Minulý víkend jsme se konečně dohodli s větší částí lidí z kapely na datu a vyrazili jsme společně strávit dvě noci na chatě rodičů našeho houslisty Corentina.
Kamenná idylka v Pertuis
První půlka, tzn. Romain, Corentin a Zamir (zvukař) plus já, vyrazila už v pátek večer asi v devět večer s tím, že cesta trvá hodinu a půl a že si ještě užijeme večera. No nevím jak, asi při povídání a pití piva, jsme minuli správnou odbočku na St Etienne a když jsme si toho konečně všimli, tak jsme jeli ještě další půl hodinu k sjezdu z dálnice. A pak jsme bloudili takovými malými cestičkami přes kopečky, až jsme v půl jedné konečně dorazili na místo a byli jsme fakt rádi.
Pak jsme vytáhli společenské hry, mojí nově vyrobenou Lovci pokladů, na které si pamatuju ještě z dětství, a pak ještě mini Anti-monopoly, které mají oproti klasickým monopolům dva typy hráčů a je to tak trochu zajímavější. A spát jsme šli v šest ráno, když už se nám nechtělo znova přitápět v kamnech.
Na počasí jsme měli fakt štěstí. A tak i když v noci bylo asi 8 stupňů (což ještě není taková tragédie) a byla nám fakt kosa, ve dne svítilo sluníčko a venku bylo snad 25. Takže jsem si užila pěkně tričko a vyhrnout kalhoty a pořádně načerpat energii. Chajda byla super, skoro jak Na samotě u lesa, do lesa to bylo pět kroků, auta skoro žádná, nejbližší stavení půl kilometru... idyla.
V jedenáct dorazili i R.zi a Yoann a pak jsme si dali k obídku domácí hamburgery přímo z grilu a zbytek odpoledne jsme strávili vcelku nic neděláním na zahradě či vevnitř u kytar. A večer to samé, grilovali jsme, popíjeli, a dělali kravál. No a ještě na noc jednu partičku pokeru a pak už na kutě.
V neděli bylo taky krásně, tak jsme vyrazili na malou procházku, šli jsme do vesnice k vyhlášenému řezníkovi koupit nějaké klobásky a tak, třebas půl kila vynikající sušené šunky či eňo ňuňo paštičky. Já vím, že furt píšu jen o žrádle, ale ono to bylo fakt jediný, co jsme za celý den dělali. Ještě jsme zkusili hrát Taroty, uklidili chalupu a vyrazili domů, abychom nezůstali v zácpách a taky ještě stihli něco udělat.
Rozhodně bych si takových bezstarostných víkendů dala víc!
Zamir, R.zi a Yo na zápraží
A je to paráda lehnout si na záda...
Senzační ruina
S nádhernou pecí a komínem
V detailu
A ještě pohled z boku
A umělecké foto s okýnkem a kytičkou na závěr tohoto stavení
Kytička
Růžičky jsou vděčný objekt
Odpolední pečené brambory
Večerní táborák
Modro a s peřinkou k tomu!
Panoráma z procházky
1 máma máma | E-mail | 11. října 2010 v 10:48 | Reagovat
OdpovědětVymazatTen objekt má úžasnou atmosféru! Moc se mi líbí. Hned bych chtěla taky něco takového? I fotky jsou standartně povedené, obzvláště ten oheň, máma
2 máma máma | E-mail | 11. října 2010 v 16:32 | Reagovat
Tak jsem se na ten dům znovu podívala, má úžasnou atmosféru!!! Máš ještě nějakou fotku z interiéru? máma
3 Lenka Lenka | Web | 12. října 2010 v 21:23 | Reagovat
Takový odpočinkovo-piknikový víkend bych si také dala líbit! Zvlášť bylo-li pětadvacet stupňů!!! :) Ale na té chajdě by bylo určitě hezky i kdykoliv jindy! Dle fotek to vypadá fakt pohodově...
A máš moc hezkou mikinu! ;)
4 Nessie Nessie | 13. října 2010 v 8:18 | Reagovat
[1]: Taky se mi tam moc líbilo. A ještě víc mi to dodalo chuti mít taky něco takového. No třebas časem :-P Interiér nemám, jsou moc rozmazané a jsou na nich jen hudebníci. Jinak ta pec je v interiéru. Až na to, že ta ruina nemá střechu :-D
[3]: Bylo to fakt skvělý. Škoda, že těch pětadvacet už letos nebude.. I když hlásej ještě relativně dost. A aspoň neprší. Děsím se toho, až tohle období přijde. To budou muka na kole. Tu mikinu jsem si prostě musela koupit, když jsem jí uviděla, to jistě naprosto chápeš :)
5 máma máma | E-mail | 13. října 2010 v 11:57 | Reagovat
Tak se konečně ozval i někdo jiný než já. Už jsem si myslela, že se tak úžasný objekt nikomu nelíbí. Mikina je super, mít o 30 let míň tak bych ji chtěla taky, máma