Fanfaronský víkend - Feria de Pentecôte à Vic 2013

Největší událost roku pro náš fanfár se odehrála jeden květnový víkend. Jeli jsme 7h na jiho západ Francie až ke Španělským hranicím a těšili jsme se na pěkné slunečné počasí. Tak to, že letošní jaro stojí za prd, už jsme asi konstatovali všichni. Ale i přes špsatné počasí se nám víkend skutečně povedl, hráli jsme asi 16 hodin denně a na konci jsem měla pod spodním rtem puchýře od hraní na saxík :) Ale dala bych si klidně ještě!

---

O kostýmech jsem se zmiňovala už v minulém blogu, a i když se to moc nesetkalo s ohlasy, tak jsme se stejně moc líbili. Nakonec ty naše kostýmy vypadaly dost profi, hlavně kluci, byli krásně provedení do detailu. Ve srovnání s nimi byly holky-kočky trochu méně vydařené, ale Nemoci aneb saxofony se líbily. No posuďte sami.

O tomhle klukovi někdo prohlásil: "Koukejte, on vážně tančí jako ko**t". No fakt, poskakoval tam jak... ;)

HPV - human papillomavirus

MST neboli sexuálně přenosné nemoci...krasavice, co?

Pro zjednodušení vysvětlování každému... A tihle dva se se mnou chtěli vyfotit, protože mají skupinu, co se jmenuje MST.

Koukám, že některé pingpongáče v tu dobu už docela utrpěly...

Propriety mi zůstaly, ale ještě zvážím, jestli si to na sebe znovu oblíknu... I když naušnice mě docela baví nosit, nikdo tomu zprvu nevěří, že jsou to opravdové pingpongáče :)

Abych nezapomněla zmínit tyhle krásné návleky na pozouny...

Kočičky. Ty samé tlapky měly i zepředu...můžete hádat, kde. Téma bylo přece jasné - Back To Basic!

Tak to by bylo asi tak ke kostýmům. Potom tu byly i jiné fanfáry, každé uskupení mělo svoje téma a svůj kostým, ale my jsme byli pěkná "partička kokotů" - myšleno samozřejmě v dobrém :)

Například naše zpříznená parta z Paříže, Banda Joe, byla převlečená za turisty. Měli kraťasy s vzorovanýma kšandama, košili, nějakou děsnou hučku na hlavě, baťůžek na zádech a hlavně sandále s ponožkami. Měli všichni ty samé ponožky - takové barevné s obrázkem obličejů. Jako kostým to bylo docela dost promyšlené. Tady na té fotce je to trochu vidět.

Pak tam taky byli kluci, co si dali práci sehnat plavky v tělové barvě. Bohužel, počasí bylo proti nim, takže se v "kostýmu" moc neohřáli.

Jinak jsme vyráželi v pátek k večeru a jeli jsme někam k Bordeaux přespat u jedné bývalé členky. Odtama to potom už byly "jen" dvě hodiny cesty. Večírek byl docela fajn, ale neměli jsme dost alkoholu a nehráli jsme. Ale byli jsme tam ze tří různých fanfárů. Některé lidi už jsem znala z dřívějška z Fete de la lumiere, ale jak jsem nebyla ani na Novoročním výletě, ani v Paříži, tak jsem jich zas tolik neznala. Na cestu jsme si pronajali jeden 9ti místný minibus a ještě jsme měli tři auta. Jela jsem v minibusu a byla tam docela sranda. Pro řidiče to bylo náročné, ale zvládli jsme to. Dokonce jsme ani v pondělí ráno při kontrole nenadýchali (policajti stavěli samozřejmě každé auto) - museli být naštvaní.

A pak to začalo, bohužel mezi sobotním polednem a pondělním ránem mám jeden velký festival, nejsem moc schopná říct, co se kdy stalo a prý jsem dokonce i hrála na místech a akcích, o kterých nemám vůbec ponětí...no to se někdy stává, Když vám v barech nalívají sami, když se vám do saxofonu vejde kelímek od piva a nemusíte ho pak ani držet... Nicméně se mi hladina alkoholu docela dařila držet na příjemně opilé. (Prezidentka říká: "Jsem ráda, že se mi povedlo v neděli večer sehnat všechny do altánu, kde jsme hráli spolu." Já: "Já jsem tam byla taky?" -"Ano, sice jsi přišla později, ale byla jsi tam taky." - "Aha." :) )

V sobotu nám počasí moc nepřálo, pořád poprchávalo a večer byla pěkná kosa, že jsem si šla nakonec lehnout jen proto, abych se ve spacáku zahřála. Přes den jsme trochu hráli spolu, trochu jsem se pak toulala po jiných fanfárech a hrála jsem i s nimi. Atmosféra při poledním obědě ve velkém sále byla skvělá, vždycky jeden fanfár hrál a ostatní jedli. Byly tam sice i o dost lepší ansámbly, ale neměla jsem pocit, že bychom nebyli dobří.

K večeři jsme měli poukázku na burger v jednom jediném stánku. Pro 300 hladových krků. Moc se jim organizace nepovedla... Takže tam jsem zjistila, že se dá spát i ve stoje - ve frontě, kde by nepropadl ani špendlík, jsem neměla kam spadnout, hlavu jsem si položila na rameno našeho bývalého kapelníka a za hodinu jsem si takhle docela odpočinula.

Pár bodů, které stojí za zmínku (protože zbytek se dá shrnout na to, že jsme někde byli, tam jsme hráli, k tomu jsme neustále chodili škemrat o pivo, buď jsme byli mezi náma, tedy Cacophonií, nebo jsme byli vždy několik členů z různých fanfárů a hráli jsme dohromady, improvizovali, zkoušeli, co kdo zná..., případně jsme se byli podívat na pár koncertů těch fanfárů, kteří byli lepší a nechali se od klubů na večer pozvat na scénu - třeba to někdy přijde i pro nás :)).

