Můj bezbariérový byteček (ve 2. patře bez výtahu)

Tak konečně ležím ve svý posteli. No i když ona to tak až moje postel není, je to moje rozkládací kanape. Nahoru na mezanin do postele se, předpokládám, příští dva tři měsíce ani nepodívám. Ale co, zas to není tak špatná varianta vrátit se domů. Docela mi to taky dodalo víru v lidi, protože se za mnou byli ve špitále podívat 4 lidi, z toho tři mě znají ani ne půl roku, teď večer tu byla jedna holka z fanfáru a zítra mi přijde pomoct jiná, půjdeme nakoupit a tak. A večer přijde bývalá kolegyně, hlavně cvičitelka taiči, na čaj. Jo a soused mi zašel vyzvednout předpisy do lékárny, poslat dopisy s nemocenskou a koupit chleba. A spousta lidí slíbila, že se na mě přijde podívat, i kolegové z práce, hlavně teda ale lidi z fanfáru. Tak si znova říkám, že fanfár byl dobrej nápad :)

---

Jako jo, jsem ráda, že jsem doma. Zase budu moct hrát na saxík :) A trochu chodit mezi lidi. Ve čtvrtek se těším na jamsession v 6. kontinentu tady vedle a jestli nebudu moc unavená, tak bych klidně ve středu jela na zkoušku :) Dneska už jsme teda muzicírovali, ta kamarádka na kytaru, já na flétnu... Chybělo mi to.

Jinak rehabilitační centrum bude asi v pohodě, je tam i docela dost mladších lidí, takže se tam dá s někým mluvit, budu tam jezdit 3x týdně na celý den, je v tom i oběd. A ten zbytek budu spát a dělat spoustu věcí, na které jinak nemám čas :) Třeba psát blogy. Vím, že vám jich spoustu dlužím. Je to taková fajn, trochu bolestivá, dovolená. Ale doufám, že už je poslední :)) Musím říct, že psychicky je to dost záhul, sice tentokrát mě to moc nebolí, zato zbytek těla trpí, z protizánětlivých léků je mi na zvracení, bolí mě hlava, jsem neskutečně unavená, mám výkyvy tlaku a tím i nálady, takže se mi občas chce únavou prostě jen brečet... No snad se to za pár dní, kdy se konečně vyspím (ve špitále se to fakt ale nedá), srovná. Prý to může být i tím, že jsem ztratila dost krve, krom toho máme anemii v rodině...

No není nad to být doma a zjistit, že vlastně tak úplně sami nejste, že si na Vás někdo vzpomene a lidi se zajímají o to, jestli Vám někdo pomůže.