18 listopadu 2007

první seznámení s Erasmáky

pondělí 24.9.
"Dneska jdu poprvy do skoly...jen takovej sraz cizincu, ale doufam, ze se tam krapet pohne otazka bydleni. No a nebo ze nam aspon nabidnou, ze muzeme zustat ve skole. Ted cekam, jestli nebudu moct chvili zustat u jednoho milyho finsko-spanelskyho paru, ale ti zatim taky cekaj, jestli tam muzou zustat. No a co jinak...Dneska jsem zvladla koupit si salinkartu na rijen (merde...za zari projezdim vic na listkach, nevim, proc me ta baba minuly utery premlouvala, ze uz to nema smysl si kupovat kartu na celej mesic...!), taky jsem si koupila listky na studentsky obedy a dokonce i v boulangerii jsem si dokazala objednat (bonjour, je pris le croissant et neco, co si vubec nepamatuju, ale bylo to dobry ) Zacina se mi tu libit, jednak jsem nasla par lidi, se kterejma chodim bud po meste, nebo chlastat, nebo jen tak kecame... Moc se mi libi, ze tu je pocasi jak u nas koncem cervence a zacinam si zvykat, ze je cely mesto cca o tri patra vyssi No ale je to pekny, uz jsem byla i ve starym Lyonu, jeste se chci podivat taky do katedraly a tak, ale to ma cas. Maj tu krasnej velkej park a promenadu kolem reky. A taky je sympaticky, ze se za pul hodiny az hodinu pesky dostanes temer vsude...coz v Praze podle me neni ani v nejcentrovatejsim centru "

No, takže jak vypadal první den ve škole? Přišli jsme tam, teda dokodrcali jsme se do ty prdele Lyonu, hodinu něco kecali (Francouzi pořád schůzujou, pořád povídají, hrozně rádi se totiž poslouchají), ničemu jsem nerozumněla, pak jsme se představili, představili se i naši tuteuři - lidi, co byli loni na naší univerzitě - a pak jsme dostali ve školním baru jeden drink o obsahu 0,25l jako uvítací drink a asi hodinu stáli před školou a povídali. Co se týče bydlení, tak nám náš Olivík (Olivier Chabert - týpek, co má na starosti Erasmus - je mu 28, vypadá ale tak na 15 a když sedí v tý svý kukani za počítačem, skoro ho neni vidět) řekl, že je to velmi těžká situace, ale že nám škola nijak nemůže pomoci. Tou dobou už většina mých spolužáků někde bydlela. Jedna Italka mi nabídla, že můžu dočasně bydlet u ní, což byl dar z nebes, jelikož Kevin nás v úterý chtěl vyhodit. Tak jsem se večer přestěhovala do dalšího obýváku na další kanape. Ale furt ještě to rozkládací kanape byl luxus, jen jsem nevěděla, že příští měsíc budu spát na zemi zachumlaná ve třech spacácích :-D
Večer se tam udělal fête - tzn přišlo asi 15 lidí a pilo se a povídalo se a mě se chtělo spát, ale musela jsem čekat do pul jedný, než šli všichni někam do hospody kalit. Byla jsem zvyklá chodit spát o půlnoci a vstávat po sedmý, jak jsem celý léto chodila do práce... No už jsem si odvykla :-D Naopak jsem si navykla chodit spát ve tři a vstávat v osm ;)
Jinak ostatní Erasmáci mě moc nesedli. Jo, Slováci jsou super, pak je tu jedna skvělá Španělka, Amaya, no a tím asi končí výčet lidí, se kterými se chci vídat nějak častěji. Jsou tu dva v celku sympatičtí Němci a jedna Rakušanka, no a s jednou Italkou se ještě dá mluvit, jo a Kanaďanky jsou milý a umí mluvit francouzsky pomalu pro nás cizince :-D. Jinak Italové drží pohromadě, je mezi nimi i takovej namyšlenej model - Luca, Tunisianky umí francouzsky a maj tu spoustu kamarádů Arabů, Maďaři mě nenadchli, jsou milí, ale jiný nátury (je tu jeden páreček, neuměj francouzsky a všude jsou jen spolu), jo, s Pavlem z Čech je to v pohodě, ale moc se nevídáme...a pak už ani nevím, kdo tu ještě je dál. Prostě divoký erasmácký kalby mě nějak minuly. Radši mám menší společnost, kdy se všichni můžou bavit se všemi, když se dá sedět, povídat...takže jedině doma :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat