Vivat la musica

Kdo není muzikantem, tak to asi nepochopí, jakej je to zážitek stát na pódiu s kapelou, kterou jsem nikdy neslyšela hrát, a zahrát s nimi půlku koncertu na flétnu a vidět, jak lidi dole tancujou a usmívají se a kapela se snaží mi ve svých písničkách udělat trochu místa, abych sem-tam mohla uplatnit také nějaké to sólíčko.

---

V pátek po práci jsem byla s kamarádkou Sandrou nejprve ve své oblíbené čajovně na čaj a horkou čokoládou s kopcem šlehačky, pak jsme se byly projít po městě, daly jsme si kuřecí wrap a vyrazily jsme na koncert jednoho mého kamaráda-muzikanta, toho, který organizuje ty hudební čtvrtky, kam si tak ráda chodím zahrát. Jak hraje on jsem už věděla, ale s kapelou jsem ho nikdy neslyšela. Už sakra dlouho jsem nebyla na žádném koncertě, o to víc na koncertě roots reggae a fakt se mi to líbilo. První půlku jsem strávila v publiku, poslouchala jsem, užívala si ten náboj energie, a dávala dohromady síly na druhou půlku, kdy jsem s nimi vystoupila taky.

Tentokrát jsem si vzala jenom flétničku, protože se mi celý den nechtělo tahat saxofon, ale rozhodně toho nelituju. Flétna té muzice dodala zase něco jiného, než saxík. Navíc zvukař byl fakt pohotovej, naházel mi tam reverb a jiné efekty, takže to znělo fakt příjemně. A občas jsem si mohla i hrát s dozvukem, kdy ještě zní jedna nota a já už hraju jinou - tohle jsem objevila při mém pražském hraní v Crossu se Steviem a fakt mě to baví.

Suma sumárum, byl to vynikající večer, opravdu jsem si to užila, jak tu část, kdy jsem poslouchala, tak následné vystoupení na pódiu. Navíc když v jednu bar zavřel, tak jsme tam s kapelou (vlastně jsem nenapsala jaká, byli tři - můj kámoš Sadoo, co hraje na kytaru a nádherně zpívá, basák Stef a bubeník Vincent), dvěma barmany (jednomu z nich ten bar asi patří) a dalšími pár lidmi zůstali. Do pěti do rána :-D Už fakt dlouho jsem neprožila takhle skvělý večer. Barmani odněkud vytáhli tahací harmoniku a naprosto výtečně na ní střídavě hráli, do toho se tam taky objevila kytara, takže se to skvěle poslouchalo. A já jsem si do toho zafoukala občas na flétničku, jinak jsem kecala s ostatními. A většina lidí chtěla vyzkoušet, jak se hraje na tu flétnu, tak jsem jim neustále vysvětlovala, že je to jako foukat do flašky :) Nejdále zašel basák, který do toho foukal aspoň půl hodiny a na konci mu z toho vylezl docela slušný tón.

Ještě chci zmínit, že když jsme do toho baru vešly někdy kolem deváté večer, že tam nádherně voněly tyčinky Nagchampy, tak mi to připomnělo naši bývalou čajovnu Pod stříškou a další příjemné prostory v Praze. Každopádně, tenhle večer mi ukázal, že supr neplánované večírky se dějou i v Lyonu, a že to tu snad nebude tak špatné, jak jsem si myslela. Ale taky je pravda, že když člověk nikam nechodí, ničeho se taky nedočká. A muzika je k tomuhle skvělá.

No a mimo úžasného pátečního koncertu stále pokračuju ve cvičení na saxík doma a skoro tomu nevěřím, co jsem teď schopná už zahrát (a t-k-t-k už mám teď v malíčku a musím říct, že to fakt hodně pomáhá!). A jak krásný tón se z něho line s tou novou hubičkou. Tak se těším, až si za dva týdny půjdu zahrát se Sadoo v duetu. A do té doby mě čeká v pondělí sbor se šarmantním sbormistrem a potom koncert nějakého jiného sboru, který nám minulé pondělí vychvaloval aspoň čtvrt hodiny, tak se tam chci jít podívat taky :) Myslím, že mě čeká příjemný týden, venku začíná jaro, takže kolo kolo kolo, v práci pojedu na jeden den do Annemasse podívat se v reálu na místo, kam jsem teď tvořila jeden projekt, no a jinak myslím, že to taky bude vcelku v pohodě. A navíc se můžu těšit na zítra ráno, až se na mě zase usmějou modré oči Thomasovy :) Skoro bych řekla, že mám po víkendu absťák! :-D