Letní festivaly a muzika v ulicích

Teda musím říct, že se nenudím. Právě jsem se vrátila ze skvělého a naprosto nepředvídatelného víkendu s fanfárem, a bylo to o to lepší, že jsem vlastně vůbec nevěděla, kam jedeme a co tam budeme dělat. Byli jsme na festivalu "Chalon dans la rue" neboli Umění na ulici a bylo to obrovský. Navíc jsme si s fanfárem vzali nástroje a krom sledování scének a koncertů jsme taky hráli, někteří celou noc (obě noci), někteří do dvou (pak už jsem toho měla fakt dost). Nejlepší místo, kde jsme hráli, byl rozhodně kruháč. Než nás vyhodili, že vedle je jiné představení a že děláme moc kravál (takhle si nás posílali až do půlnoci, pak už jsme hráli, kde jsme chtěli...ovšem úroveň s přibývajícími promile klesala...ale naštěstí i publikum bylo opilé, takže si toho nevšimli).

---

Ze zajímavých představení bych jmenovala třeba Léona, který sehrál velmi zábavnou hodinovou one-man-show s pingpongovými míčky, pak jsme taky viděli loutkové divadlo, které sice bylo od desíti let, ale skoro bylo mládeži nepřístupné, některé scény byly dost odvážné...a hodně jsme se bavili. Jen se to nedá moc vyprávět, muselo by se to vidět. A je fajn, že moje francouzština pokročila natolik, že jsem tomu normálně rozumněla a hodně jsem se bavila. Pak jsme viděli hrát několik fanfárů a dalo nám to chuť přidat do našeho představení i scénky nebo přímé propojení několika písniček...

Už jsem si myslela, že se letos na žádný festival nedostanu, tak to bylo o to příjemnější překvapení, že se tohle nakonec nějak zorganizovalo. Už mě ani nepřekvapuje, že zpráva o festivalu proběhla asi týden předem a že ještě v pátek ráno jsem ani nevěděla, jestli opravdu jedeme a v kolik... Ale odjeli jsme a víkend jsme si užili. Já jsem "pařila" s nealko pivem, páč mám po Indonésii rozhozená játra, ostatní jak se patří naložení v lihu, no jak má správný fanfarónský víkend vypadat. Na spodním rtu mám opět puchýř. Snad se brzo vstřebá, v úterý hrajeme při slavnostním osazení nového mostu v Lyonu.

Navíc jsme dneska ráno v sedm odjeli směrem do Maconu a tam jsme absolvovali polo-soukromou akci nazvanou "splav Saony", který spočíval v tom, že už 20 let rodina našeho bývalého kapelníka Deb's-e se jednu letní neděli sejde a plavou po proudu několik kilometrů v Saoně a doplavou až do Maconu. Za pomoci několika lodiček s občerstvením. Letos to bylo poprvé s muzikou, měli jsme pro nás menší jachtu, kde jsme s fanfárem hráli pro potěchu i povzbuzení plavajícím. A taky došlo na koupání. Super nápad, skvělá akce a na závěr ještě rodinný oběd u nich doma. Jen škoda, že celý den vydatně prší. Ale co, náladu nám to nevzalo. Z víkendu je spousta fotek, ale netuším, kdy se k nim dostanu, takže jen těch pár mých...

No a krom tohohle víkendu se vlastně pořád něco děje. Ještě, než jsem odjela do Indonésie, jsem s fanfárem absolvovala víkend Fête de la musique. Měli jsme od města vyhrazené skvělé místo v centru dění a dva časy. Krom toho jsem si před koncertem ještě zahrála asi půl hodiny s jedním reggae sound systémem (no co, stačí se zeptat, skoro nikdo mi nikdy neřekl ne). Několik kamarádů se nachomýtlo do publika našeho hraní s fanfárem a řekli mi, že to mělo dobrou energii a šťávu a že se jim to moc líbilo. Fotil jeden z nich, ale jestli se k fotkám někdy dostanu, toť je otázkou...

Po našem koncertě jsem se rychle vydala podívat se na to, jak hraje TEN Lyonský fanfár, co je tak známý po celé Francii, a poté, co jsem je asi hodinu poslouchala, jsem se zeptala jednoho kluka, který hraje i s námi, jestli se můžu přidat. Dělali jsme bordel aspoň do tří do rána a pak jsme ještě popíjeli v baru do...no minimálně do čtyř. Jestli mají ještě tuhle středu zkoušku, tak se tam určitě vydám s nimi popovídat a možná i zahrát.

Pak jsme ještě s naším fanfárem jeli oživit Svatojánský oheň do jedné vesnice někde za Lyonem. Ani nevím, co o tom psát, prostě to byl skvělý večer, hráli jsme dvakrát, jednou jen tak na místě a pak jsme šli průvod s ohněm na zapálení něčeho jako májky a hráli ještě když to hořelo... Vesnické zábavy jsou fajn, navíc tam měli docela dobrou kapelu, mimo nás, a na suchu jsme taky nezůstali. Fotky jsou...ale opět nejspíše nedostupné. Ale já fakt nemůžu fotit, když hraju...

Když jsem se vrátila z Indonésie, tak jsme zas s fanfárem hráli v pátek večer na svatbě. A mezi tím jsem ještě přišla asi o dvoje hraní. Mám pocit, že máme v létě snad víc akcí, než přes rok. A hraje nás míň, takže je to o to větší boj, kdo vydrží. Ale začínám umět všechny písničky v repertoáru. Čas na to napsat nové. Dneska jsme o tom v autě při cestě zpátky diskutovali s Deb'sem.

Taky jsem strávila vynikající minulou sobotu s -jak jinak- muzikou. Začali jsme odpoledním tahem do ulic (s fanfárem, jestli to ještě někomu není jasné), do kasy nám lidi dobrovolně naházeli 160 Euro, z části se koupilo pití, a vyrazili jsme na ké. Tam jsme dali ještě jeden set a bavili lidi na zahrádkách hospod i kolem jdoucí. No a když mě to přestalo bavit, vydala jsem se hledat kamarády muzikanty, protože takový pěkný sobotní večer, aby tam nikdo nebyl, to se mi nezdálo. No a našla jsem jich spoustu, jen jsem šla tam, kde byla velká koncentrace kytar. Zahlédla jsem jednoho kamaráda a nakonec jsem zjistila, že jich tam bylo nejméně pět, co jsem znala, další znali mě a já si je ani nepamatovala... Jó, Lyon je vesnice...no minimálně muzikantskej svět je malej. Ale o to je to lepší, protože se vždycky najde někdo, s kým si můžu zajammovat.

Muzikální víkend pokračuje, tentokrát nedělním koncertem Rakouského fanfáru Mnozil Brass (podle Vídeňského café Josef Mnozil Bar (že by Pepa Množil? ;) ), na který nás upozornil Deb's a nakonec nás jelo asi deset. Opravdu nelituji ani 26ti Euro za vstup, bylo to opravdu skvělé představení. Kromě toho, že jsou to skvělí muzikanti a vynikající zpěváci, jedná se taky o absurdní scénky a ukázky téměř nemožného... Třeba pozounista, co hraje na 4 nástroje najednou, respektive 4 muzikanti do nich foukají a on oběma nohama tahá pozoun a oběma rukama hraje na trubku. A pak mu ještě odendají židli a on drží ve vzduchu na ostatních muzikantech... Nebo pověstná scénka s tím, že jeden muzikant nevidí, a pak jiný zahraje na pozoun a na hlavu mu vyčistí vodu z nástroje...ten si jí pak dá na oči a najednou se mu vrátí zrak. Či minimálně desetiminutová skladba se sólistou, co zahrál na konci jeden tón a orchestrem, který měl dirigenta a každý svůj part...jen to dohromady naprosto nedávalo smysl. Krásně absurdní a dovedené do detailu. Nebo závěrečné "titulky", kdy na trombon představuje ostatní muzikanty.

Těch scének bylo hodně, protože hráli aspoň hodinu a půl. Celé to bylo v krásném prostředí ptačí rezervace kousek za Lyonem a i když nás sežrali komáři za živa, bylo to tam krásné. Občas vzlétli v pozadí ptáci a jednou to dokonce bylo i v rytmu představení. Rozhodně doporučuji shlédnout několik scének na youtube. Snažila jsem se najít scénky, co jsme viděli my. Ale i ostatní jsou skvělé. Například:

Kromě tohoto koncertu a víkendového festivalu v Chalonu probíhá v Lyonu celé léto festival "Tout le monde dehors" (Všichni ven), kdy se každý den někde něco děje, koncerty, divadla, cirkus, hry, letní kino... Zatím jsem byla jen ve čtvrtek na koncertě typické muziky z regionu včetně nepochopitelného lyonského dialektu. Muzika mě tolik nenadchla, ale potkala jsem tam známou češku, co pracuje ve stejném baráku, jako já, což bylo příjemné překvapení. A taky jsme se tam sešli s Paulem, takže jsem si večer opravdu příjemně popovídala a navíc jsem si užila muziku. Ve čtvrtek bude hrát zase ta červená kapela, co zpívá Jožina z bažin, takže se na ně určitě půjdu podívat!

A mezi tím ještě budeme v úterý hrát s fanfárem pro ten most, potom se jdeme podívat na ké na zkoušku jednoho spřáteleného fanfáru a možná ještě stihnu tu zkoušku ve středu, no a kdybych se náhodou nudila, tak se podívám do programu, kam bych tak mohla vyrazit. A nebo se vydám na ké se saxíkem a určitě tam někoho najdu. Ale myslím, že se nudit nebudu. Mám spoustu nápadů, co se učit na saxík, taky chci napsat něco nového na příští rok, jak už jsem o tom mluvila, a krom toho jsem si konečně vypůjčila pozoun, takže se můžu v klidu domova začít učit. Chudáci sousedi :)

PS: Indonésie bude. Ale tady se toho taky děje spousta a já zapomínám. A Indonésii mám naštěstí namluvenou na diktafonu, takže to zas tak lehce nezapomenu :)