se nám jelo dobře. Teda ze začátku, to bylo ještě krásně sluníčko a suchá silnice. Pak jsme vyjeli trochu výše a začalo sněžit, takže se nejelo zrovna nejlíp. Ale aspoň, že v autě byla s klukama sranda. Na dálnici jsme samozřejmě minuli odbočku na Mulhouse a jeli na Dijon. Museli jsme to otočit, ale bylo třeba sjet z dálnice. Když jsme platili péage padesátieurovou bankovkou, začalo nazpět padat jak z herních automatů. Zdeněk na to nejdřív začal koukat jak tele na nový vrata, ale pak se začal smát s náma. Na dalších péagích s tím pak platil. Otočili jsme se tam, vrátili na dálnici a pak najeli na správnou cestou.
S přejezdem hranic do Německa jakoby nastal střih a přestalo sněžit a začalo zase svítit sluníčko. Tak Zdeněk řekl, že má rád Německo. Ale myslím, že se trochu ponáhlil, vzhledem k tomu, co nás pak čekalo! Na pumpě, když jsme brali benzín, se kluci prohodili a řídil Adam. Celkem na jedničku, akorát když mu Miloš (navigace) řekl "držte se vpravo" a on odbočil vlevo, trošku jsme si zajeli, asi tak 15km. To jsme oba dva vzali v pohodě, prostě se stane, Zdeněk už si to taky vybral, žejo. Ale když chvíli na to řekl Miloš "odbočte vlevo", Adam si pochválil, že tady vlevo už je naše správná cesta, a zahnul doprava, tak nám začaly cukat koutky. Takže asi 25km zajížďka. Ale napořetí se vše správně podařilo a my jsme úspěšně vyrazili na Norimberk. Začali jsme poslouchat ten můj automix, co mám už od doby loňský Paříže a docela jsme si i zpívali (hlavně já, ale dokonce mě nikdo nenutil přestat). Ale nebyla to taková sranda, jako tehdy na jaře, možná taky kvůli podmínkám na cestě.
Ještě nás cestou potkalo hodně a hodně sněhu a někdy kolem osmé hodiny zrovna-neřídící-šofér Zdeněk ztratil nervy a řekl, že to auto přezuje do zimních gum. Vezl si s sebou dvě náhradní kola, tak je dal aspoň na předek. První kolo vyměnil perfektně za chvilinku a když začal měnit to druhé, všiml si, že mu asi otec poslal špatné kolo (kvůli vzorku). No a pak zjistil, že blbej je on a nasadil tam špatný kolo předtím. Tak pak trochu nadával, kterej debil to tak utáhnul ty šroubky a taky si dělal srandu, že ještě párkrát a může konkurovat stáji McLaren se šesti vteřinama na výměnu! Když to vyměnil, ještě si trochu zabruslil po parkovišti a vyrazili jsme dále do Čech.
Jsme si původně mysleli, že budeme tak v devět v Praze...no haha, to možná jo, kdyby tam venku nebyla taková sněhová nadílka! Pak jsme to posunuli na deset a nakonec jsme byli rádi, když jsme před desátou přejeli hranice. Na pumpě někde u Plzně si Zdeněk koupil bagetu a nějakou sušenku za 70 korun (vůbec mi přišlo divný, že to nebylo 2,80) a řekl, že kdyby předtím nebyl ve Francii, přijde mu to drahý. Takhle to bylo směšně levný!
Do Prahy jsme jeli víc jak dvě hodiny, protože jsem se domů dostala těšně před půlnocí. Na Ruzyni jsme si trochu zasáňkovali (přivítal nás pěknej poprašek), jednou blbě zahnuli, a pak už jsem se musela probrat (poklimbávala jsem skoro celej večer), protože jsem musela navést cestu. Adam se nechal vyhodit na Strahově a já doma v Holešovicích. Zdeněk prej do Jihlavy dorazil o půl třetí, protože u nich na Vysočině bylo sněhu ještě víc. Chudák.
Ale když to tak po sobě čtu, tak mi to tak vtipný, jako při tý cestě, teda nepřijde, škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat