Zařizuju se!

Někteří mi tu urgujou, jaké je prý to nové bydlení? Tak odpovídám, že vynikající! :) Asi začnu od konce [začala jsem psát včera večer], dneska jsem byla po práci na skleničku (rajčatového džusu) se Sandrou, dlouho jsme se neviděly, tak jsme si měly co povídat. Pak jsem se vracela domů, zašla jsem si koupit uzeného lososa, na kterého jsem měla chuť k večeři, potom jsem viděla, že tady kousek na náměstí je festival od nedalekého baru 6ème Continent a když jsem byla už skoro doma, že si jenom hodím věci, tak mě tady místní všeopravář (boty, klíče, razítka, značky na auta, kuskus...) pozval na kuskus. Tak jsem si šla hodit věci domů do lednice a slezla dolů na večeři :) Ještě mi zbylo na zítra na oběd.

Asi tušíte, které okno je moje? ;)

---

Atmosféra v okolí je vynikající, pořádají se tu koncerty, je tu spousta klubů a hospod, čajovna, obchody všech druhů, na které si člověk jen vzpomene, třikrát týdně trh, Amir, ten všeopravář, který je připraven kdykoliv pomoct, když je potřeba, pohybují se tu samí zajímaví lidi, trochu underground, trochu styl, na který jsem byla zvyklá z čajdy, takže i spousta pěkných kluků... :) No prostě paráda!

Kromě toho byteček jako takový je velmi příjemný, sluníčko mám ráno, takže mi nespálí kytky, v létě tu nebude moc vedro, z okna koukám na kostel, z postele koukám na byteček - pěkně si ležím na bidýlku a líbí se mi to. Na hasiče v ulici si pomalu zvykám, ale rozhodně to není žádné velké zhoršení oproti situaci předtím, protože jsem je slýchávala snad stejně často, možná i víc, a co se týče kraválu, tak to taky není tak zlý. Jenom to prostě nesmí přijít zrovna v napínavé scéně ve filmu ;)

No a co jinak... Akce stěhování se podařila, hlavně díky Thomasovi a Romanovi, kteří odnosili všechno těžké, Thomas poskytl svůj transportér k odvozu. Kromě toho mi taky pomohl Vincent, který vytahal nahoru všechny kytky, což znamená asi 20x dvě patra schodů. Pak taky dorazil Marek, o kterém před stěhováním Roman prohlásil, jestli bude nosit polštáře, nebo jak? :) Abyste chápali, Marek váží asi 50 kilo i s postelí a fakt byste se báli mu dát do ruky víc jak dva talíře, aby se nerozpadnul, jak je křehký :)

Fakt děkuju Romanovi, že pomohl, protože bez něho bychom to nikdy nezvládli. Bohužel mužná síla, co slíbila dorazit, to nakonec odřekla na poslední chvíli, chjo... Proč se nikdy nemůžete na lidi okolo spolehnout? (To byla řečnická otázka, nechci odpověď, mami!)

Jinak balení věcí do krabic mi zabralo dobře týden, ale na druhou stranu se to nedalo dělat moc dopředu, protože jsem pak akorát hledala všude možně věci, které jsem ještě potřebovala. A do toho jsem v úterý a ve středu večer malovala, protože jsem se rozhodla, že chci mít doma trošku barviček. Takže jsem v úterý v šest přebrala klíče a v sedm jsem začala malovat. Přišel mi pomoct Zamír, sice odmítl malovat, ale pomohl mi oblepit hrany páskou, namáčel mi váleček a podával mi ho nahoru na štafle... Rozhodně nebyl neužitečný.

A pomohl mi taky v úterý, kdy jsem zvládla ještě další dvě vrstvy a vše bylo hotovo na čtvrteční stěhování. Teda kromě mých věcí, které jsem dobalovala ještě za chodu ve čtvrtek ráno, což nebylo ztrovna nejšťastnější, ale prostě všechno se stihnout nedá. Takže když chlapi jeli odvézt druhou a třetí várku, zůstala jsem s Markem, který nosil věci z celého bytu do předsíně a pomáhal mi sesbírat poslední věci. Tak se to nakonec podařilo a všechny věci se ocitly v mém novém DOMA.

