Fanfár byl dobrej nápad!

Když mi bylo osmnáct až dvacet, tak jsem se vždycky kamarádila se staršíma. Třeba klidně i s osmadvacetiletejma babičkama a dědečkama. No a teď je mi osmadvacet a babičkou pro ty osmnáctky jsem já :) Našla jsem si dva hudební ansámbly, kterým se tady říká fanfár a jsem za to fakt moc ráda.

---

Je to určitým způsobem hudební skupina, ale je tam daleko více hudebníku, muzika je daná notama (ale zároveň si každý může hrát, co chce - když to sedí - a může přijít s novým kouskem - už mám taky vyhlídnuto, že něco napíšu - o víkendu jsem dokončila jednu skladbu, co jsme aranžovaly s jednou holkou), takže tam odpadá ta nutnost autorského tvoření, kromě toho to není trvalé uskupení, muzikanti se mění, žádný koncert se nehraje v tom samém složení. A kromě toho to taky znamená skupinu lidí, která se spolu vídá docela často, pořádá večírky nebo posezení, o víkendech bývají akce, takže je pořád co dělat.

Oba dva ansámbly jsou v základě studentské kapely, takže si prožívám svojí druhou vejšku, by se tak trochu dalo říct :) Rozhodně je to fajn potkat lidi, kteří řeší jiné věci, než svatby, děti, práci a tak podobně...

Víkend jsem strávila s oběma, v sobotu dopoledne jsme doprovodili průvod beujolais po ké až do centra k radnici, cestou jsme hráli, zastavovali jsme se, lidi se taky zastavovali, točili si nás, fotili, ukazovali nás dětem... Pak jsme měli volný vstup na buffet do radnice, byla tam spousta mňaminek a laskomin a taky spousta vína. Škoda trochu, že jsem se minulý víkend rozhodla, že přestanu pít, takže jsem si tak trochu akorát lízla ze tří různých vín a jinak jsem zůstala na vodě... Ale to neva :) Budou jiné příležitosti. Jo a z radnice jsme šli zpátky na ké, kde jsem si asi půl hodiny hrála s trombonem, takže teď umím na tento magický nástroj (trombon je pozoun, taková ta trubka s tím hejbátkem) celou stupnici od cé do cé a ještě o kousek výš. Jsem na sebe náležitě pyšná :)

No a odpoledne jsem jela s druhým ansámblem kousek za město na vernisáž tatínka jedné holky, té, co se mnou psala ty noty, kde jsme hráli, jedli, povídali si, stáli u ohně a tak dále. Sice jsem zbaběle na noc utekla zpátky do své postele, zatímco ostatní spali ve stanu, ale už nejsem nejmladší, žejo ;) A v neděli k večeru ještě uspořádali takové improvizované sledování filmu u kluka, co bydlí kousek odsud, tak jsem si tam zašla na čaj a chvíli pokecat.

No a abych ještě doplnila svoje aktivity, tak minulý týden jsem byla na večeři se čtyřmi Slováky, tak jsem z toho měla radost. A vypadá to, že díky nim objevím v Lyonu spoustu skoro-krajanů.

Tak doufám, že bude zase líp, protože letošní podzim mě teda fakt moc nebere..!