Taková noticka špíše, než článek, abych nezapomněla. Ale letošní svátek hudby (21. června) byl moc fajn. Protože jsme se ho stali nečekaně součástí. Byli jsme tři: kytarista Niko, perkusionista Idir a já, saxofonistka Nessie. A šli jsme se podívat na koncert kamaráda, který hrál se začínající skupinou, kde měli jistého akorát zpěváka a kamaráda basáka Aliho. No a když jsme to po dvou písničkách už nemohli poslouchat, tak si vzal kytaru Niko, Idir vzal do parády cajon (bicí krabice by se dalo říct) a já si vzala sopránku, se kterou jsem šla rovnou ven, aby mi pak nebylo líto, že nemám na co hrát. A nejlepší pocit byl ten, že jestli předtím se tam lidi jdoucí okolo pouze pozastavili, aby šli dál, co jsme to vzali do ruky my, tak se najednou zaplnila celá ulice a lidi zůstávali a poslouchali nás, tancovali, a na konci nám děkovali za skvělý hudební zážitek!
1 máma máma | E-mail | 1. září 2014 v 0:28 | Reagovat
OdpovědětVymazatMilá Lenko,
mám i za Tebe moc velkou radost za takovouhle pochvalu! Je to ta nejlepší pochvala, jakou můžeš dostat. Je upřímná a nikdo Vás chválit nemusel, kdyby neměl pocit, že je co chválit.
Stejnou radost jsme si užili my s tátou, když jsme byli na jedné konferenci o domovech seniorů v Hradci a pak jsme byli v rámci této konference na prohlídce našeho DD v Hradci. Nějaký pán, co tam bydlí, na tátu zavolal: "To to tu máme hezké! A moc dobře se nám tu bydlí!"
Tak jen tak dál, máma