Maminkou na zkoušku

Minulý týden jsem si vyzkoušela, jaké to je starat se na plný úvazek o tři víceméně postpubertální jedince a myslím, že prozatím mi to docela stačilo. Ale jinak se návštěva mého bratra se slečnou velmi vyvedla. Teda až na to, že jsme prodřeli vypůjčené lyže a Romanovi rozmáčkli obrazovku od pracovního notebooku, to nemělo žádnou chybu.

**Prozatím bez fotek, až se můj milovaný bratříček konečně vrátí z hor a hejbne trochu prdelkou a pošle mi fotky, tak je sem přidám. Ale dřív jak v pondělí to nečekejte, jedeme na víkend do Paříže :)**

Bratříček prdelkou hejbnul, ale ještě víc maminka, která mi je aktivně poslala mailem (7 částí) a i když jsou spíše dokumentárního rázu, tak mě dost pobavily.

Ach ta láska nebeskááááá

---

Bratříček dorazil ve čtvrtek před dvěma týdny a odjížděl zase ve čtvrtek. Vzhledem k tomu, že Roman je pořád ještě doma, tak jsme ani nemusili moc řešit, kdo pro ně pojede (teda až na to, že nám nešlo nastartovat auto, takže jsme museli aspoň koupit novou baterku, aby se rozjelo), a já jsem mohla jít aspoň na dopoledne do práce. Což je vlastně hrozně fajn, protože to uteče rychle a pak máte celé odpoledne a 4 dni volna před sebou (pokud si teda to volno vezmete). Takže jsem se sbalila v půl jedné a dorazila domů, kde už na mě čekal Adam se Sárou.

Urychleně jsme vyrazili na pořádný francouzský oběd, protože jsme měli všichni pořádný hlad a taky zamluvený stůl. Šli jsme do nedaleké stylové restaurace (stylové pro buržoazní šestý arondismán). A dali jsme si plné menu, takže jsme taky měli co dělat, abychom to všechno snědli. Sára si dokonce nechala zabalit dortík s sebou domů a dostala takový pěkný košíček vymodelovaný z alobalu.

Po cestě domů jsme stavili u japonců koupit wasabi a pak v sámošce pro čerstvé ryby a nějaké víno na večer. Nabídla jsem jim totiž, že si k večeři uděláme sushi, což oba dva hned uvítali. Ale když jsme se vrátili z nákupu, tak jsme si šli s Ajdamem na chvíli dát dvacet na kanape, takže jsme se probudili až za tmy. Při této siestě se nám povedlo rozložením kanape rozbít Romanův počítač... Roman mezitím připravil všechny ingredience, očistil krevety, nakrájel lososa, avokádo, udělal rýži a připravil všechno, co bude potřeba pro přípravu sushi.

Kolektiv

Bratr

Sára

Večeře

Řekla bych, že si Adámek naložil větší porci wasabi, než očekával :)

Momentka LochNessky...jedna z mála fotek, na kterých nevypadám vysloveně blbě ;)

Je vidět, na co bratr dostává chuť, když takhle pojídá hůlkama sushi... k nakousnutí!

Na tomhle jídle je dobrý to, že i příprava je taková malá slavnost a zábava pro všechny. Takže jsme balili maki (začínám v tom mít fakt rutinu) a lisovali šišky na sushi a pak to všemožně zdobili. Když jsme vše dodělali, tak to šlo na chvíli do lednice, ale brzo jsme začali hodovat. Potom jsme si ještě zahráli jednu partičku Carcassonne a šli si lehnout, abychom byli pořádně čerství na páteční lyžovačku.

Budíček v 5,15 nic moc. Ale co by člověk neudělal pro celý den na svahu, okolo bílo, hory, modrá obloha a spousta sluníčka... Jeli jsme do Sept Laux, kde jsem předtím nikdy nebyla. Velkomazání baget na svačinku a příprava čajíčku v tuhle brzkou hodinu nebylo nic snadného, ale zvládla jsem to. Naštěstí v autobuse se pak dalo spát, takže jsme to víceméně dospala a na svah už jsem pak byla čerstvá. Sníh byl docela dobrý, ani ne moc zledovatělý, ale místy bylo dost cítit, že už měsíc nesněžilo. Některá místa sjezdovky připomínala špíše šutrování než lyžování. Tak jsme tam trochu ošoupali lyže.

Leni, já vím, že je to kýč, ale tam bylo tak krásně, že jsem si to musela prostě vyfotit

(Fotky z hor jsou moje, ostatní od Sáry)

...se šlehačkou v údolí! Fotka nenahradí návštěvu na místě.

Psycho s oslíma rohama ;)

Nejdřív sešup dolů a pak pěkně až nahoru na proti kopec.

Pauza na pivo se moc vyvedla. Sedli jsme si do jedné hospůdky na zahrádku, obsluhovala velmi příjemná holka, se kterou se dobře povídalo, pivo bylo nějaké Belgické a moc dobré (taková lehce zředěná desítka). Ajdam si dal jeden hamburger s hranolkama, což mě přivedlo na nápad, že to samé bychom si mohli dát k večeři. A pak jsme se ještě vrhli do lyžování. Byli jsme docela i rádi, že jsme měli sraz už ve čtyři odpoledne, protože jsme byli všichni pořádně utahaní. V autobuse jsem usnula ještě dřív, než jsme sjeli dolů do údolí, prospala jsem i naprosto blbý film, co pustili na cestu, a nejradši bych spala pak i celou noc.

Nakonec jsem se nějak probudila a společnými silami jsme připravili večeři - spousta grilované zeleniny, burger housky, pro Ajdama a Sáru hovězí sekanou a pro nás kuřecí řízečky, sýr, hranolky... Večeře "chudých" Američanů ;) A pak jsme si šli pěkně hajnout, protože jsme byli všichni pořádně utahaní.

Pomalu se mým sobotním rituálem stává výprava na kole na trh, takže tomu nebylo jinak ani tentokrát. Navíc, když jsem pro jednou měla s kým jet. Půjčili jsme si jedno VeloV a oba se hrozně pohádali, kdo z nich pojede na Romanově kole a kdo na Velu (Sára). Příjemně jsme si pokecali se všemi oblíbenými zelináři a nechali tam spoustu peněz. Doma jsme pak obědvali výběr z toho všeho, co jsme nakoupili. Mám ráda tyhlety mišmaše všeho. Je to takové volnější, než vařit nějaké konkrétní jídlo.

Je vidět, co pijou k snídaňo-obědu Češi a co Francouzi!

Odpoledne jsme vyrazili na pěšovýlet do centra. Po památkách a po nákupech. Nejprve jsme drahnou dobu strávili hledáním nějakého příjemného café a pak jsme zase hledali nějaké trochu méně humusácké oblečení pro bratra. Při návštěvě obchodu s pánským oblečením Celio jsme se fakt pobavili. Ajdamovi jsme tam nosili všemožné kalhoty, co byly ve slevě, a on nám u toho pózoval. S mým novým zeleným kloboukem, který jsem si nechala zakoupit od Romana jako dáreček chvíli předtím, když jsem jen tak ze zvědavosti vlezla do kloboučnictví. Myslím, že sluší každému. Večer jsme strávili v poklidu doma, protože nás čekal zase další náročný den na lyžích, tentokráte v Alpe d'Huez.

Můj nový klobouček :)

Bratr - manekýn - pózuje před kabinkou v Celiu. Škoda, že ty fotky s úchylně fialovými upnutými kalhotami nevyšly...

Ráno jsem opět nastoupila na výrobu svačinky na celý den, dokonce jsem kvůli tomu večer nechala na rozmražení pečivo, protože jsme ho zapomněli koupit. No a pak jsme vyrazili a v autobusu se Ajdámek začal starat o to, kde má svůj baťůžek. No kde asi, zůstal doma. Takže neměli co jíst, co pít a taky si tam nechal svoje lyžařské brýle. Každej trpí, jak je blbej, holt :) No a aby toho nebylo teda málo, tak si v autobuse nevzali při rozdávání permici, takže jsme pak ještě čekali půl hodiny, než jim jí ten týpek sežene. Jinak jsme si užili taky velmi příjemný den, ale sníh stál dost za prd, všude byly kameny, někde i tráva, takže jsme tam dorazili ty lyže. Při polední pauze jsme bohužel už nenarazili na tak příjemnou obsluhu, jako minule, pivo bylo taky hnusnější, ale aspoň ten mega talíř hranolek nám trochu spravil náladu po tom příšerně dlouhém čekání. Jo a abych nezapomněla, u toho stolu, kam jsme si sedli nejprve (než nás přemístili na terasu, kde se neobědvá), byly nějaké zbytky pizzy a omelety. Tak to ty dvě socky do sebe nasoukali a tvářili se, jako by nic. No možná i proto nás pak nikdo nechtěl obsloužit ;)

Alpe d'Huez a Sára

Večer se u nás stavili Petra s Karlem, kteří mi z Čech přivezli dárky od našich a taky moje lyže. Škoda, že jsem je neměla už předtím, v těch Petřiných lyžácích mi málem upadla noha, jak mě tlačily do holeně. Po předání věcí (takže hlavně asi 20ti litrů piva) přišla na řadu nepříjemnější věc, a tou bylo ukázání zmrzačených lyží. Karlovi se fakt nelíbila ta díra v jeho téměř nové skluznici, takže nám je nechali, ať je dáme opravit a že uvidí, jak to bude vypadat...

Po večeři jsme vyrazili na VeloV na ké na loď Markýza, kam jsme šli na koncert několika kapel, z toho v jedné hraje Romanův kamarád. Bylo to takový emo-metal či hard rock. Mě to moc nebavilo, kromě toho jsem byla unavená z těch hor a naštvaná kvůli těm poškrábanejm lyžím, tak jsem jela v jedenáct domů a do postýlky. Oni se vrátili asi ve čtyři ráno a když potom v poledne vyprávěli, co všechno dělali, myslím, že tedy rozhodně nezaháleli. Nejprve byli na ké s flaškou vína a pak šli někam za Operu do jakéhosi gayklubu, kde strávili půlku noci. Prý to byla sranda, jak jednomu kamarádovi trvalo hodinu, než pochopil, kde je. Ajdamovi to prý došlo o dost dřív, indície byly opravdu jednoznačné.

Vzhledem k tomu, že jsem šla spát docela brzo, tak jsem se i brzo probudila, takže jsem uklidila kuchyň a začala chystat jídlo. Mimochodem ještě nikdy jsme nemyli myčku 2x denně. Taky jsem si vybalila dárečky od našich, ke svátku i k narozeninám (vzhledem k tomu, že to nebylo nijak označeno, jsem to psychicky nevydržela a rozbalila rovnou všechno) a vyrobila pravý citrusový džus v našem novém odšťavňovači ovoce (jeden z darů). Ty další byl zbytek vařeček ze sady Tescoma fun a keramický hmožďíř, ze kterého mám taky velkou radost. A tak jsem k obědu připravila bazalkové pesto ze zamražené letní bazalky, piniových oříšků, stroužku česneku a olivového oleje. Bylo to moc dobré.

Odpoledne začalo poprchávat, taky jsme se nikam nebyli schopni vypravit, takže jsme uspořádali odpočinkový den a kromě odnesení lyží do opravny (39E za Ajdamovy, 18E za moje... skoro jako kdybychom si je půjčili na místě...) jsme nikam nešli. Ale aspoň jsme popíjeli vínko (cenu za flašku Roman úměrně snižoval vzhledem k počtu vypitých lahví - z 5ti na 2) a hráli jsme celý večer Carcassonne. Takhle ve čtyřech je to daleko větší zábava, než ve dvou.

No a vzhledem k tomu, že v úterý už jsem musela do práce, tak jsem si šla nějak rozumně lehnout. Bratr za mnou moc nezaostal, takže Roman prokalil celou noc se Sárou a do postele se dostali někdy k ránu. Když jsem ráno vstávala do práce, tak jsem jen poklidila prázdné sklenky a lahve a nestačila žasnout. Když já mám chuť otevřít si večer jedno víno na chuť, tak jsem hned alkoholik... No nic :)

Když už jsem musela do té práce, aspoň za mnou Adam se Sárou zašli na oběd. Šli jsme na asijskou kuchyni do Woka, je to něco mezi restaurací a fastfoodem. A bylo to moc dobré. Potom jsme si ještě zašli na jedno kafe do Tužky, to aby to měli i s nějakým kulturním zážitkem a výhledem na Lyon. Večer jsme se šli projít na Croix-Rousse a natrefili jsme tam na fajn vinárnu, kde jsme si dali jednu lahev vynikajícího bílého vína. Pak jsme se šli ještě chvíli projít, ale brzo jsme se rozdělili a oni se šli ještě projít, zatímco my jsme vyrazili domů. Roman strávil další noc se Sárou v kuchyni nad flaškou...

Původně za mnou měl přijít na oběd, ale vzhledem k tomu, že se chudáček probudil až v poledne (proč asi, že) a byl fyzicky neschopen zvednout se z postele, tak mě zanechal samotnou. Sára spala taky, a jak jsem se později dozvěděla, bratr se zvednul z postele dřív a jel do Carrefouru nakoupit něco k jídlu a tak. Škoda, že se neozval, mohli jsme se jít najíst spolu. Odpoledne se prý byli projít na Fourvière a na vyhlídku. Večer jsem je vzala na zkoušku s kapelou, kde se jim moc líbilo. Neměli jsme bubeníka, ale i tak to nebylo špatné. Teda záleží, co a jak, ale oni to neznají, takže asi neslyšeli tolik chyb, jako my :)

A pak jsme ještě šli na rozlučkovou večeři na mořské plody, mušle a žabičky. Na zkoušce jsme ukecali basáka "Le Belge" (Belgičan), aby šel s náma, takže nás nakonec bylo pět. Jako předkrm jsme si dali obrovské plato mořských plodů s krabem, krevetami, ústřicemi a jinými, z čehož byl velký dojem. Ajdam si dal vytoužený kotel mušlí, Sára lososa a já žabičky. Ani jsem to nemohla dojíst, a to mi ten talíř přišel docela malý. Na zákusky ani nedošlo. Taky jsme odtama vypadli až po půlnoci, takže do postele jsem se dostala v půl druhé. V pět mě probudili, když se chystali na letiště. Roman se Sárou ani nespali, Ajdam trochu. Vzhledem k tomu, že jsem byla naprosto vyřízená, tak jsem s nima nejela a snažila se aspoň ještě chvilku dospat. Roman je odvezl na letiště a i když to byl vynikající týden a bude se mi po nich stýskat, tak co se týče organizace domácnosti, tak jsem ráda, že jsem si mohla trochu vydechnout!