Granada: dole ve městě

Speciální dedikace mamince k narozeninám (protože upřímně, kdo by seděl u blogu v pátek večer, když venku ještě svítí sluníčko (v čase odeslání už samozřejmě zapadlo) a za chvíli má jít na koncert, a psal dvě hodiny o něčem, kde byl před půl rokem...).

Jihošpanělská Granada je město mnoha tváří. Co městská čtvrť, to naprosto jiné prostředí. Nejznámější je asi Maurské město Alhambra na kopci, o kterém jsem psala posledně (Alhambra: kamenná krása). Dneska se spolu projdeme po centru Granady, tedy části, co je dole pod kopci.

---

Přímo pár kroků od hotelu jsme měli katedrálu ve španělsky gotickém stylu, tady taky začalo moje objevování města, ještě ten den po příletu do Španělské Malagy a následné cestě autobusem asi hodinu a půl (toť info, jak se tam dostat). Takže ta katedrála:

Před každou správnou katedrálou má být velké náměstí a kavárna, ve které si člověk vychutná ten správný šálek kafe, za doprovodu jižních rytmů hraných místními velmi šikovnymi kytaristy na nástroje vyráběné přímo tady.

A když už jsem teda za toho turistu, tak se půjdeme podívat i dovnitř, ne?

Jak se vám zevnitř líbila? Mě teda moc. Obvykle bývám z interiérů kostelů zklamaná, hlavně poté, co vidím jejich vnějšek. Ovšem tady ty masivní bílé sloupy, krásná štukatura, trochu zlata, překrásná kopule... Moc se jim ta katedrála povedla.

Novější a starší část jsou odděleny touto krásnou mříží.

A teď se spolu trochu projdeme uličkami:

Nejsme daleko od Maroka, takže je tu spousta stánků s všemožnými výrobky. Kdybych dva týdny předtím nebyla v Marakéši, tak bych nejspíš byla nadšená. Ovšem takhle jsem byla spíše nad věcí a všudy přítomné stánkaře velkoryse ignorovala.

Ovšem obchod s vějíři? Och! Kdyby to k něčemu bylo (pokud teda netancujete profesionálně flamenco), tak si hned jeden koupím.

Dolním městem jsem se procházela první den po příjezdu, a pak jsem si poslední den, než jsme ve dvě odjížděli, ještě přivstala, abych si vyšlápla okolní kopce a stihla si prohlédnout konvent Svatého Jeronýma, o kterém jsem z maminčina průvodce věděla, že to má být renesanční skvost. A byl. Ale posouzení nechám na vás.

Nejdřív jsem se tak toulala uličkama, teda v jasném směru, ale nemohla jsem si nechat ujít tuhle skvělou ranní náladovku. Ve Španělsku je daleko tepleji, než u nás (byla jsem tam koncem listopadu), ale zároveň je tam spíše africké klima, to znamená přes den klidně chodíte v tričku, ale jakmile zaleze sluníčko, okamžitě na sebe navlékáte bundy a svetry. No a ráno je to něco podobného, ještě je chladno, ale ve vzduchu je cítít, že bude pěknej den a vlastně si ten chlad užíváte:

Za normálních okolností je prohlídka kláštera placená. A taky jsou tam určité otevírací hodiny. Měla jsem fakt štěstí, že byla zrovna neděle a že jsem tam dorazila, když na věži bimbali deset hodin, takže jsem se svezla se skupinou lidí, co přišli na bohoslužbu. Sice jsem si přišla trošku (ale jen trošičku) blbě, že tam jdu jako turista, ale za to přivstání jsem měla celý klášter pro sebe, za celou dobu jsem potkala dvě duše. A poslouchala nedělní pění věřících zpoza dveří. Nic z toho by se mi v řádných návštěvních hodinách nepoštěstilo. Ale jen chci upřesnit, že nic z toho nebylo předem plánováno, prostě to tak vyšlo.

Někdy má člověk zvednout hlavu, aby viděl celou krásu (vážně, kdo z vás zná fasády všech domů v ulici, kde bydlite? kdo z vás se podíval na všechna okna až nahoru pod římsu u všech domů v okolí?), a někdy je zase dobré koukat se pod nohy.

Co vážně nechápu, jsou ty pomeranče. Vždyť tam v noci mrzne! Ale prý je spousta rostlin, které krátkodobý mráz vyžadují. Asi mezi ně patří i citrusy. Každopádně je to krása pro oko.

A teď, poté, co jsme si užili klid v rajském dvoře, se půjdeme teprve podívat na ten pravý skvost: přijměte pozvání do kostela:

Tak co, jak se líbila prohlídka? Nepřeháněla jsem, že ne?

No a protože máme ještě chvilku času, zajdeme se podívat na náměstí Plaza Nueva, do původních arabských lázní, a procházkou kolem vody uvidíme Alhambru zespoda.

Plaza Nueva

Kostel svaté Any (s jedním N)

Ta procházka okolo řeky byla fakt super, dala jsem si jí několikrát (a taky mám pocit, že jsem tady za ty čtyři dni nachodila tak sto kilometrů...)

Ááááá, blížíme se k lázním:

Pro zájemce, i když to není extra velké, je to čitelné: http://img4.rajce.idnes.cz/d0402/9/9176/9176345_6b1a148abe794bef6baa66f2479ba124/images/DSCN0456.jpg?ver=3

A tudy určite přitékala voda. Všude na zemi jsou kanálky, kudy proudila voda samospádem.

Úplně to vidím, jak tady všude na zemi sedí ženské a drbou si kůži navzájem, a pak se taky navzájem drbou :) Byla jsem v hammam v Maroku a dost živě si to umím představit. Ale je to krása, že se něco takhle starého a původního dochovalo. A ta atmosféra, to světlo...trochu to z těch fotek cítit je, ale nejlepší je to na vlastní kůži.

Průhled na Alhambru.

Při procházce okolo řeky jsme si taky poslechli gamelan, takový zvláštní nástroj, něco mezi bicíma a melodickým nástrojem, trochu jak xylofon, podle toho, kde se bouchne, to vydává tón. A dá se jich hrát několik najednou. A taky se do toho dá mlátit rytmus. A nemyslete si, je to docela těžké z toho vyloudit nějaký kloudný zvuk!

Náměstíčko, ze kterého je hezký pohled na Alhambru. A krásně tam svítí sluníčko.

Tenhle domeček taky chci (asi bych si měla do nějakého alba lepit domečky, o kterých jsem prohlásila, že je chci :) )

Slunečný podzim ve Španělsku...nádhera... Navíc musím říct, že organizátoři zájezdu (jela jsem od práce) opravdu vychytali datum, protože jsme měli pěkné počasí, ale vůbec tam nebyly davy turistů, jak tomu je v létě. A taky jsme nepadali vedrem. Například co se týče těch davů, tak v červenci se čeká třeba tři hodiny ve frontě na vstup do Alhambry. My jsme šli hned. A skoro nikdo tam nebyl. Povedlo se mi zachytit spoustu fotek, kde není ani noha.

A příště se půjdeme projít po kopcích s výhledy, dokonce jsem vylezla i na ten nejvyšší, a rozhodně toho nelituju, zajdeme do cikánského muzea a protože jsem dobrodruh, uvidíme cikánská obydlí i skutečná, nebo se taky podíváme na kopec do čtvrti Albaycín, odkud se nabízí spousta výhledů do okolí, typická bílá architektura a jedinečná atmosféra s talířem tapas před sebou a tanečníky a hudebníky přímo před nosem.