Valence, město s jižní atmosférou

O víkendu jsme byli ve Valence, respektive kousek od ní, navštívit Romanova strejdu a jeho přítelkyni. Musím říct, že mi přišli o dost sympatičtejší, než když byli oba v Praze, takže se nakonec víkend ukázal jako velmi příjemně strávený. Přijeli jsme vlakem do Valence (asi 150 km na jih od Lyonu podél Rhony) a do vesnice Montélier se dopravili vlastními silami, tedy na kolech. Docela jsem zírala, když to Roman navrhl, protože to bylo nějakých 12km. Naštěstí téměř po rovině :)

---

Víkend jsme strávili napůl prohlídkou a napůl jídlem. Já bych řekla, že možná i víc tím jídlem a vínem ;) Strejček si totiž chce otevřít vinotéku, protože se hodně o vína zajímá. Takže jsme pili celou dobu nepřetržitě, že už na tohle ani nejsem zvyklá. K tomu jsme ochutnali místní specialitu (něco jako karbanátek z bylinek a mletého masa), grilovali jsme, zpívali jsme karaoke a taky jsme si dali výšlap na bezvadnou ruinu. O tom ale až v dalším článku, teď se podíváme do Valence, města ještě na severu, ale už tam je cítit ten vliv jihu. Tak proto, že je tam spousta domů z bílého kamene nebo s pastelovou omítkou a střechou z páleného šamotu. Nádherná barva. Kromě toho je to tam sice v rovině, ale orámováno naprosto nádhernými horami, všude okolo města je opravdová příroda. Zážitek pro někoho, kdo denodenně dýchá automobilové splodiny ze sedla velocipédu.

Do města nás vzala strejčkova přítelkyně, protože on jako hasič měl pohotovost a musel zůstat doma. Město není veliké, ale zato bylo moc sympatické atmosférou a měřítkem. Navíc jsme měli po dlouhé době štěstí na počasí a i když sem-tam sprchlo a večer byla dost zima a vítr, tak se na nás po dlouhé době usmálo sluníčko.

A aby ta prohlídka nebyla tak jednostranná, zašli jsme si na čokoládu a na čaj, koupila jsem si nový klobouk a jako správné ženské jsme podnikly nájezd do butiků a využily posledních pár dní slev. Původně jsem tam nechtěla nic kupovat, ale pak jsem se nechala zlákat, navíc obchůdek Cache Cache zbožňuju od mého prvního výletu do Francie a v Lyonu je jenom jeden a to dost mimo město. A mají tam spoustu barviček. Mám dvoje nové šatičky, černé letní kalhoty a šedivou letní bundičku.

Nový klobouček...mám z něho fakt moc radost. Skvěle se nosí, nepadá, neodfoukne ho vítr... Navíc jsem už děsně dlouho toužila po nějakém takovémhle modelu z 20tých let, ale nikdy mi nesedl. Tenhle je víc hranatý než kulatý, takže to byla láska na první pohled! A dá se nosit i večer, je přeci jen trošku méně letní, než ten slamák, co jsem si pořídila minule.

Zkoušení šatiček. Nakonec jsme si je koupily obě dvě. Těším se, až bude konečně lepší počasí, abych si mohla všechny ty nové modely postupně obléci!!!

Senzační ruina zase příště. A pokračování Francouzů v Praze taky, jde to pomalu, zážitků je mnoho a času málo. V práci dobrý, práce až nad hlavu, budeme odevzdávat první seriózní skicu a do toho jedou všichni na dovolenou a ještě nemáme vůbec představu o tom, co vlastně chceme odevzdat :)