Štrasburk, město jako z pohádky*

Štrasburk je FAKT MOC pěkný město. Na první pohled jsem si to tam zamilovala. Určitě bych se tam chtěla podívat na vánoční trhy. Prý je to tam ještě hezčí. Město je celé pod sněhem a všude voní svařené víno... Mmmmm :) Od prosince tam bude jezdit i TGV, takže i ta cesta bude hned příjemnější.

---

Náš odjezd na prázdniny byl až na ten zmeškaný vlak úplně v pořádku. Cesta trvala pět hodin, takže jsme polehávali, koukali na film a já na Dariu (moje nová závislost - znovu objevený seriál do MTV o jedné znuděné středoškolačce, poslední dvě série jsou jenom v angličtině a nenašla jsem titulky, tak to mám aspoň na procvičení angličtiny, což se taky hodí). Roman za cestu tam akorát dočetl svojí knížku a potom celou dobu otravoval, že musíme jít do FNACu koupit další díl. Dostali jsme se tam až ve středu, protože jinak jsme vždycky narazili na zavírací dobu (neděle, státní svátek, po sedmé večer...). Okukovali jsme proto i knižní trhy a tak se stalo, že knížku jsem si nakonec našla já, dokonce dvě, pro rozšíření mé sbírky Miky Waltariho. Samozřejmě, že ve francouzštině. Když jsem začala číst, tak jsem si vzpomněla, že to bylo těžké čtení i v češtině, tak jsem zvědavá, jak to přelouskám ve fránině. Prozatím docela dobré, přečetla jsem asi 50 stran, než jsem usla. Kdyby to nebylo lepší na nic jiného, tak aspoň na mojí nespavost by to mohlo fungovat dobře :)

Místo v poledne jsme tedy dorazili na místo až v půl třetí, ale aspoň jsme "ušetřili" za oběd, protože jsme se najedli ve vlaku z baget, co jsme si v získaném čase připravili. Nechtělo se nám chodit po městě s těmi těžkými batohy, takže jsme se vydali na ubytování složit, co nás tížilo a trochu se osvěžit. Hotel jsem našla na internetu, byl kousek za městem, ne moc drahý a dobře hodnocený. Opravdu tam byl skvělý personál, pan recepční nám ukázal, co všechno máme vidět a kudy se procházet a taky co a jak ohledně dopravy a tak. Tramvaj od hotelu do centra jede ani ne 15 minut, takže bez problému. A když jsme to šli okolo vody pěšky, taky to nebylo moc dlouhé.

Když jsme složili věci, vydali jsme se hned zpátky do města na procházku a na večeři. První dojem byl JŮŮŮŮŮ! Hrázděné domečky, strmé šikmé střechy, různobarevné fasády a spousta uliček jen pro pěší, k tomu nádherná katedrála, vodní kanály, zeleň a všudypřítomné hospůdky nabízející místní pivo a pochutiny.

Tenhle dům trochu vyčnívá z ostatních fotek, ale moc se mi líbilo, že i když je to novostavba, tak krásně zapadá do atmosféry města a přitom je dost moderní.

První večer jsme se byli podívat na půlhodinové představení nasvícené fontány s hudbou a se závěrečným ohňostrojem. Představené opakují celé léto každý večer v 22h. A potom ještě na nasvícenou katedrálu, kde se měnily barvy podle hudby. Hrála tam i Novosvětská. Kdo viděl Fête de la lumière v Lyonu, tak byl trochu zklamaný (my dva), ale i tak to bylo moc sympatické. Rozpočet města na kulturu musí být docela velký...

V neděli jsme se pořádně vyspali a až teprve potom vyrazili do města. V tramvaji jsme se bavili o tom, co podnikneme a do toho nám jedna slečna poradila, ať se jedeme podívat do parku Oranžerie, že je to tam moc pěkné. Bylo to směrem, kam jsme měli namířeno, pořádný program jsme neměli, takže proč ne. Byl to takový trošku menší park Tete d'Or, ale bylo to tam pěkné. Tramvají jsme projížděli okolo Evropského parlamentu a na další stanici jsme vystupovali. Je to moc pěkný barák, někdy bych se tam chtěla jít podívat. Z jedné strany vypadá trochu jako Koloseum a je tak vtipně zkosený a useknutý. V parku jsme viděli kytičky, jezírko a spoustu kytiček. Potom jsme chtěli jít ještě do botanické zahrady, ale vstup byl moc daleko, takže jsme si to nakonec prohlídli jen zvenku. Ono nakonec jsou všechny botanické víceméně stejné. Za plotem jsem si vyfotila observatoř a pak už jsme spěchali na oběd, protože jsme měli oba dva hlad a Roman zavolal jednomu kamarádovi, aby mu a internetu našel nějakou dobrou a doporučovanou restauraci. Asi za 20 minut se ozval zpátky a poslal nás zpátky do centra.

Evropský parlament

Naprosto nejroztomilejší restaurace, co jsem kdy viděla. Přímo v parku.

Při procházce jsme viděli další spoustu nááádherných baráčků, takže jsme nepostupovali moc rychle, protože jsem pořád cvakala foťákem. Taky mi poslední den začala svítit baterka na červeno, ale zvládla jsem vyfotit vše, co jsem potřebovala. Ani se nevybila.

Další procházkou jsme se dostali do kouta, který se zove Petite France, neboli malá Francie, kde jsou roztomilé domečky a věže mezi kanály řeky l'Ille. Lákadlo na turisty, osobně jsem na tom nic spešl oproti zbytku města nezpozorovala. Ale je fakt, že na jednom příjemném náměstíčku o vody jsme si sedli na pivo a já jsem se dala do malování, jak jste ostatně mohli vidět v minulém blogu. Z placu nás vyhnal déšť, takže jsem ten obrázek ani nestihla dokončit na místě.

Zpočátku jsme nevěděli, co večer dělat, protože na procházení to moc nebylo (Roman mi řekl, že brát deštník je zbytečné...), koukali jsme na program kina, ale nic jsme nestíhali a navíc dávali všechno s francouzským dabingem, což radši pěstí, než tohle... Nakonec jsme se vrátili do hotelu a šli jsme na pivo. Já jsem si tam vytáhla barvičky a dokreslila jsem obrázek, mezitím to tam personál chodil obdivovat, do toho nás obsluhovali, jak mohli, dokonce i ledový sáček mi připravili (trošku jsem si odpoledne protočila koleno a fakt kurevsky to bolelo...). Byl to velmi příjemný večer, i když jsme nakonec nikam nešli.

V pondělí ráno jsme odjeli do Rustu kousek od Freiburku do Europa parku a vrátili jsme se v úterý večer. O tom bude další blog.

Ve středu jsme se vydali do centra pěšky okolo vody. Příjemná procházka. Na kole to musí být rychlovka, může to bejt fajn jezdit do práce nebo do školy takhle okolo vody... Došli jsme až ke kostelu Svatého Petra, který může směle konkurovat katedrále, hlavně v interiéru, který je velmi nápaditý a jsou tam krásné fresky. Škoda, že není trochu víc opravený, ale na druhou stranu si takhle podržel svého ducha. Moc se mi líbil.

Potom jsme se už jen tak toulali městem, šli koupit Romanovi knížku, mě nekoupili vysněný klobouk (Roman odmítl dát 65E do jednoho klobouku, prý kdybych si za tu cenu vybrala tři, tak by to bylo ok...divné počty) a odpoledne jsme si šli do hotelu vyzvednout batohy, abychom tentokrát s předstihem stihli náš vlak zpátky do Lyonu. Cesta byla faaaakt dlouhá, ale aspoň jsem se tam trochu vyspala (pomohla mi k tomu ta nová knížka, žejo).

Štrasburk je fakt krásné město a určitě se tam zajeďte podívat, hned jak budete mít cestu kolem.

A jinak pro zbygtek fotek důrazně doporučuju návštěvu na rajčeti, kde najdete zbytek: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Strasbourg_08-2011.

* Změna titulku byla inspirována Benderovým komentářem, díky ;)