Moje první dovolená - část druhá

Tak, a druhá část mých jediných letošních prázdnin: Praha. Čtvrtek až pondělí.

K snídani nám přinesl bratr-vegetarián vynikající pikantní špek a k tomu čerstvý chleba. Tak jsme se pořádně nadlábli a lehce před polednem jsme konečně vyrazili do města.  Jen tak se projít a taky shánět ozdoby na ten tandem, co jsme se chystali předat v sobotu na svatbě kamarádky z gymplu, Aničky. Hned ve Vodičkově kousek o Václaváku jsme odlehčili účtu o 2000, jelikož si Roman koupil nový pásek k džínám i k obleku (jeho cena byla stejná, jako toho obleku) a novou peněženku. Pak jsme vyrazili dál, do Máje, kde jsme koupili zpívající  žížalu Jůlinku, pak v jedné galanterii kousek od Mánesu spoustu stužek a zbytek záclony a taky nám poradila, že v Holešovicích mají i tyl. Tak jsme se tam před slibovanou večeří s našimi stavili a koupili ještě červený tyl. Ještě jsme to doplnili stylovými gumovými klaksony na kolo a už chybělo jen ho vyzdobit.

---

K večeři jsme měli živáňskou, to je maso a brambory zabalené do alobalu a upečené v grilu (originál je v ohni tuším) a v osm jsme pak vypadli ven a šli s Jirkou odnaproti do Bondyho na pivo. Bratr šel s náma. Tak jsme si pořádně pokecali. Kolem devátý tam bratrovi přijela jeho slečna Sára, co teď tlumočí u jakéhosi filmu na Barandově z francouzštiny a je tím filmem úplně zblblá. Na konci se s Jirkou dostali do pěkně ostré výměny názorů: proč by měl stát podporovat zrovna film ve vrácení nějaký částky, když u ostatních odvětví to nedělá. No snad z toho vyroste. Ale aspoň jsme se pak mohli chvíli bavit česky s Ajdamem a Jirkou, protože Roman byl zaměstnán rozhovorem se Sárou.

Když jsme se konečně v pátek vykopali z baráku (zase k poledni), tak jsme se vydali směrem na Pražský hrad a vzali jsme to cestou přes maminčiny nově objevené super chlebíčky na letné, abychom si koupili něco mezi snídaní a obědem a v královské zahradě si to pak pěkně spapkali. Škoda, že to počasí stálo tak za prd, protože to posezení nebylo zrovna nejteplejší. Prohlídku Svatého Víta a ostatních částí hradu jsme přenechali turistům a cestou dolů k Malostranskému náměstí jsme se zastavili opět v té kavárně handicapovaných jako loni. Tak si z toho začínáme dělat tradici :)

Nějakou dobu jsme se pak ještě toulali Prahou a hledali suvenýry pro Romanovu rodinku, a když už jsme samým čekáním nevěděli coby, tak jsme narazili opět na Krásný ztráty, tak jsme tam zalezli na pivo. Na lístku jsem se dočetla, že půjčují deskové hry, tak jsme si po delším čekání vymohli Carcassonne a zahráli jsme si několik her. Kdo nezná princip této hry, tak ať se zeptá kamaráda Googlea. A večer jsme pak měli sraz s bráchou a Sárou ve vegetariánské restauraci Lehká hlava (jak jsem tam byla loni v létě s Andreou a pořád tomu říkám Skopová hlava) a děěěsně jsme se tam přežrali. Ano, můj blog je jen sborníček obědů a večeří, ale když on člověk vlastně nic jinýho stejně nedělá, než že pořád něco někde ochutnává a uždibuje ;)

No a teď jedna z nejhlavnějších částí těchto prázdnin: svatba mojí kamarádky a spolusedící z gymplu, Aničky.

Předávání prstýnků na radnici

Tento slavný den začal slavně už tím, že venku svítilo sluníčko a dokonce se i trochu oteplilo. Sraz v půl deváté u Brundi ve škole, kde jsme si vyzvedli dvojkolo, abychom ho mohli nazdobit. A tak jsme na něj navěsili spoustu tylu, záclony, stužky, přivázali jsme Jůlinku a pak jsme ho naložili k Pavlovi do auta a dohodli se, že se srazíme v půl jedenácté na Karláku, jelikož jsme se ještě šli k Brundi domů převlíct (přeci jen se to kolo zdobí líp v džínách, než v šatičkách).

Nazdobené kolo

Výklad nákladu i poslední dozdobení dopadlo velmi dobře, takže jsme pak jen museli počkat docela hodnou chvíli na bráchu, kterého jsem ukecala, že nám to před radnicí pohlídá, abychom mohli dovnitř na obřad. Pěkně jsme si pobrečely, zvláště nás pár holek z gymplu, Brunďa jako svědek po podpisu naprosto nestydatě zrudla a vylila nejednu slzičku. No taky mě to dojalo, to jako že ne, a očička suchá nezůstala. A Anička s Tomem si to moc užívali, smáli se a taky si dali rovnou tři novomanželské polibky, aby toho nebylo málo :)

Detail na Jůlinku. A to nevíte, že když se zmáčkne jedna z těch not, tak to hraje Dádiny písničky. Je jich tam pět!

Před radnicí jsme počkali, až utichne všeobecný hlahol, házení rýže po kilech, a pak jsme předali dar. Sklidili jsme tedy velký úspěch, hned si taky dali malé zkušební kolečko po chodníku, aby to teda vyzkoušeli. Původně jsme tedy mysleli, že s tím pojedou až do Botanické, kde byla oslava, ale spolužáci z vejšky měli jiné plány, takže kolo poputovalo kamsi do školy a doufám, že nedostálo úhony. Jo a brácha díky tomu dostal pozvání na svatbu přímo od maminky, takže tam s námi strávil celé odpoledne :)

Rýžová sprška

A ty jiné plány rozhodně taky nebyly marné, protože to byla vtipně vymyšlená bojovka, ve které jsme se postupně přibližovali cíli, tedy občerstvení a muzice a tak dále. První úkol byl, když jsme se všichni vyfotili před kašnou u Novoměstské radnice, aby si sehnali jakékoliv dva lidi z venku, kteří by se dobrovolně vyfotili na tom místě, jako novomanželé. K našemu zklamání byli hned první turisti pro, takže to zas tak dlouho netrvalo. Těšili jsme se, že budou přemlouvat nějakou babičku s dědečkem na sobotní procházce :-D

Předání kola: dobře je vidět to nadšení :)

Pak jsme zabrousili do parku k fontáně, kde dostala Anička do ruky housle s tím, že teď bude hrát ty první, a měli si s Tomášem domluvit signály, aby on pak se zavázanýma očima prošel takový menší labyrint. No nasmáli jsme se fakt hodně. Jak ho vždycky utla, když šel nějak špatně například. Další úkol byl za pomoci nově nabytých příbuzných přejít po laně nataženém mezi stromy a tak zjistit, jaké to bude mít oporu celé rodiny.

Zkouška nosnosti

Pak nastal menší pochod, kdy jsme šli až do Botanické zahrady (kde Tomáš pracuje jako kaktusolog, proto jsme se tam mohli dostat) a vstoupili jsme tam zadem. Tam přišel poslední úkol, a to rozmísit se mezi lidi se zavázanýma očima mezi nás a pak se najít pouze za volání Aničko a Tomáši. Ovšem to jsme volali všichni, aby to neměli tak jednoduché.

A zkouška techniky jízdy

No a aby to bylo ještě těžší, tak Tomášovi rovnou unesli nevěstu :) A to tak, že jsme to skoro nikdo nepochopili. Bleskově. Jen jsem viděla, jak si jeden kluk natahoval na hlavu punčochu (myslela jsem si, že je to na to hledání) a za chviličku už jen slyším jekot a vidím posledních pár metrů, jak je Anička jako socha unášena kamsi do hloubi zahrady. Chvíli na to jsme všichni nějak přirozeně ztichli a Tomáš zneklidněl. A pak už se vydal po rýžových stopách ji hledat.

Houslový úkol

Měl docela štěstí,  neodnesli ji daleko. Ale aby to ještě stále neměl tak jednoduché, tak si musel vybrat, která ze tří soch je jeho manželka. Po krátkém hledání a úsudku ji poznal, a pak už jsme se mohli všichni bavit, popíjet, ochutnávat všeho, co lidi přinesli (jako svatební dar si totiž nechali od svatebčanů přinést občerstvení) a u toho se taky fotilo, hrálo na kytary, zpívalo, tančilo a tak podobně, co k tomu patří. Fakt jsme měli štěstí na to počasí, protože celou dobu svítilo sluníčko a ani nekáplo, což jsme považovali za malý zázrak.

Únos nevěsty aneb najdi si tu svou pravou

Ještě jsme byli svědky jedné svatební hry. A tou bylo praktické nacvičování hledání ulité výplaty. Takže jsme po Tomášovi schovali asi 2500 Korun a Aniččin úkol byl je najít. Musím říct, že nápad to byl super, ale ta šou, co z toho Anička udělala, ta byla fakt nejlepší. Jako jednu z prvních věcí zakřičel kdosi z publika, že první se přece musí udělat stojka, takže Ani naprosto suverénně zavelila "Stojku!" a když Tomovi už nic nezbylo, tak ji udělal a vypadly z něj dvě koruny. Jinak další věci byly umně schovány v nohavici, za límečkem, ale tu tisícovku, co jsme ulili do manžety, hledala přeci jen dlouho. Opravdu vynikající hra.

Tak naval tu výplatu, kams ji schoval?

Jinak co se týče dalšího průběhu, tak nic speciálního, spousta pokecu, setkání s dlouho neviděnými lidmi a tak podobně. Taky jsme dovezli foie gras a vynikající sekt, takže jsme si dost šplhli. Jo a s Aniččinou maminkou jsme udělaly dohodu, že až na Vánoce přijedu, tak jim přivezu nějaké to foie gras, protože to milují, a já za oplátku dostanu krabici domácího cukroví. A to se vyplatí :) Večer nás tam zbylo už jen pomálu, ale i tak to bylo fajn: tancovalo se, hrálo se na kytary a zpívalo... A v deset nula nula přiběhla sousedka s baterkou a začla ječet, že na nás zavolá policajty. Tak Anička duchapřítomně nabrala vejslužku a tím zařídila povolení zpívat až do jedenácti. No a my jsme se pak nějak sbalili, protože už byla přeci jen dost zima a taky jsme byli z toho všeho pořádně utahaní.

S Romanem a nevěstou

Černo-bílá fotografie :)

V neděli jsme se oddychově vypravili na procházku na Vyšehrad, protože se mi tam děsně líbí. Taky jsme se zastavili na kofolu a grilovanou zeleninku a kuře v hospodě na hradbách a prohlídli si malý festival her pro děti. Co mě nejvíc nadchlo byl takový stan (ale bez plachty, jen konstrukce), na kterém byly navěšeny sudy, mřížky, pánve, hrnce... A děti k tomu dostaly paličku a mohly dělat kraválu, co se jim zachtělo. Super nápad myslím!

Třískaliště :)

Večer jsme dorazili k našim na kuře a pak jsme ještě šli s Jirkou odnaproti do čajovny do Crossu a následně i do sklepa, kde jsem si zahrála s Bouramou. A udělala mu radost už jen tím, že jsem se zjevila. No a taky jsem mu předala CDčko s tím, že doufáme, že nás jednou protlačí tam hrát :-D

Poslední den jsme si chtěli ještě pořádně užít, takže jsme ráno bleskově sbalili, pak jsme šli na nákup a vyrazili k Vltavě na nábřeží na procházku a vyzkoušet jednu rybí restauraci, co mě už delší dobu lákala. Obídek byl moc dobrý, dala jsem si pstruha na másle a Roman kapra dle pana Voka, tzn. se špekem. Neměli jsme dost peněz v korunách, ale číšník byl fakt pohodovej a řekl nám, že zbytek můžeme doplatit v Eurech. A nakonec si vzal jen to, co jsme měli v drobných, takže nás to ani nestálo moc draho. A měli jsme z toho opravdu pěkný zážitek.

Doma jsme naházeli poslední věci do tašky a ještě stihli jedno rychlé kafe s našimi, a pak už jsme pospíchali na letiště. Evropská byla sakra zacpaná, takže jsme měli celou dobu strach, že nestihneme odbavení. No přijeli jsme o pět minut později, ale pak jsme zjistili, že check-in je půlhodinu před odletem, takže jsme měli ještě deset minut rezervu. Ale i tak je lepší si s ní příště nepohrávat. Nevím, co bychom dělali s věcmi, kdyby nám je nevzali...

No a do třetice všeho dobrého, když jsme dolítli do Frankfurtu a dali si tam menší večeři během naší dvouhodinové pauzy na přestup z jednoho letadla do toho samého včetně personálu, tak nám oznámili, že ve Francii je stávka a že Lyon nepřijímá. Haha. No nakonec jsme měli jen asi půl hodiny zpoždění, protože se jim to povedlo jakýmsi způsobem domluvit. Ale pilot nám řekl, že původní plánované zpoždění byly tři hodiny. To by bylo docela kruté, i tak jsme měli dorazit v půl jedenácté a já šla v úterý rovnou do práce. Arnaud s Orianne nás byli vyzvednout a odvezli nás domů, a tam jsme jen dali věci do lednice a do mrazáku, já jsem zkontrolovala, že mi chcípla jen dvě rajčata, a šupky do postýlky a s chutí zase do práce.

A dál zase příště!

Ještě přidávám fotku našeho samo-domo vyrobeného CD, na které jsem minule trochu pozapomněla.

Point Com1 - Karalala