Poslední dobou to stojí docela za nic, jak se blíží prezentace, tak mi zmizely víkendy a málokdy se poštěstí, že strávím jeden celý den nepracováním. A kdyby byl aspoň jeden večer! Snažila jsem se dodělat Mémoire od projektu, takovej sumář, který si přečtou lidi v komisi (ale známe to, podle mě to ani neotevřou) a budou vědět vše. Tak jsem si myslela, že už umím docela dobře francouzsky, ale když jsme to pak s Romanem kontrolovali, přepsal mi téměř všechny věty, co jsem tam měla, takže nakonec ty moje vytištěné papíry byly víc barevné, než černé :)
Ve čtvrtek po atelieru jsme vyrazili do Villefranche na Sushi s Romanovým tatíkem a bratrancem. Mám pocit, že jsme si vzali jen pár talířků na ochutnání, a to jsme se ještě o ně dělili, ale stálo to 40 Euro! Ale měli tam fakt moc dobrý pivo, nějaký japonský. A ta flaška mi byla taky nějak povědomá... Tak jsem začala zkoumat etiketu, a když jsem objevila, že PRODUCT OF CZECH REPUBLIC FOR .... LONDON Ltd, tak mi bylo všechno jasné. A to jsem si hned od začátku říkala, že je to supr, že mají Japonci vkus na pivo a že to má typicky českou chuť. No holt chuť domova se pozná!
Jo, tak jsme si tak říkali, že asi přestaneme tolik utrácet za žrádlo, protože Roman měl teprve první vejplatu a ta šla na zamazání dluhů :) No, v pátek 8. bylo volno a v sousedním Anse byl Fête de la galette, jako že Koláčový svátek. Tak jsme koupili za 11E dva a za dalších 30E půl kila excelentního sýru (už jste si někdy koupili sýr za 1100 Kč/kg?) a půl kila naprosto luxusní sušené šunčičky, plus ještě za 3,50 skoro kilový bochník chleba. Mňam! No ale pokud se budeme i nadále takhle přecpávat, tak budu muset fakt začít regulérně sportovat, nebo pode mnou praskne můj bicykl.
V sobotu slavil Paul narozky (jo, to je ten psychopat), ale Romanovi se chtělo strávit trochu času pro změnu zase s Francouzi a mě se docela chtělo někam vypadnout. Bylo to v restauraci v l'Arbresle a bylo to opravdu efektní. Slavily se dohromady narozky Paula a jeho dvou sester, kteří ten rok měli dohromady 60 let. Přišlo asi 50 lidí a bylo tam dost živo. Co se týče jídla, tak bufet s krevetami a saláty mě fakt přišel k chuti. Pak ještě sýr a tři narozeninové dorty se svíčkami plus šampaňské, taky bych si dala líbit, kdyby mi rodiče připravili takovou oslavu.
Romain sehnal jako dárek takové speciální Lyonské sušenky a taky šampusku z čokolády, tak jsme byli originální. A na ten šampus se hodila...že by předtucha? :) Jinak se tancovalo, podlejzali jsme smeták, hráli tu hru, kdy se tancuje okolo židlí když jedna chybí, Francouzi se baví překvapivě podobně jako my. Jedinou nevýhodu ta párty měla, a to byla ta, že tam byl velký nedostatek alkoholu, tak jsem odjížděla nechutně střízlivá. Od Paula tam bylo asi 15 lidí, z toho 12 architektů a ti tři zbylí byli doprovod architektů...to jen tak pro ilustraci, s kým se tak může architekt kamarádit, když na nic jiného nemá čas.
V neděli uspořádali kluci okolo Martina grilování. Totiž Martin a Lukáš, kteří už z Lyonu odjeli, přijeli na pár dní na prázdniny, tak jsme toho pořádně využili. Grilovali jsme buřty, kluci přivezli Pivo a Chleba (takže jsme nebyli nuceni pít pivo a jíst chleba) a docela dobře jsme si to užili.
Jinak v neděli se ohlásila Anička z Grenoblu, že by v pondělí přijela s dalšími čtyřmi lidmi do Lyonu a jestli může přespat. Tak jsme vyhlásili na večer kalbu, Jones byl naštěstí v Paříži, tak jsme je měli i kam uložit. Vyrazili jsme s několika flaškami na ké a mluvili a mluvili a to jen česky, takže byl Romain trochu naštvanej, protože se nudil. V 11 se zvednul a šel spát. My jsme přišli o půlnoci pro flašku rumu, co mi překážela ve skříni a šli jí vypít ven. Přímo před barákem postavili luxusní terásku od restaurace a ty židličky se stolem přímo vybízely k posazení a venku bylo krásně teplo. Tak jsme asi trochu dělali rámus a když jsme se ve čtyři ráno vrátili, byl Roman krapet nasranej, no... Přišlo mi, že mu není 22, ale 50! Ráno zmizel ještě dřív, než jsem se probudila (když mě Anička probudila, protože hledala klíče) a telefon mi položil asi po dvou minutách. Ale přišel na oběd a trochu se uklidnil. No bóže, tak se jednou trochu nevyspal, no...
Ve čtvrtek mi Hořčice naprosto zjebal projekt po konstrukční a proveditelné stránce, ale naštěstí jsem pak mluvila se dvěma ženskýma z ateliéru, které mi krapet zlepšily náladu. V pátek ve škole jsem čekala naprosto zbytečně do půl sedmý a pak zmizela domů pro věci a do Trevoux. Romainovi přišel na večeři kamarád se svojí slečnou, docela pohoda potom, co mě seznámil se svým bratrancem.
Víkend uběhl nějak neskutečně rychle, ale to se stane samo a lehce, když člověk sedí 14 hodin denně u kompu. Aspoň jsem s tím projektem konečně pořádně hejbla, ale stejně se fakt těším, jak mi to v úterý 26.5. v 11,00 naprosto ztrhaj.
V úterý jsem byla ve škole na němčině (heč, už umím i dát dohromady rozumnou větu!) a pak konzultovat, ale moc jsem se toho už nedozvěděla. V pět jsem skočila po dlouhé době na půl hodiny do bazénu a málem jsem tam vypustila duši. A protože jsem blbá a slíbila jsem účast na jedné přednášce (no ono se spíš na tu otázku "A přijdeš?" nedalo odpovědět jinak), tak jsem ještě hodinu usínala ve škole a na kole potom málem vypustila duši. Večer jsem tak akorát snědla salát, koukla na Futuramu (na tom mám teď závislost místo Simpsnů a Gumítků) a šla spát. Práce neuteče, přece nemá nožičky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat