Prvomájová dovolená

Po téměř pěti měsících jsem se zase dočkala! Jupí, Praha!:) A taky konečně nějaká ta dovolená, už jí bylo potřeba. První pořádný jarní týden v Praze, k tomu přes čarodějnice a první máj… co si jedna může víc přát? Navíc dokonale vyšlo počasí, protože předtím to moc jako jaro nevypadalo. Nakonec bylo dokonce léto, až ty pařáky pěkný nebyly. Ale aspoň jsem mohla konečně chodit v šatičkách a sandálkách a odložit zimní kabát!

---

Nechápu to, jak můžu tohle všechno stihnout za jeden týden, mám pocit, že ty dny v Praze jsou prostě nafukovací. A mimo to chodím vždycky spát dost pozdě a vstávám dost brzo, narozdíl od pobytu v Lyonu, tak to možná bude taky tímhle:)

Hned jak jsem ve čtvrtek přiletěla, tak jsem šla s našima do Dejvic na oběd a maminka mi k narozeninám věnovala ten nádherný přívěšek, co jsem viděla už na Vánoce, ale byl dost drahý, tak jsem ho tam musela nechat. Dostala jsem ho hlavně jako bolestné za ty všechny ukradené šperky před měsícem. Pak jsem volala bráchovi, jestli nechce něco podniknout, tak ten mi řekl, že jde na výstavu do Městské knihovny a že je to zrovna komentovaná prohlídka, samotným mistrem Kinterou. Nakonec tam se mnou šla i máma a moc se nám to líbilo. Jako asi to jeho dílo nežeru tolik, jako brácha, ale rozhodně ten koncept měl něco do sebe, měl to promyšlený, a příběhy, co se ke každému dílu vázaly, byly vtipné i zajímavé zároveň. Potom jsem ještě pozvala oba na kafe do mé oblíbené Literární, a jelo se domů, docela mě ten let a všechno vyčerpalo a taky jsem chtěla strávit kousek večera s rodiči doma.

Moje Pražské návštěvy jsou také doprovázeny stříháním vlasů. Tentokrát to vyšlo, že jsem se nechala udělat neodolatelně krásnou pro kamaráda Turba, se kterým jsem měla klasický sraz pod ocasem. Čekal na mě s kytičkou v ruce, což mě naprosto dostalo, ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem nějakou kytku dostala, navíc takhle na "randeti" :) A pak jsme se šli procházet po Praze a ochutnávat čajíky, jak jsme to vždycky dělávali, když ještě fungovala čajda Pod stříškou. Povedlo se nám odchytit dva kamarády z čajdy, z čehož jsem měla moc radost. A taky to byl takový návrat do starých časů, i když se naše životy docela podstatně mění, máme si pořád ještě o čem povídat a to je supr!

Večer jsem měla strávit zase s našima u televize (jako že jeden večer je takhle fajn, dva se dají vydržet, ale ostatní večery už jsem si vždycky našla něco na práci, protože čeho je moc, toho je moc), takže jsem se vypravila po dlouhém rozhodování zakoupit nový počítač. Jenom můj, bude na mě mluvit česky a bude zase umět všechno, co po něm chci já! A navíc je v HD rozlišení, což je super na některé programy (pomocné lištičky zabírají podstatně méně místa), ale je to trochu kontraproduktivní, protože když chci vidět na všechny texty a stránky, jsem nucená zvětšit písmo:-P Ale stejně je to fajn. Jenom si teď budu muset stahovat filmy v HD, protože to začíná fakt být vidět, když ta kvalita stojí za prd.

Týden je krátká doba a kalendář se vždycky hrozně rychle naplní. V sobotu jsem kvóty splnila dokonale, protože jsem měla schůzky rozplánované asi tak po hodinách. Nejprve jsem skočila na kafe s kamarádkou Verčou, kterou znám z architektury. Je to jedna z mála, se kterou se ještě vídám. Držím jí palečky, aby tu školu už dodělala, už jí toho moc nezbývá, ale pořád jí někdo otravuje, takže už z toho je dost na prášky. Docela vtipný je, že jsme za tu hodinu a čtvrt, co jsme na sebe měly, stihly probrat naprosto všechno. Školu, práci, chlapy, politiku, cestování, jídlo… Opravdu efektivní kafe tomu říkám!:)

Pak už dorazila Přesle a šly jsme se procházet po Praze. Už si ani nevzpomínám, co jsem vlastně hledala já, ale ona si chtěla koupit novou ¾ sukni. A mě to stálo 4x tolik, protože jsem si koupila novou bekovku (už jsem si jich vyzkoušela několik od kamarádů i od tatínka a dospěla jsem k názoru, že musím mít taky jednu vlastní!), letní košili a naprosto nádherné letní večerní šaty. Ty jsem tam fakt nemohla nechat, to snad chápete! Tak jsem se zařekla, že už s ní nikam do obchodů chodit nebudu, protože mě to vždycky vyjde draho. Ale ona aspoň sehnala tu svojí sukni (a moc pěknou mimochodem).

Večer jsme šli s našima do divadla (tak jsem si hned vzala nové šatičky, navíc byl opravdu krásný teplý večer, tak se to hodilo) Na Vinohrady na hru Apartmá v hotelu Plazza. Už dlouho jsem nikde nebyla (naposledy na Vánoce), takže to bylo aspoň trochu kultury. Hra nebyla špatná, jen škoda, že hráli jenom dvě ze tří. Aspoň jsme díky tomu měli čas zajít ještě s našima na večeři jako rodina.

Jestli si někdo myslí, že jsem si do Prahy přijela odpočinout, tak je docela vedle. V neděli ráno pěkně budíček ještě před osmou (no já jsem vlastně celý týden vstávala mezi sedmou a osmou, i když jsem chodila spát pozdě, prostě jsem se takhle budila - to bude asi síla toho alkoholového spánku:) - protože do práce se takhle teda rozhodně nebudím, a když už jo, tak jsem pak celý den pěkně utahaná). A jeli jsme nejprve do Obi a pak do Bauhausu shánět háky na kytky do mého nového bytečku. A taky barvu na vymalování a další podobné ptákoviny:) Dokonce jsem i kousek řídila. Nebylo to tak zlý, vlastně jsem byla docela mile překvapena, že až na to, že mi to občas chcíplo na semaforu a že na trojku to auto nestartuje, že mi to docela šlo:)

Jeli jsme potom taky odvést můj saxofon na opravu, ale pan Rada si už přestěhoval svojí dílnu z Jungmaňáku kousek od Šárky do svého domečku, takže to bylo krapet z ruky. Řídila jsem taky já a dokud jsem se naprosto nevynervovala sama, tak to bylo v pohodě. Na konci jsem projela drive v Mekáči v protisměru, nebyla schopná se rozjet a vůbec, hledání toho jeho domu bylo fakt složité. No nic, stane se:-P Saxofon je dokonale opravený, byla jsem tam, dokud nedotáhnul i ten poslední detail, kde něco klapalo, vrzalo, nedolejhalo...

Večer jsem se těšila, jak si půjdu do Crossu zahrát se Steviem a Bouramou, ale nevěděla jsem, že přešli z týdenního hraní na dvakrát do měsíce. Škoda, no, fakt jsem se těšila. Tak jsem obepisovala všechny lidi okolo, aby se mnou šli někam ven, protože takovej krásnej nedělní večer, to je přece hřích zůstat doma u bedny. Nakonec se ozval Jirka odnaproti a šli jsme si pokecat do hospody. V tý první nás docela naštvali, když nám přinesli první pivo a oznámili, že budou zavírat, protože tam celý den nikoho neměli. Druhé už jsme si teda nedali a šli na hřiště na zahrádku. Tam nás nechali asi do jedenácti a pak jsme to taky zabalili, protože nic se nemá přehánět.

V pondělí jsem to měla taky nabitý, nejprve jsem jela do centra nakoupit si zásoby čaje a taky pokecat s Mírou. Ještě jsem měla rychlý sraz s Přeslí, měla mi předat objednávku z Oriflame, pak jsme se zastavily vedle v punčocháčích a stihly jeden bleskurychlý čaj v čajovně. Odtama jsem běžela na tramaj směrem na Anděla, kde jsem měla jít na oběd s Uhlíkem. Odtama jsem pak běžela za maminkou, která si pro mě přijela a jely jsme shánět Tatranský čaj kamsi za Prahou. Takhle když už tu cestu zná, tak to vypadalo docela jednoduše:) Pak jsem ještě oběhala dalších pár nákupů v tržnici a přichystala se na večerní čarodějnice.

Jsem ráda, že se mi letos povedlo si vybrat dovolenou v tom správném termínu a že jsem mohla přijít klukům z Earl Gray na koncert. Hospoda u Karla Hašlera na Zlíchově je opravdu příjemný lokál, hlavně v létě, protože mají obrovskou zahrádku, kde se celý ten koncert odehrával. Je to fakt milý vidět po té době stále ty stejné lidi. A krom toho, jak je svět malej, tak tam zrovna Verunka (v sobotu jsem s ní byla na kafe) slavila narozeniny. Fakt jsem netušila, že tam potkám zrovna jí.

Poslední dvanáctka mě v pohodě odvezla až domů ani ne za půl hodiny, takže jsem se pěkně zavrtala do postýlky a zaspala tenhle náročný den.

Bohužel, původně jsme měli v plánu jet s našima autem do Lyonu, že zůstanou týden, ale táta byl nemocnej, takže to museli odložit. Takže jsem si v úterý kupovala letenku na čtvrtek a získala tím jeden den navíc:) Sice to nebyl původní plán, ale aspoň jsem stihla vidět pár dalších lidí. A naši snad brzo přijedou.

V úterý jsme jeli s našima vařit guláš a opejkat buřtíky a špek do naší nové chatičky za Prahou, co se nám povedla sehnat a koupit, teda vlastně co jsem si koupila já jako jediný člověk s pravidelným příjmem v rodině. Příjemný pocit něco vlastnit. Teď ještě platit tu hypotéku, což už je menší sranda... Ale něco za něco. Moc se mi tam líbilo a jsem ráda, že jsme konečně taky někde byli jako rodina. S bratrem jsme to tam prolezli, kde se dalo, připravili jsme guláš a vrhli se do vaření. Na ohni to má úplně jinou chuť než na sporáku, ale to asi všichni víte. Už se těším na příště, hlavně ten špek, když se opejká a ten horký tuk se odkapává na chleba s cibulí...ach, ta mana nebeská! Mňam :)

Trochu jsem nestíhala, skončili jsme děsně pozdě, ale jela jsem pak rovnou za kamarádkou z gymplu Aničkou, které jsdem zpunktovala já - večerní posezení na terase i s jejím mužem (ach, to zní hrozně) Tomášem a taky Brunďou, mojí kámoškou, o které vím všechno, i když jí skoro nevídám, díky icq:-D Bylo to opravdu příjemné posezení, přivezla jsem růžové bublinky, sýr a paštiku k večeři a dost jsme toho probrali. Vyfasovala jsem zase nějaké kaktusy a kytičky:) Tentokrát jsem radši šla na metro, než abych tam zůstala spát, protože bych bych se jinak ráno vykopala děsně pozdě.

Je zvláštní, jak se to vždycky zdá hrozně dlouhá doba a nakonec to uplyne takhle rychle, jako ve snu. Ve středu jsem ještě stihla zajít na oběd do Stromovky s další kámoškou z gymplu, Andrejkou. Měly jsme dost štěstí, že nás nechytnul ten velkej slejvák, co se chystal už aspoň dva dny. Byly jsme zrovna schované pod stříškou na zahrádce Vozovny, když začaly padat kroupy. A než jsme dojedly, tak přestalo. Pak jsme to ještě vzaly na kafíčko do mléčného baru kousek pod Veletržákem a tam jsem objevila, že prodávají zmrzlinu Haagen Däsz. Měli zrovna tu s těma karamelovýma jezerama, tak jsem koupila rovnou ten velkej kelímek (no jo, zmrzka za 160 neni nejlevnější, ale tady to stojí stejně, takže mě to nějak nedráždilo). Andrejka ochutnala taky a doporučila mi, ať si někdy koupím Jahodovej cheescake, že pro ní je to podobná extáze, jako pro mě ten karamel. Určitě vyzkouším! Jinak zbytek zmrzky jsem dala našim, aby konečně ochutnali, o čem to tak dlouho básním. Nejprve si prý naložili jenom trochu a pak vyblízali celý půllitrový kelímek na posezení:-D A mě se někdo bude divit, že jsem schopná tuhle zmrzlinu sníst sama místo večeře??:-P

Já jsem u toho nebyla, mám to jen z vyprávění (a viděla jsem prázdný kelímek jako důkaz na stole). Byla jsem s kámošem Jirkou z architektury (kterej měl rozum a tuhle školu opustil ještě během prváku) v čajovně. Byl to opravdu velmi povedený večer, seděli jsme venku na dvorku, nebyla ani moc zima, různě tam chodili další jeho kámoši, z toho jsem některé znala, potom nám taky pan čajovník dovolil, že si můžeme chodit vedle do hospody se džbánkem pro pivo, takže jsme toho docela hojně využili..:) Moc často se s Jirkou nevídám, ale o to ten večer byl lepší, protože jsme si měli pořád o čem povídat!

A ve čtvrtek před odletem jsem ještě stihla jedno bleskové kafe se Steviem v tržnici. Pak jsem rychle naházela věci do tašky a šup na letiště. Se všema těma věcma, co jsem si nakoupila (a to jsem barvy vrátila) jsem měla 4,5 kilo přes váhu. Paní mě nechala zaplatit dvě, ale už jsem fakt nevěděla, co s tím mám dělat, tak jsem to prostě šla zaplatit (640..), abych mohla letět. Někdy už fakt nemáte náladu se s někým dohadovat.

V Lyonu na letišti na mě čekal Zamír, kterého jsem poprosila, jestli by pro mě mohl přijet. Bylo to příjemnější, než hledat tu tramvaj, co mě odveze na Part Dieu a tahat se se všema těma věcma. I když jsem si koupila novou velkou tašku na kolečkách, abych byla trochu víc nezávislá.

Odpoledne jsem ještě pádila koupit si lístek na cestu na jih, nakonec jsem jela s kamarády k moři, jako jezdíme každý rok. Ale o tom zase v příštím blogu.

Ve čtvrtek večer jsem měla původně jít hrát, ale byla jsem děsně unavená z cesty a toho všeho, takže jsem si šla radši lehnout. V pátek mě totiž čekala docela důležitá pracovní schůzka a nechtěla jsem to tam prospat:) Odpoledne jsem si v práci přečetla maily, naplánovala dovolenou na příští rok, vyhledala spoje a podobně, a pak jsem to tam zabalila, protože jsem fakt neměla co dělat:) Večer jsem skočila na jedno se Zamírem, abych mu předala dárečky, co jsem jim s Elsou přivezla, a šla si sbalit na ten víkend u moře.

A abych nezapomněla, všechny fotky jsou k shlédnutí na rajčeti: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Praha_kveten_2012/