Potom jsem měla celý čtyřdenní víkend na to to tu nějak rozuklízet a zabydlet se. Ve čtvrtek jsem rozuklidila nádobí a základní věci, udělala seznam toho, co chybí, a v pátek se vydala na Part Dieu nakoupit, co chybí. Teda takhle narvaný vozíček na kolo jsem ještě neměla, navíc jsem na něj gumicukama přivázala i sušák na prádlo :) Ale vše základní se mi povedlo nakoupit, pak jsem ještě skočila dolů do sámošky pro suroviny na guláš a flašku bílého rumu na večer, začala vařit, a dorazil Thomas, jak jsme se domlouvali už asi před měsícem, že se spolu opijeme :)

Byl to vynikající večer, mluvili jsme anglicky, zpívali, hráli na kytaru, povídali si o všem možném... Už se těším, až si to zopakujeme. Včera jsem zjistila, že Amar zespoda má polského kamaráda, co jezdí s kamionem, takže mi nejspíš v úterý přiveze basu pořádného piva :-P Už se těším! Další příležitost pozvat Thomase na večírek ;) Asi je teda pozvu oba dva příští týden, hned jak seženu kanape, aby viděli, jak jsem si to tu zařídila. Hlavně Aurélie, která měla trochu strach z toho malování, tak aby mohla být klidná, že jsem jí byteček nijak nezničila ;) Ještě teda budu muset pořešit ty háky na kytky, nejsem schopná je sama přišroubovat na okna, nemám na to sílu. Tak asi půjdu poprosit Amara a něco mu za to dám.

Bohužel narozdíl od pátku, sobota byla opravdu zmařený den. Ráno jsem se probudila s nateklým kolenem, protože jsem těsně před tím, než jsem šla spát, zakopla a spadla, takže jsem si udělala nový výron, jak jinak, na operované noze... Začíná to splaskávat, můžu trochu líp chodit, míň to bolí, ale na magnetický rezonanci nic moc... prý ta operace nedopadla zrovna nejlépe, že ten vaz není úplně funkční a celý nateklý (i když prý při různých testech ta noha má správnou odezvu), takže jsem úspěšně minulý týden zakončila rehabilitace a můžu začít znova. To je život, no...

Ale aby to jako že nebylo všechno, tak jsem odpoledne chtěla zapnout pračku do zásuvky, udělalo to jiskřičku a vyhodilo to proud v celém bytě, včetně jističe. Tak jsem volala Thomasovi, protože to byla jeho práce, aby s tím něco udělal. Nechala jsem zprávu, protože to nebral. Pak jsem se šla jenom podívat na chodbu, jestli světlo svítí a....zabouchly se mi dveře. Není třeba dodávat, že klíče byly vevnitř... Mechanismus na otevírání nezamčených dveří byl samozřejmě vyháknutý... A já v šatičkách a pantoflích.

Tak první jsem šla za Amarem, jestli by to nemohl otevřít (od té doby jsme kámoši, žejo...), bohužel to nešlo. Tak jsem pak začala shánět číslo na Thomase nebo Aurélii (mají rezervní klíč), nakonec jsem sehnala, ale nedovolala se. Tak mě Amar hodil k nim (to jsem nemohla chodit, noha bolela jak sviň), nechala jsem tam lísteček, pak se o mě dvě hodiny staral v tom svém lokálu, udělal mi kafe, půjčil mi bundu... Asi kdyby tam nebyl, tak jsem strávila odpoledne na ulici. A do toho od dvou odpoledne celou čtvrtí dunělo techno, protože byl zrovna festival Nuits sonores organizovaný městem. A pršelo, padaly i kroupy, nebyla zima, ale stejně...Tak kolem šesté se konečně ozvala Aurélie, že jsou doma a že se mám stavit pro klíče. Tak mě tam Amar znova odvezl (ono to není daleko, kdybych neměla tu chromou nohu, došla bych tam sama...) a pak mi ještě doma pomohl nahodit pojistky. Takové zlato přímo naproti domu se hodí, ne?

Teda řeknu vám, sobota jako vymydlená. Tak jsem se pak odploužila do postele, vzala si kompa a čučela na seriály a filmy celý večer a celou neděli. Ničeho jiného jsem nebyla schopná a čůrací pauzy jsem si vypočítávala, abych to spojila i s jídlem a pitím, protože lízt po tom žebříku s jednou nohou chromou, fakt nic moc... A to jsem ještě neměla internet, takže si to představte jako nejdelší víkend mého života! Ani nevíte, jak jsem se těšila v pondělí do práce, vidět nějaké lidi, mluvit s nima...

Ale od té doby je zase líp, ve středu jsem měla konečně trochu síly uklidit oblečení z tašek, ve čtvrtek mi přišel Zamír pomoct sestavit stůl, přidělat poličky, rozuklidit kytky a tak podobně. Začíná to tady vypadat zabydleně, co myslíte? :))

Další fotky jsou, jako obvykle, na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Novy_bytecek/