Uzavření festivalové sezóny

Tak je to oficiálně tady: Podzim. Ač to venku stále nevypadá a je nějakých příjemných 20°, v noci už teplota klesá docela hluboko a prostě se blíží zima. Ach jo, žádné sandálky, žádné namalované nehtíky a letní šatičky. No ale zas budou silonky a šály a čepice, to se taky dá. Ale ještě jsem si užila jeden krásně slunečný víkend v Beajoulais na festivalu Chant des Pierres, neboli Zpěvy kamenů asi půl hodiny od Lyonu na místě, které se jmenuje Podivné Kameny a je tam i muzeum. Zorganizovali to úplně zadarmo a na dva večery jsme měli k dispozici tři scény a muziky, kolik jsme chtěli. Dozvěděla jsem se o tom náhodou, od mého kytaristy Tommyho, který nás stále zásobuje kulturními zprávami (koncerty, workshopy, festivaly...). Tentokrát se mu to fakt vydarilo.

---

V pátek večer zpívala kapela Ojala, naši kamarádi z Lyonu, kteří se rozhodli, že dají dohromady kapelu a budou hodně koncertovat. My v tomhle stádiu ještě nejsme, ale doufám, že se tam jednoho dne taky propracujeme. Pak tam byla další spousta kapel. Nějak jsem tím večerem proplula, ani nevím jak, mezi různými kamarády a nově najitými kamarády - Poláky. Tomu byste asi nevěřili, ale slyšela jsem je z dálky, tak jsem se s nima šla bavit a ten kluk mi odpovídal anglicky a snažil se mi vysvětlit, že my jim sice rozumíme, ale oni nám ne. A že je to hrozně rozčiluje. Byli v Beaujolais na vinobraní a pak se dozvěděli, že kousek od nich je takovýhle festival, navíc zadarmo, tak se rozhodli rozhodně tam jet. A dobře udělali.

Ale hlavně jsem tam byla s mými dvěma kytaristama, Nikem a Tommym:

V sobotu dopoledne jsme se nějak vymátožili ze stanů (teda přes den je vedro, ale v noci kolem druhý padá brutálně rosa a kolem pátý je fakt kosa...taky jsem teď byla dva dny doma s chřipkou, ale už jsem to skoro vyležela) a šli jsme do nedaleké vesnice na kafe, protože v areálu nebylo nic ani k jídlu ani k pití. Došli jsme až do Belmont d'Azergues, moc příjemné vesnice na kopcích v Beaujolais, kde jsme se zasekli v jediné restauraci, kde jsme si následně dali i oběd (vynikající krvavej stejk s hranolkama).

No a když jsme se dosyta najedli, tak jediný místní na zahrádce viděl naše nástroje a pošťouchl nás, ať něco zahrajeme. Vzhledem k tomu, že jsme měli v plánu strávit sobotu hraním, tak nás ani moc dlouho nepřemlouval. Tak jsme vytáhli jednu kytaru (Niko se s tou svojí nechtěl tahat) a moji sopránku a začali osvěžovat paměť s našimi pár písničkami, co umíme. A najednou se před námi začaly samy od sebe objevovat plné skleničky vynikající alsaského Gewurtztramineru (prý Tramín červený tvrdí slovník), našeho nejoblíbenějšího vína, co pijeme během zkoušek.

Tak jsme tam tak seděli a hráli celé odpoledne. Tommy se pak s kamarádkou Annabelle, co tam šla s námi taky, zvednul a šli se podívat zpátky na festival na nějaká divadelní představení, a my jsme zůstali s Nikem až do večera. Ve vesnici se našel jeden kluk, co měl doma dvě (!) kytary, tak je postupně přines (a nezahrál nám nic, prej se stydí...), a seděl tam s námi, i s pomalu celou vesnicí na sluníčku, a občas něco zpíval. Projeli jsme celý Nikův repertoár populárních písniček a supr, že jich zná tolik. Já bych tohle dala v češtině, ale tady nějak nemám čas na to se všechno učit. Tak je důležité být se správnými lidmi. No a já foukala do saxíku a užívala jsem si to taky!

Paní majitelce se ten náš náhodný koncert natolik líbil, že nám nabídla, ať někdy v říjnu přijedeme i s kluky, že nám zajistí jídlo, pití (včetně toho dobrého vína) a nocleh, k tomu ještě nějaké penízky, a že tam uděláme stejný dýchánek, jako tohle sobotní odpoledne. Tak to potěší. A my se na to těšíme!

Z našeho vystoupení jsou samozřejmě nějaká videa, ale zatím jsem se k nim nedostala.

Jinak moc pěkná vesnice...celá kamenná. Fakt jsou tady na venkově peníze a je to vidět. Nevím, jestli na to mají nějaké speciální fondy, ale opravdu se o svoji historii starají.

Zbytek festivalu byl taky supr, ale už to nebylo tak skvělé, jako naše sobotní odpoledne. Ale bylo teplo a bylo to fajn.

No a neděle v Lyonu, jsem měla pocit, že jsme zpátky v červenci, teplíčko, sluníčko, tak jsem se byla natáhnout na ké a trochu projít po městě a moc jsem si to užila.

Kromě toho, že jsem teda teďka krapet nachcípaná, to byl opravdu skvělý víkend. Těším se na to, až se tam zase vrátíme.

http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Chant_des_pierres