Maroko 3 - Marrakech

V neděli jsme se hecli a vstali v půl sedmé a v sedm vyrazili na jih směr Marrakech. Vyzvedli jsme Souad a jeli jsme. Po cestě jsme si dali snídani u pumpy a na místo dorazili kolem desáté dopoledne. Youness měl pravdu, že je lepší tam jet ráno, protože odpoledne se tam nedalo hýbat a krom toho bylo neskutečný vedro.

Foceno z rána, odpoledne ten plácek byl nacpaný k prasknutí a nedalo se tam skoro hnout.

---

Důkaz, že jsme vstali fakt takhle brzo, abychom vyrazili :)

Mátová políčka (jejich spotřeba máty na čaj mnohé vysvětluje)

Krása ty kopečky v pozadí.

A červená země.

Na předměstí Marrakeche. Je to o dost víc na jihu a ve středozemí, takže je tam pěěěknýýý vedro.

Marrakech je hlavně tržiště. Ten zbytek je marocké město, jako každé jiné, ale ten trh, ten stojí za to. Větší snad ani nikde nenajdete. Bloudily jsme tam se Souad asi 4 hodiny (Youness nás vysadil a řekl, že na nás počká v hospodě, že ho tam nikdo nedostane), a to jsme podle mě viděly jen nepatrnou část všeho, co se tam dalo najít. Jsou tam celé čtvrti, kde prodávají třeba jen papuče, nebo jen tašky, koření, bylinky a krásu, tradiční oblečení… Mezi tím pobíhají prodavači s mobilními vozíky a nabízejí tu cukrovinky, tu pití, v každém stánku vám nabídnou židli a čaj, no prostě pro Evropana zážitek. Fotila jsem jako divá, ale i tak jsem asi nezachytila celou atmosféru, možná jsem to měla vzít na video. Ale co, prostě bordel tam byl :)

Krátké video, než mě donutili to stopnout (nebo zaplať):
http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Morocco/#DSCN9534.jpg

V království talířů

Nákup koření

Vlevo šafrán, vpravo kurkuma.

A dostala jsem i čajík. Radši nechci vědět, kdo všechno z téhle skleničky pil.

Ovšem ty boty mě vždycky zaujaly nejvíc. Koupila jsem si dvoje kožené balerínky, jedny žluté a jedny tyrkysové :)

Žlutou kabelku přes rameno už mám, tak jsem ještě doplnila zásoby o modrou.

Pořídila jsem si nový hudební nástroj. Jak jsou uprostřed ty zavěšené flétničky, tak to je mizmar a má dvojitý plátek a zatím z toho nejsem pořádně schopná dostat zvuk, ale to přijde! :)

Odpoledne bylo celé tržiště zahaleno v dýmu, nevím, jestli od jídla, či od kovářů, ale taky tam najednou bylo strašně moc lidí.

Novodobé centrum Marrakeche vypadá jako všechna ostatní města.

Ale teda některé ty orientální nástavby jsou přeci jen divoké.

No krom toho jsme si dali akorát oběd v krapet nemožné restauraci, dvě kafe, a jeli jsme domů.

V autě jsme byli tři autisti se sluchátky, protože tam nebylo autorádio :)

Večer na nás čekala další marocká bašta, tentokrát jsme dostali každý na talířek salát a brambory, a uprostřed stolu trůnula mísa s hovězím masem se švestkami a skořicí s talířem opražených mandliček. Rodina se na to vrhla jak stádo hladových vlků, tak jsem na ně jen s úžasem koukala. Krom toho jsem odmítla jíst rukou, když už jsem měla tu vidličku :) Tak mi jí neměli dávat, když nechtěli, abych s ní jedla. Večeře byla ale opravdu dobrá a pro změnu jsem odešla jako balón. Nějak jsem jim nedokázala vysvětlit, že u nás se večeří v šest večer a že je mi pak z toho akorát blbě, když jím v deset večer. Tak se mi snažili říct něco o tom, že nejsem zvyklá. Nejsem. A zvykat si nebudu. Už mi to stačilo ve Francii, kdy jsem po dva roky jedla v pět, a pak ještě v deset. Večeře v šest večer mi naprosto vyhovují !

Ještě jeden zážitek, pro Středoevropana nezvyklý. Younessova máma zrovna připravovala olivy na naložení. Vysvětlila mi, že se musí nechat týden stát ve vodě v lednici, každý den jí měnit, a pak se ochutí a osolí (kvůli konzervaci, ale že stejně dlouho nevydrží). Ochutnala jsem už takhle zpracované, ještě neosolené, a byly faaaakt moc dobrý. A taky jsem ochutnala olivu čerstvou, a i když mi říkala, že jsou děsně hořký, a i když jsem věděla, že čerstvé olivy jsou nejedlé, tak jsem stejně musela pro svou kulturu ochutnat. Potvrzuji, že hřib hořčák je vůči tomu nic. Stejně nechápu, kdo na to přišel, jak je upravit, aby z toho byla taková hitovka.