Seminář ve Vichy

Tak konečně se dostávám k tomu, abych Vám přiblížila město Vichy. To víte, od té doby, co nemám vlastní počítač, je to docela težké se k něčemu dostat. S Romanem se sice snažíme moc nebýt doma ve stejnou dobu, ale spíš to je, že já nejsem moc doma. A taky mi jeho počítač moc nevyhovuje, těším se, až si příští týden koupím jen ten svůj. Ano, přiznávám to, jsem závislák. A bez počítače je můj život o hodně....jiný. Ne, že by byl chudší, možná naopak - vzhledem k tomu, že nemám doma co dělat, snažím se chodit ven s kamarády a dělat spoustu věcí. Ale stejně se těším, až si zase budu moct zasednout za svůj monitor :) Jeden počítač na dva geeky v domácnosti prostě nestačí ;) Ale zpět k tématu - Vichy.

---

Máma mi před odjezdem říkala, že je docela zvědavá na moje dojmy, protože za první republiky to bylo vyhlášené lázeňské město. Musím říct, že se mi opravdu líbí. Počínaje velikostí, protože je to spíše takové maloměsto, ale vzhledem k tomu, že jsou tam celoročně hordy lázeňských hostů, tak je tam rozhodně co dělat. Je tam několik ulic překypujících obchody, opera, divadlo, muzea, krásně upravený park na břehu řeky...

Moje dojmy jsou veskrze jen pozitivní a myslím, že by se mi líbilo tam žít. Městečko má totiž právě tak akorát lidské měřítko, což je hrozně důležité.

A co se týče semináře, tak vám ho trochu přiblížím taky.

Sraz na nástupišti kolem osmé ráno nebyl tak hrozný, jako následující týden na seminář v Paříži, kdy jsme měli vlak v šest ráno. Cesta vlakem byla v pohodě a i když jsme neměli moc místa, tak jsme se nějak vešli. Bohužel nebyl přímý spoj, ale v Roanne na nás čekalo horké kafe a croissanty k snídani a potom autobus až na místo. Cestou jsem si povídala s jedno kolegyní, o které jsem skoro nevěděla, co dělá. Tak jsem se dozvěděla, že sice vystudovala architekturu, ale že jí to moc nebavilo, takže teď dělá pilotáž projektu, respektive toho, co nám architektům tu práci zadává. Musím říct, že je to čím dál tím těžší se o mé práci bavit v češtině, protože jednak to tady funguje jinak, a dvak prostě neznám české ekvivalenty toho samého. Jo, ale i přes rozdílnost naší práce jsme se shodly na tom, že nejzajímavější část projektu je do měřítka 1:200 a pak už je to jen kosmetika. Ale oni zase nejdou s tím projektem až k realizaci, což vlastně taky není tak špatné.

Oběd jsme měli domluvený v nově otevřené nádražní restauraci (aby se pochlubili, že se jim daří zařizovat v bývalých nádražních prostorech obchody, žejo) byl docela příjemný. Navíc jsem měla jako předkrm foie gras místo rajčete s tuňákovou pomazánkou jako ostatní, protože jsem předem upozornila, že jsem alergická na potraviny v konzervách :) Tak se mě všichni ptali, jak jsem toho dosáhla - že prej by tuhle dietu chtěli držet taky :-P

Restaurant Pyl Pyl na nádraží

Ubytování ve čtyř či pěti hvězdičkovém hotelu proběhlo bez problémů. Připadala jsem si tam jako vidlák ve městě, když jsme s kolegyní Coline (mladší jak já, studuje ještě architekturu, je u nás na stáži) přišly do pokoje, kde uprostřed trůnila obrovská postel, z okna jsme viděly do nádherného parku a v koupelně nejen, že byla velká rohová vana, ale ještě vykachličkovaná místnost jen a jen pro sprchu. Rychle převlíct a zase běžíme dolů na sraz. Připravili si pro nás menší orientační běh po městě, abychom viděli místní krásy. A samozřejmě, že nám namíchali družstva, abychom poznali lidi i z jiných měst a provozů. Vtipné vidět osobně lidi, které znáte jen z hlavičky mailu ;)

Jak jsem říkala, město je opravdu nádherné a taky je vidět, že jsou tam prachy, protože je velmi dobře udržované.

Po skončení treasure hunt jsme měli na tři hodiny volno, tak jsme je využili k tomu, že jsme se naložili do bazénu, bublinkové vany a do páry. Vynikající nápad. Klidně bych si dala znova a ještě, byl to skvělý odpočinek pro unavené tělo z toho putování po městě a vůbec, trochu odpočinek od práce.

Večer pro nás uspořádali v místním kasinu večírek. Ale byli jsme stranou od normálních hostů, takže nic extra. Nejprve přípitek s několika druhy luxusních jednohubek, a pak tak nějak průměrná večeře doplněná o vyhlášení výsledků z odpolední soutěže nebo předání medailí několika kolegům za zásluhy či co :) Potom nastala diskotéka, dvě paní, co tancovaly a zpívaly a jeden pán za casiem (piánem) vydávali zvuky a snažili se hrát hity a písničky novější i starší. S Tomem a několika dalšíma kolegy, kteří za to stojí, jsme tam chvíli zůstali a pak jsme se vypařili. Hlavně, že tam nebylo skoro co pít, takže jsme to relativně brzo zabalili a udělali si soukromej večírek v parku za hotelem. Do postele jsem se dostala asi ve tři ráno, budíček v sedm. Nic moc teda :)

Na snídani jsem si jednou pošmákla, protože byla opravdu mnoha hvězdičková, navíc tam kromě vajec bylo všechno, co bych si jako správná Slovanka mohla přát ke snídani :)

Potom nás na tři hodiny zavřeli do přednáškové místnosti, kde nám trochu vymyli hlavu tím, jak je to skvělé pracovat společně a podporovat projekt podniku a blablabla a blablabla, že jsem tam skoro usnula. Jen doufám, že nejsem na videu, jak poklimbávám :) Ale někteří rozhodně jsou!

Vlastně jsme tam jeli jenom jíst, ale to už jste asi pochopili, žejo? Před a po obědě ve formě bufetu jsme se slunili na terase na sluníčku a bylo to skvělé. Navíc, že jsme to slunce několik týdnů předtím pořádně neviděli. Jinak jsem zapomněla napsat, že jsme půlku semináře s Tomem strávili mluvením anglicky a že to bylo supr. Na Francouze mluví fakt dobře, rozumněli jsme si perfektně a nejlepší byly ty udivené pohledy okolo, co na nás ostatní vrhali :) Přemýšleli jsme spolu, jestli opravdu velký šéf podniku neumí anglicky, nebo proč na nás tak blbě kouká! Ze začátku to bylo sice trochu divný, ale stačí půl hodiny a už jsme ani nepřemejšleli nad tím, co říkáme :)

No a abychom ještě dojeli na té příjemné vlně odpočatí ze semináře (teda nevyspalí, ale odpočatí aspoň psychicky), pozval nás Tomův šéf před nádražím na pivo. A potom jsme to zabalili každý vlastním směrem a rovnou do postele, protože další den se muselo taky pracovat a přeci jen ty tři-čtyři hodinky spánku jsou dost málo.

Výhled z okna

Lví dům

Na počasí jsme měli fakt štěstí...

Kostel ve stylu Art-déco

Moc dobrý pramen, mírně perlivý a mírně slaný

Multikino, obchody, kasino...

Vilky v anglickém stylu pro stráž či jak to bylo

Další fotky jsou k shlédnutí na: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Vichy

Tak doufám, že se Vám Vichy i můj příběh líbily.