Maroko 1 - Příjezd a Casablanca

Odjezdy na dovolenou jsou vždycky sprint. Nejinak tomu bylo i tentokráte. Jela jsem rovnou z práce a ve 3/4 na 4 jsem tudíž pobíhala po kanclu a sháněla podpisy kvůli odevzdání. A i když jsem musela mít tlak na vybouchnutí, tak jsem všechno dodělala a odevzdala a vylítla na bambaj směr letiště. Letadlo jsem stihla bez problémů a teprve až když jsme přistávali, jsem se konečně cítila trochu odpočatá. A zas jsem tomu nemohla věřit, že jsem v Africe. Ani když jsem skočila Younessovi kolem krku.

---

Při výstupu z letadla jsem se nadechla a ve vzduchu cítila ten podobný odér, jako v Indonésii, jen bez 95% vlhkosti. Měsíc byl trošku víc na šikmo, než v Evropě, ale neležel :-) No a jezdí se v pravo.

Je to fajn pocit, když si pro mě někdo přijede na letiště, i když je fakt, že na tohle si až tak nemůžu stěžovat, naši pro mě jezdí pravidelně a když jedu někam jinam, tak pro mě vždycky někdo přijede. Pak jsme jeli docela dlouho až k Younessovi domů. Tam mě představil mamince a tatínkovi a bráchovi, chvíli jsme společensky konverzovali a pak jsme šli nahoru do jeho kamrlíku, zabydlet se, a mezitím nám maminka poslala nahoru večeři (rajčata, co i teď chutnají jako rajčata a zeleninovou směs jak od babičky). Co se týče zařízení a dekorace bytů, je to tam jiné už od dlaždiček v celé schodové šachtě, přes zdobené stropy a typický marocký salón, který jsem zatím neviděla obývat, ale kde by se v klidu najedlo 20 lidí. Youness má malinký byteček nahoře pod střechou, ale má k tomu malou terásku s výhledem na celou Casu. Dům vypadá jako typická orientální stavba, přitom stojí teprve od roku 2000.

Já v neobývaném salónu

Podle mě ty stropy a lustry jsou pro nás nejvíc šokující

Rodinka v salónu menším a obývaném stále

Kamrlík pod střechou

Ale s teráskou a super výhledem!

Tak to by bylo obecné seznámení s městem a rodinou.

A nezapomenu dodat, že ve 4 ráno mě vzbudilo svolávání na páteční, nejdůležitější, modlitbu. Ne, to mi opravdu nechybělo. A zapomněla jsem si koupit nový špunty do uší ;-) Ale zbylé dny jsem asi byla tak unavená, že mě to probudilo jen jednou, a to nijak výrazně, a ostatní dny jsem si toho ani nevšimla. Fakt nevím, kdo vymyslel tohle vstávání v tuhle "nekřesťanskou" hodinu ;)

Pracovní režim zůstane obvykle ještě pár dní po začátku dovolené, takže i když jsem se těšila, jak se budu vyvalovat v posteli celé dopoledne, probudila jsem se v 7.26 marockého času (-1h) a jen proto, že se Younessovi nechtělo ještě vstávat, lenošila jsem ještě nějaké dvě hodiny. Pak jsme spolu vyrazili k němu do práce, kde mi představil svůj équipe, tedy zaměstnance, a pak mě vzal dolů na snídani na typickou omeletu s masem.

A pak mě svěřil na celé odpoledne do rukou svému šoférovi (i když to asi není správný překlad, je to spíš poslíček pro všechno, ale není to pejorativní označení) a asistentce a poslal mě s nima do města na nákupy a kam se mi bude chtít. Tak mě nejdřív vzali na trh, tedy Driss nás tam hodil a řekl, ať se ozvem, až toho budem mít dost. Takže jsem poznávala Casablanku s pravou Maročankou, 23-letou Souad.

Teda oči navrch hlavy, tolik lidí barev, vůní, zboží... taky jsem měla tu příležitost vidět půlku Casy na zemi v uličkách, když zrovna probíhala modlitba.. Nějakou dobu jsme se tam bezcílně potulovaly a hodnotily, co by se hodilo koupit, za kolik, takže jsem si začala ustavovat jakýsi seznam, jež se mi povedlo z větší části splnit, některé položky (hodně) mám i navíc. Utrácet peníze je tááák zábavná činnost.. :-) Škoda, že to teď je na tom účtu vidět...

Při modlitbě. Zepředu jsem si to fotit netroufla.

Pak jsme se zakecaly u jednoho prodavače babuší a oblečení, jehož ctěné jméno je Djaued, a dobře půl hodiny jsme smlouvaly ceny. A ten si evidentně nevěděl vybrat, jestli by radši Souad, nebo mě, tak nás obě pozval na kuskus. V pátek muslimové jedí kuskus a jemu máma poslala obrovské plato a tři lžíce k tomu přímo do krámku na rohu. Byl s kuřecím masem a sedmi druhy zeleniny, jak to má být. A byl opravdu moc dobrý. K tomu jsme si povídali francouzsko-anglicko-a-oni-arabsky (stále jim nejsem schopná vysvětlit, že jsem se ještě nenaučila arabsky). Byl to fakt příjemný a milý oběd a navíc nečekaný a řekla bych, že i nezištný, protože po nás nic nechtěl, a na konci poslal ještě pro mátový čaj, jak se na slušně vychovaného hostitele sluší. Tak doufám, že ty 4 artikly za 360 Dirhamů (asi 35E tedy 800Kč) mu trochu vyrovnaly denní zisk.

Teda že nám to ale sluší, co? ;) No rozhodně se stěhovat do Maroka nebudu!

Tajemný balíček na zemi...

Mňam!

A pak jsme už utíkaly za Drissem, který na nás čekal aby nás vzal na pláž. Ještě jsme to vzaly rychle okolo velké mešity Hassana II., kterou jsem si vyfotila zvenku, ale nechtěla jsem, aby na nás čekal moc dlouho.

A ještě nějaké palmy, abyste měli taky ten dojem z jihu.

Mešita je z části postavena na pontonech na břehu oceánu. Vzadu jsou vidět maják a nějaký jiný minaret. Těch je tam tolik, že se nedají ani spočítat.

Teda musím říct, že ten kuskus vyčerpává. Chtělo se mi pekelně spát a k tomu jsem za celý den neměla ani kafe. Tak jsme se nejdřív zastavili na prosluněné terase na kafčo a pak jsme pokračovali procházkou po pláži.

Ještě jedno kafčo na terase ;)

Zajímavé dvojdomky španělského typu.

Pláž stoupala velmi postupně a písek zůstával dlouho mokrý, takže se v něm nádherně zrcadlilo celé panorama okolí. A po cestě zpátky jsem využila příležitosti a běžela jsem celou cestu nazpátek po pláži. To bych mohla každý den. Škoda, že v Lyonu nemáme pláž. Hlavně ty bosé nohy po písku, to je super pocit.

No já vím, že už jsem tuhle fotku dávala, ale přijde mi naprosto úchvatná, tak nevím, proč mi jí nikdo neokomentoval :)

Dtto

Potom nás Driss hodil do kanclu, kde si auto převzal Youness a jeli jsme domů. Souad jsme vyhodili u ní doma a dohodli se, že půjdeme na večeři ještě s jedním kolegou a Younessovým bráchou. U rodičů jsme dostali mátový čaj a takové překládané obilné placky smažené na olivovém oleji. Sice jsem neměla hlad, navíc jsme měli namířeno na jídlo, ale s máslem a medem to bylo fakt dobré, že jsem se pro změnu nacpala k prasknutí.

Na večeři do brazilské restaurace s živou muzikou jsme jeli v pěti. Všichni jsme se na to vohákli, abychom nedělali ostudu :-) Restaurace byla fajn, jídlo dobré a muzika velmi živá, celkové hodnocení velmi dobré. Jen mě trochu mrzí, že jsem si nevzala flétničku, co jsem měla doma, a že jsme odešli dřív, než jsem si stihla zahrát, protože tam náhodou příčnou flétnu měli, a dokonce jsem se i zeptala, ale jak říkám, odešli jsme dřív. Šli jsme ještě na skleničku do nedalekého baru, kde byla nějaká Younessova známá. Naštěstí jsme nezůstali dlouho, protože tenhle snobský styl s dunící tuc tuc muzikou fakt nemusím. Tak jsme jeli do kanclu ještě posedět a pokecat, ale moc si z toho nepamatuju, protože jsem vytuhla už v autě a pak vzápětí na kanapi v kanclu. A prý jsem byla pro ostatní zábavou. Aspoň k něčemu to bylo :-) Ale ve 2 ráno jsem byla fakt KO. A do postele jsem se dostala ve 4. Měla jsem co dělat se minimálně převlíct, než jsem padla do komatu.

První dojmy z Maroka byly...prostě barevné. A byly taky cítit, prostě je to Afrika!