Alsaské gurmándské zážitky

Za těch pět dní jsme byli v tolika restauracích a jedli tolik různých jídel, že to vystačí na celý samostatný blog. Můžete to brát jako turistického průvodce po Štrasburku a Europa Parku, a nebo jenom jako inspiraci, co si uvařit v neděli k obědu :)

Pastva pro oči - výloha obchůdku s čokoládovými lahůdkami. Protentokrát jsme se nenechali zlákat a hltali jsme jen očima (a já foťákem :)

---

Den prvý, restaurace číslo jedna. Jsme ve Štrasburku. Jmenovalo se to tam Brasserie La Bourse a najdete na náměstí Lattre de Tassigny, napůli cesty mezi historickým centrem a jižní novodobou zástavbou (mimo jiné tam byl ten noční vodotrysk). Restauraci nám doporučil pan recepční v hotelu, že tam dělají nejlepší flammes kuches, neboli tarte flambée, neboli zapečený koláč. Je to něco jako pizza, ale s alsaskými ingrediencemi, tedy smetana, slanina a sýr. Roman si dal jednu se sýrem Munster (smradlavější romadůr, dával si potom skoro vždycky jídla, kde tenhle sýr byl). Pizzu nejím a ani flamme kuche mi moc nejede. Ale tady jsem se do toho pustila, až si Roman musel objednat ještě jednu půlku, neboť jsem mu toho docela kus snědla. Vtip byl v tom, že místo nechutného pizzového tlustého těsta byly všechny ingredience zapečeny na něčem, co tloušťkou cca 2mm i chutí připomínalo tvrdou palačinku, takže to bylo moc dobré. Pan recepční se nespletl. Ani jsme to pak neochutnali jinde, abychom nebyli moc zklamaní. Rozhodně bychom se měli pokusit si tohle vyrobit doma.

Předkrm pro LochNessku - foie gras s muškátem. Vynikající. Netřeba větší komentář ;)

Romanův hlavní chod - velký kus šunky od kosti pečené na červeném víně pinot noir s křupavými brambůrky. Šunka byla opravdu výtečná a na brambory už nezbylo místo.

Bouchée à la reine, neboli královnino sousto. Chtěla bych vidět tu královnu, co tohle sní na jedno soustíčko... A nebo radši ne, asi by si mě dala jako zákusek :) Nicméně se jednalo o směs kuřecího masa se žampiony s ústředním kusem listového těsta a horou špaget. Normálně to prý není tak velká porce, to listové těsto je uvnitř duté, v tom je nasypána směs a zakryto malou korunkou ze zapečeného těsta. Špaget zůstala většina, z těsta jsem snědla jen vypečenou kůrčičku a ze směsi jsem vybrala kuře a kousky halušek, nebo jak ty bramborové knedlíčky nazvat. Myslím, že z našich dvou talířů by se v Africe najedla celá vesnice... Po hlavním jídle následoval ještě desert (uff), kdy jsem si zvolila café gourmand, což je kombinace jednoho espresa a několika malých dortíčků. Snědla jsem jenom to, co mi vysloveně chutnalo (crème brûlée) a ostatní jen ochutnala, neboť jsem už neměla místo, kam to dát. Roman si nedával menu, takže s tím aspoň neměl problém :) Jinak co se týče pitiva, ochutnala jsem velmi zvláštní pivo - jmenuje se picon bière - a je to polotmavé pivo s příchutí pomeranče. Picon je totiž pomerančový likér. Ta chuť v tom není až tak silná, spíše je to takové příjemné aroma, a rozhodně to pivo je sladké už z úmyslu a ne jako ostatní francouzská piva, s tím příšerným nasládlým ocasem. Za celou dovolenou jsem pila víno snad jen jednou, zbytek jsem cirkulovala na pivu, Alsasko je rozhodně region piva (i když mají i velmi dobrá vína, například gewurtztraminer nebo muškát, nebo již zmíněný pinot (bílý, šedý a černý) a další).