V sobotu večer jsem náhodou narazila na jednoho staršího pána, co měl saxofon tenor. Je to zvláštní, ale ve Francii je strašně moc rozšířená altka. Vám to asi nic moc neřekne, ale já altku fakt moc nemusím. Nelíbí se mi ten její zvuk a ani velikost a tvar... No prostě to se těžko vysvětluje, ale je to tak. Asi tak jako Sparta a Slavia. No takže jsem se u něj zastavila, navíc měl ten saxofon krásně dekorovaný, tak jsem si ho chtěla zkusit. Vyměnila jsem ho za svou sopránku (tu zahnutou tam spousta lidí obdivovala, myslím, že za celý víkend jsem viděla max dvě sopránky a obě rovné - tak ta moje byla něco extra) a chvíli jsme hráli takhle, ale pak jsme si zase vyměnili nástroje zpátky, přece jen člověk je zvyklý na svůj nástroj. Vevnitř v baru hrál nějaký fanfár, docela dobrou muziku, a my jsme byli venku před barem, kde to bylo taky docela dobře slyšet, a improvizovali jsme. Ale nebyla to jen tak nějaká improvizace, na tento druh porozumnění beze slov nenarážím moc často. Prostě jsem mohla hrát, co jsem chtěla, kdy jsem chtěla, jak jsem chtěla, a doplňovali jsme se. Naprosto skvělý pocit. Občas jsem se dala do sóla, občas jsem hrála spíš doprovod a to on pak začal zase sólo...kdo nezažil, nepochopí. Byl to vynikající muzikální zážitek. Strávili jsme takhle asi dvě hodiny a pak jsem ho občas někde potkala, tak jsem měla aspoň pocit, že začínám znát pár lidí.

Dalším zážitkem, který mi zůstal v hlavě, bylo, když jsme v neděli večer hráli hned vedle toho bufetu na kolečkách asi hodinu v kuse jednu písničku - takovou odrhovačku: "Jak jsme namačkané na dně téhle konzervy - zpívají sardinky". Stále dokola. Aspoň 389x. Na všechny muzikální způsoby. Reggae, rock, valčík, country, dechovka, klasika.... Zdrhla jsem asi po půl hodině, protože jsem už nemohla, ale písničku mám ještě teď v hlavě. Pozor - kdo si pustí video - je to silně návykové!!!

Pak jsem si taky užila svých pět minut slávy, když jsem hrála s jedním opravdu dobrým fanfárem, a vystřihla jsem si jedno sólo, kdy se na mě jejich pozounista koukal velice uznale. To zahřeje :)

A v neděli večer, když už v barech přestali nalejvat, a zavírali postupně i koncerty, jsme ještě jammovali se spoustou výborných muzikantů a i když už jsem skoro nemohla držet saxofon v puse, měla jsem ještě chuť hrát dál.

A pár fotek:

V průvodu.

Zajímavé, tuhle fotku si ale teda vůůůbec nepamatuju...

Ranní bordel z tělocvičny sem dávat nebudu, ale tohle jsou fotky z ranní procházky. Škoda, že se nikomu nechtělo zastavit se, oblíct se do kostýmů, a vyfotit se před cedulí, když jsme projížděli touhle vesnicí... Podivný kraj. Zvláště, když nedaleké město se jmenuje Valence sur Baise, kdy přeneseně baise znamená š*kat....

Ale ve Vicu mají pěkný kostel, ne?

Jinak bilance víkendu:

Já: 4 naprosto zničené plátky na saxofon. Bolavé nohy. Jednou mi vyskočilo koleno. Nedostatek spánku. Oprava saxofonu za 25€. Žaludek na vodě ze stravy a z mekáče při cestě domů. Sardinky v hlavě ještě dlouho. Afty a puchýře na spodním rtu. Chuť hrát dál. Známí v dalších fanfárech.

Cacophonie: Málem jsme ztratili dvě trumpety. Jeden kluk, co byl v 17,00 odveden na stanici červeného kříže s otravou alkoholem. Ztratil brýle a trumpetu, která byla následně nalezena, brýle ne. Jiný trumpeťák nemohl v neděli ráno najít svůj nástroj. Asi mu ho někdo ukradnul, protože ho v noci uklízel do pouzdra. Trubka byla nalezena o několik hodin později v cizím pouzdru se zbývajícími jeho věcmi - pěkně jí uklidil, ale asi měl dost nakoupíno, že si spletl futrál. Dále několik ztracených pístů od trubek. Spousta pingpongáčů po zemi. Taky jsme málem ztratili jeden saxofon, ta holka s růžovými míčky ho někde nechala ležet a zachránil ho a donesl zpátky do tělocvičny náš pozounista. Několik drbů ohledně toho, kdo s kým, s kterého fanfáru a tak...moc jsem jich nezachytila. A určitě ještě další a další, ale nemůžu vědět všechno.

Bylo to rozhodně veselé a těším se na příští rok. A když se dílo zadaří, třeba se na nějaký takový festival dostanu ještě dřív, než za rok.

Ještě odkaz na video, které jsme našli na internetu - jsme tam několikrát, což je docela dobrá známka - asi jsme měli opravdu nejhezčí kostýmy :) Pentecote à Vic - video

Pak jsem ještě na youtube našla několik videí jiných fanfárů, tak pro ilustraci atmosféry.

Komplet fotky na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Fanfare_-_Vic/

Jeli byste taky? :)