Miluju víkendy

Hlavně ty třídenní, jako ten poslední. Ale ani ten předtím nebyl k zahození. A co kdybysme měli víkendy pořád? :) To by byla paráda. Ale asi bychom si toho tolik nevážili a pak bychom si to ani tak neužili, že můžeme tři dni po sobě dělat, co chceme a spát, jak dlouho chceme.

---

Můžete posoudit sami (ano, chápu, že co já zvládnu za jeden víkend, většina lidí nedělá ani za měsíc, ale tak už to je...i tak mi přijde, že ten čas strašně letí a já nic nedělám).

Čtvrteční večery jsou už tradičně zaslíbeny muzice, chodíme s celou bandou do 6tého kontinentu, baru u mě v ulici, a tam hrajeme, posloucháme, povídáme si, a strávíme vždycky zajímavý večer. A v pátek se mohlo ráno spát, jupííí! Pátek jsem strávila pro změnu muzikálně. Jeden "zicos" (zkratka od "musicien" - "musicos") má doma piáno, tak jsem si splnila sen a minimálně 4 hodiny jsem se na něm učila hrát dvě písničky. Cukrářskou bosanovu od Nohavici, kterou jsem ho naučila na kytaru, a pak Samba del fuego, což je krapet těžší kalibr. Ale naučila jsem se hrát melodii v rychlosti a téměř bez chyb, pak se mi povedlo k tomu levou rukou přidat basy, a pak se mi povedlo dvouručně hrát levou basy a pravou akordy. Dohromady to ještě nezvládám, ale co se mi ze začátku zdálo nemožné, jako že hrát malíčkem levé ruky basy, a zbytkem ruky akord, jsem na konci byla schopná zmáčknout. No ještě mám docela cestu před sebou, ale jen to potvrzuje, že piáno je super nástroj a vlastně docela jednoduché na osvojení. Na konci jsem dokonce začala na klaviatuře vidět i ty noty a akordy :)

Večer jsme se s kámoši rozhodli jít na koncert, pro změnu do 6ème continent, tak to se mi hodilo, protože to bylo za rohem. Byla to svižná kapela, trochu irské melodie, trochu country, trochu folk. Příjemný večer rozhodně.

A v sobotu pro změnu byla muzika. Ale nejdřív jsme se dohodli s jedním kámošem, že vyrazíme do Halles Bocuse (obrovské tržistě se spoustou vynikajících lahůdek, za odpovídající ceny samozřejmě) na čumendu a že si tam dáme něco dobrého k obědu. Téměř krvavý steak :) Miluju syrové maso. Jsem zvědavá, kdy na tohle přijdou v Čechách, že maso nemusí být udušené jak podrážka, aby bylo dobré!

No a odpoledne... Nejdřív jsem vyrazila ke kámošovi kytaristovi a spolu jsme trochu cvičili jazzové standardy, Black Orpheus - Manhá de Carnaval (https://www.dropbox.com/s/9vvoij5n36hbh0y/Black%20Orpheus%20-%20Manha%20de%20carnaval.mp3?m, no ještě to není úplně ono, ale začíná se to vyloupávat) a pak Alenku v říši divů, ale tu jsme teprve začali. Ale rozepsala jsem si akordy pro saxofon a zkusím se je naučit hrát rychle a bez chyby, aby do toho mohl i on improvizovat na kytaru. A dohodli jsme se, že spolu budeme cvičit jazzové standardy a něco seriózního, protože jedině tak se člověk dostane zase o kus dál. Improvizace je fajn, ale začínám dostahovat limitů, protože neznám teorii (kterou jsem si i tak za poslední dobu neskutečně rozšířila).

No a když mě kámoš vyhodil, že jde do divadla, přesunula jsem se půl hodiny na kole k jinému kamarádovi, kde už byli 4 kytaristi a přidala jsem se k nim. Nahrávky jsou, ale podle mě nejsou úplně reprezentativní, takže zůstanou jen mezi námi.

A v neděli jsem vyrazila s kytaristou-pianistou na houby. Byli jsme spolu už minulý týden, ale moc jsme toho nenašli. A teď jsme dostali tip, že máme jet ještě o kus dál, sice to bylo hodinu cesty z Lyonu, ale byla z toho fakt příjemná čtyřhodinová procházka na čerstvém vzduchu. A našli jsme toho poměrně dost. Teda hlavně čirůvky fialové, lakovky ametystové, nějaké masáky a bedly, a pak lišky. Tátovi se sice nelíbily, ale on je pak vzal s sebou do práce ukázat kolegovi, co nám dal tip na místo, a ten mu řekl, že jsou moc dobré, a prý byly. Tak uvidíme :) Snad budu mít někdy příležitost je taky ochutnat. Já jsem z mého fialového úlovku udělala hříbkovku a sklidila jsem úspěch, protože si přidal ;) Zbytek šel do mrazáku a budou z toho buď nějaké těstoviny, nebo rizoto, nebo k masu, ještě nevím... Ale nebojím se, že bych nenašla, co s tím.

Jo a cestou z hub jsme měli děsnej hlad, protože jsme snídali asi v 10 a na oběd jsme neměli hlad. A světe div se, uprostřed kopců a ničeho, jsme narazili na café-restaurant, kde nám sice řekli, že už nevaří, ale že nám udělají salát a pak že mají sýr a nějaký dezert, takže jsme se výtečně najedli, navíc lokálních produktů, a příjemně najezení vyrazili do Lyonu. Večer jen přišla ta méně zábavná část sbírání hub, a to je čištění. Ale šlo to docela rychle, takže jsem stihla i nasekat nějaké písničky ze soboty. Ale je jich tolik, že mi to ještě chvíli potrvá, než je všechny roztřídím.

No a minulý víkend jsem kromě hub zvládla činný páteční večer - tah po hospodách, v sobotu hraní s fanfárem venku, sice nás bylo málo a hráli jsme nic moc, ale já jsem tam čile poskakovala a měla jsem z toho opravdu radost, a pak ještě večer na ké s muzikanty. Byl to poslední víkend, kdy bylo fakt teplo, jako že opravdu teplo, asi 25°C, celý víkend jsem běhala venku v šatičkách bez ramínek a večer jsem si vzala rukávy, aby se neřeklo. Škoda, že to léto netrvá déle.

Na druhou stranu už se nemůžu dočkat, až bude venku -10°C, protože ta zasraná ambrosie, co v tomhle vedru kvete všude okolo Lyonu, mi způsobuje takové alergie, že jestli to takhle půjde dál, zabarikáduju se doma a nevylezu ani ven. Tečou mi oči, smrkám a je mi blbě, že to a pěkný není. A nic na to nepomáhá. Ani si radši nepředstavuju, jaký by to bylo bez těch všech podpůrných prášků! Tak jen doufám, že to fakt brzo přejde. Poslední týden je opravdu kritický.

No naštěstí letím zítra večer do Marocké Kasablanky na pět dní, tak si tam doufám odpočinu a zbavím se aspoň na chvíli alergií. A užiju si sluníčka a Younesse, bývalého spolubydlícího. Tak Vám přeji pěkný víkend ;)