Den druhý - restaurace Tire-bouchon, neboli Vývrtka (doslovně vytáhne-špunt), který nám byl doporučen tím Romanovým kamarádem, kterému volal. Byli jsme tam na pozdním obědě, fotka je z předešlého večera. Je přímo v centru, kousíček od katedrály, a prošli jsme okolo ní několikrát, aniž bychom o ní věděli. Hlavní vstup se nachází v takové miniaturní uličce (zde vidíte celou její délku i šířku), která se jmenuje Tailleurs des pierres a skoro to tam, až na vývěsní štít, není vidět. Mají rozsáhlé prostory v přízemí celého domu, se schody a různými úrovněmi, a do jedné větší ulice mají i zahrádku. Usadili jsme se venku, protože vevnitř bylo dost vedro.

Předkrm pro LochNessku - šneci s petrželkovo-česnekovým máslem. Mňam. Nevím, jestli mi na tom chutná jenom ta úprava, ale občas si šneky s chutí dám. A snažím se přitom nemyslet na to, co to bylo předtím :)) Maso je takovej kus gumy, ale tomu máslu to dodává takovou zvláštní lehce kouřovou chuť. No vlastně nevím, jak ji popsat. To se musí ochutnat. Předsudky stranou! Zabijačka taky není pěkné podívání, a přitom většina z nás jí prasátko běžně.

Teda ale že bylo vyčekaný tohle pivo. Nejdřív na mě zapomněli a když už jsme byli skoro v půlce hlavního chodu, tak mi přinesli jedno malý. Tak jsem se ohradila, že chci velký, takže jsem jím skoro mohla zapíjet desert ;)

Maso s masem a s masem. Prasátkový špíz prokládaný paprikou, rajčaty a sušenou šunkou. Hádejte, kdo si dal tenhle talíř :)

No dobře, nebudeme napínat - LochNesska si dala játrové knedlíky s cibulí a salátem. Byly skoro jako od babičky, ale přeci jen nezvyk je jíst jako hlavní jídlo namísto knedlíčků v polévce.

Odpolední mňamka aneb Roman má už zase hlad. Kousek za katedrálou jsme narazili na sympatickou vegetariánskou (už tohle je rarita) restauraci, která o víkendu pořádá mega brunche a chápe, že člověk může mít hlad i v půl třetí, když se nestihl najíst v poledne. První strana menu jsou jenom deserty, ale dělají i slané věci a teplá jídla každý den. Najdete je 8 rue de la Râpe a lokál se jmenuje Bistrot & Chocolat.

Roman si objednal čokoládu - espreso v domění, že to bude malý šálek naplněný 100% kakaem. Tak se zmýlil a měl co dělat, aby to vůbec dopil :)

Kdo by se rád nekoukal do výkladu cukrárny...

Přesun do Německa do Europa parku. V poledne jsme rychle zhltli oběd v Skandinávské čtvrti a večer jsme měli konečně čas na pořádnou večeři. A že teda pořádná byla! Zvolili jsme restauraci ve formě bufetu, kde jsme mohli ochutnat spoustu různých jídel, aniž bychom se museli rozhodovat, co nás víc láká. Bylo to v hotelu, který si hrál na Španělský klášter, takže nás obsluhovali mniši a interiér byl zařízen trochu jako apotéka. Chvíli nám tam hrála i živá muzika, ale osobně to moc nemusím, protože si umím představit, jaké to je mít hlad a koukat se, jak ostatní jí...

Předkrmový bufet číslo jedna. Velmi dobrý kuskus, grilovaná zelenina a kuskus.

Bufet číslo dvě byl daleko zajímavější, sušená šunka s melounem, krevety, mušle, crème brûlée z foie gras, salátek, kozí sýr s ananasem a další. Mými favority bylo rozhodně foie gras a šunka.

K dispozici byly dvě polévky - teplá humrová a studené rajčatové gazpacho. To si dělám doma často, takže jsem si tím zbytečně nezacpala žaludek, ale humrová byla moc dobrá. Olivama jsem si ozdobila talíř a byly moc dobré.

Hlavní jídlo jsem docela odbyla, už nebylo kam ukládat. Musím ale říct, že taková kukuřice s foie gras vůbec není špatná (a to jsme si jí předtím potřeli slaným máslem, což i tak je velká dobrota). Chřest opečený v šunce nebo krevety byly dobrá příloha (té kukuřici).

Tak, a teď, když už jsme neměli skoro místo, se na nás ještě usmíval celý arzenál skleniček se sladkými dobrotami. To hnědé s bílou pěnou a oranžovou kuličkou, je crème catalane a bylo to naprosto NEJLEPŠÍ z celého sladkého výběru. Dokonce i lepší, jak crème brûlée, který tam neměli. Ty pruhované sklenky nebyly špatné, tvaroh a lesní ovoce, malé dortíky mě nelákaly, ale měli taky domácí zmrzlinu (vanilkovou a broskvovou), mňami. A to ani nemluvím o celém platu sýrů s všemožnými přílohami, které jsme ani neochutnali, protože jsme na to prostě už neměli místo. Do postele jsme se dostali asi v 11 a šli si rovnou lehnout, protože jsme byli po celém dni jezdění na atrakcích fakt utahaní.

Skromná německá snídaně před dalším dnem jezdění na horské dráze (tu, co se tam jezdí hlavou dolů, jsme si dali hned po snídani :). Takhle si představuju pořádnou snídani a ne ty francouzské přeslazené srajdy, které máčejí v kafi nebo v čaji (tfuj). Roman si vyrobil extra sendvič s vaječinkou, volským okem a smaženou šunkou se sýrem. Nechápu, jak tohle mohl zajíst jogurtem. Taky mu bylo celý dopoledne blbě, ale co naděláš.

Já jsem zůstala u těch vajec a šunky a jak na to tak koukám, tak už vím, co bude zejtra ráno k snídani :)

Zpět ve Štrasburku. Přijeli jsme tam v sedm večer a mě se nechtělo hned jet zpátky na hotel, takže jsme nakonec zůstali ve městě. Nejprve jsme si sedli na terasu příjemné hospůdky na krásném klidném náměstíčku s asi 10ti hospodama a restauracema a popíjeli jsme tam alkoholické nápoje. Kolem deváté na nás přišel hlad, tak jsme se přesunuli vedle do restaurace, kde jsme si dopřáli jednoho, ale za to vydatného, pokrmu. Roman zvolil studený těstovinový salát se šunkou. Zmíněnou horu těstovin obalenou šunkou vidíte sami. Nechápu, jak to mohl sníst, když tvrdil, že nemá moc hlad :)

Adresa: Place du Marché Gayot, taktéž nedaleko katedrály.

Mě se zachtělo gurmándského salátu. Musím se dopředu najíst foie gras, protože do Vánoc si ho asi už nedám. Ale že bylo dobré. Vedle uzená kachní prsa a uzený losos. A spousta zeleného salátu, ideální.

Další den jsme se vrátili do Bistrot & Chocolat a dopřáli jsme si tam lehký oběd. Naproti stolu vidíte výběrový talíř s ochutnávkou slaných jídel, vpředu můj darjeeling a vlevo cuketové pivo (podle mě to žádnou chuť nemělo a bylo docela dobrý - na francouzský poměry, přeci jen jsme byli v regionu piva a hned vedle Německa).

Mě zlákaly domácí ravioli plněné olivovou tapenánou s omáčkou z gorgonzolou a hruškou.

A na závěr trilogie crème brûlée: levandulový, s tymiánem a s vervenou (konečně jsem přišla na to, co je to sporýš - to je vervena, marocká příbuzná naší meduňky). Musím říct, že ty příchuti byly fakt silné a že jsem to ani nedokázala dojíst. Krom toho jsem v tu dobu byla už docela dost přežraná a přeci jen jsme před sebou měli ještě kus horkého dne, kdy jsme se museli pohybovat.

Exkurze mezi lízátka. Určitě byste si tam vybrali. My jsme byli tak přežraní, že nás to nechalo chladnými, spíše naopak, museli jsme odtama rychle pryč, aby nedošlo k maléru.

Když je člověk najedený, je to koukání na výlohy nějaké snažší!

Domácí zmrzliny jedné stylové cukrárny - čokoládovny.

Kde jsme se stavili na čaj (vynikající champagne oolong) a na čokoládu (můžete hádat, kdo si co dal...) a tím jsme zapili konec našich mini prázdnin jen ve dvou a bez vnějších vlivů a s klidným svědomím mohli zahájit podovolenkovou dietu :)