Ne, že by mě to přestalo štvát, že nás vykradli. Pořád si ještě vzpomínám na víc a víc věcí, co mi vlastně ti hajzlové sebrali. Ale co, život jde dál. Koupím si nový počítač a vytvořím nová data, žejo. O nic nejde. Jsme všichni zdraví a máme se fajn a to je to, co se počítá :)
Právě jsem se vrátila z výtečného hraní, kde jsem si maximálně užila závěrečné dvě hodiny čistého jammování s dalšími muzikanty a navíc se mi povedlo přemluvit kamaráda Zamíra, aby se na mě přišel podívat. A i když jsem na saxík nějakou tu dobu moc nešáhla, moc se mi líbil tón, co se mi z něho povedlo vytáhnout :)
Akce tatranský čaj jako dárek k narozeninám se vyvedla opravdu znamenitě. Thomas z toho měl nelíčenou radost a byl tak mile zaskočen, že jsem i já z toho měla fakt radost, že se mi povedlo zpunktovat něco takhle potěšujícího. Tak děkuji mamince i kamarádovi Markovi, kteří se o tuto radost postarali společně se mnou. Thomasovi jsem dárek předala už ráno, tak to hned ochutnal a během dne si prý občas cucnul. Já měla spoustu důležitých schůzek, takže jsem nemohla. Ale kolem páté jsem trochu ochutnala, tak maximálně 5 mini loků a po pár minutách jsem najednou cítila, že jsem opilá. Těch 52% tam není jen tak... No a když jsme se teda takhle pěkně opili (ještě dva jiní kolegové si dali taky), tak jsme šli na pivo s Thomasovou přítelkyní Aurélií a pak tam dorazila i jedna ta kolegyně Amandine a byl z toho fakt příjemný podvečer na sluníčku v jednom baru nedaleko ké. Pak jsem jen dojela domů, zhltla něco k večeři a jela hrát.
Jinak se mi daří fakt lépe, protože jsem zase po týdnu začala jíst, což je dobrá zpráva.
Jinak za kolegu Thomase jsem fakt nevýslovně ráda, protože nevím, co bych tam jinak dělala. Včera jsme měli návštěvu shora a tak nás to nasralo, že jsme šli po práci na pivo a hodinu a půl jsme svorně nadávali. A ulevilo se nám, takže jsme si pak mohli užít vcelku klidný večer.
Jinak Vichy bylo super, odpolední pobyt v lázních snad ještě lepší a jinak je to opravdu příjemné město, ne moc velké, ale vzhledem k tomu, že je to lázeňské město, tak je tam pořád co dělat. Doufám, že se brzo dostanu k tomu, abych napsala blog.
Doufám, že jsem vás potěšila. Teď jenom vymyslet, co dělat přes Velikonoce, jelikož budu mít třídenní víkend, což jsem chtěla už dlouho. Ale všichni kamarádi jedou někam pryč a krom toho nemám svůj komp, takže to bude menší sranda. Ale což, já si už něco na práci najdu, to se nebojte :) Navíc v parku rozkvétají kytičky, tak bych se tam mohla zase vydat na obchůzku!
1 máma máma | E-mail | 6. dubna 2012 v 0:28 | Reagovat
OdpovědětVymazatMám RADOST! Tedy, že jsi na tom hlavně psychicky lépe, máma
PS. Tím pádem jsem na tom psychicky lépe i já, moc toho v tomto směru neunesu...
2 adaluter adaluter | Web | 6. dubna 2012 v 23:10 | Reagovat
Jsem ráda, že z tvého psaní je znovu cítit nadšení, hlavně když píšeš o hraní, musí být bezva, když tě něco tak moc obohacuje.
Užij si krásně své tři dny velikonočního volna a že byses zrovna ty nudila, toho se tedy fakt nebojím. :-)
3 táta táta | E-mail | 10. dubna 2012 v 23:08 | Reagovat
Ahoj Lenko,
rád čtu Tvoje blogy, aspoň vím, jak se Ti vede. Po tom, co sis užila se zloději, Ti přeju JENOM samé dobré zážitky.
Tvoje blogy se dobře čtou a vždycky se něco nového dozvím. Já se chystám na balkon, musím koupit a zasadit nové kytky. Pošlu foto.
táta
4 Monika Monika | E-mail | 15. května 2012 v 9:21 | Reagovat
No po tom "zážitku" se zloději se aspoň citíš líp, což je na jednu stranu fajn