Kterak LochNesska žáby ochutnala

To je zase čas, celý dny sedím u kompu a přitom se to nikam nehejbe. Mám pocit, že tomu nikdy nebude konec. V úterý ráno jsem dorazila v pořádku do Lyonu, Romain si pro mě přijel na nádraží, aby mě s tím obr nákladem přestěhoval až do domu. Ty tašky musely vážit snad metrák! No ale když si taky chlapec objednal asi pět kilo sušenek, tak aby se divil. Celý den potom jsem prospala, protože noc v autobuse fakt není příjemná věc. Večer jsem se akorát probudila, abych povečeřela a šla zase spát. Tomu říkám plodné období.

---

Ve středu a čtvrtek jsem se pokoušela něco dělat na atelieru, ale zase jako tradičně jsem se nic kloudnyho nevymyslela a nikam nedostala, ale už si na to nějak začínám zvykat. V pátek ve škole jsme celý dopoledne řešili závěrečnou prezentaci před "žyry" (jury) a to, jak má vypadat správná mémoire. Tak jsem jen tak lehce nakoukla na to, co jsem napsala v lednu, a zděsila jsem se, že takový blbosti jsem přece nemohla napsat já! Tak jsem celý páteční odpoledne místo nějaký konferáns seděla u loňských diplomek a vypisovala témata a užitečné věty. V pět jsem měla rande s Hourcadem kvůli tý práci ze čtvrťáku, co pořád ještě nemám, a ten mě velmi potěšil, protože mi bude dirigovat tuhle mémoire k diplomce a co se týče druhého předmětu, který s ním mám, tak řekl, že mě zbaví povinnosti psát písemku. Takže nebudu psát ani jednu za celý dva roky, co tu jsem ;) Teda vlastně jednu jsem psala, někdy v listopadu, ohledně construction. Ale tehdy jsem měla čas se u

čit. Teď ho fakt nemám. I když na druhou stranu by to byla fakt paráda jít si jen tak sednout na ké s knížkou a učit se, když je venku tak pěkně, místo toho sedět celý dny u kompu!

Na víkend jsme zase jeli do Trevoux, mám pocit, že poslední dobou tam trávím víc času, než doma. Večer bylo krásně teplo, jak už teď začalo pořádný jaro. Chtěli jsme se trochu projít po městečku, tak jsem navrhla vzít si k tomu i flašku vína, ale to neprošlo, protože žádný víno doma nebylo. Nějak skoro nepiju poslední dobou, jde to se mnou z kopce...

Z Čech jsem přivezla balkánský sýr, abych jim udělala pravý šopský salát na ochutnání. Ten prošel. Pak jsem taky přivezla tvaroh, abych udělala tvarohový jahodový knedlíky, ale ty neprošly. Teda prošly, ale měli děsný kecy, že jíme sladký jako hlavní jídlo, takže jsem si řekla Hlad a polský vši na vás!!!

Večer mě drahý pozval do restaurace. Na žabičky. Tak jsem to ochutnala. Řeknu vám, nic extra to nebylo. Jsou to takový malý kuřecí křidýlka bez kůže, blbě se to okusuje a nemá to skoro žádnou chuť. Maso je to bílý, kdyby to někoho zajímalo. Nejvíc se mi na tom líbil kolenní kloub, taková krásná malá kulička na konci kostičky.

Jinak ze všech chodů mi nejmíň chutnal ten hlavní (můj - ňáký kachní závitky), ale to nejspíš proto, že to bylo maso. Měli to výborně esteticky podaný, hlavně předkrmy, a taky to bylo moooc dobrý. Marmeláda z vína jako omáčka k paštice mi fakt chutnala.

Přes víkend jsme dali maraton Xmen, protože jsme chtěli jít ve středu do kina na premiéru čtvrtého dílu (jo, bylo to moc dobrý, až mě to překvapilo, čekala jsem větší blbost). Takže jsme tak leželi před televizí, každej se svým počítačem, a čučeli na Xmeny. Přišel JP, otčím, a viděl nás takhle oba dva, zeptal se, co děláme, odpověď Koukáme na Xmeny ho uspokojila a odešel na fotbal. Když se odpoledne vrátil, tak nás našel v naprosto stejné poloze, oba dva před vlastním počítačem, a zeptal se nás, na co koukáme. Na Xmen 2. V neděli takhle přišel do obejváku a před televizí jsme byli složení my dva a ještě ségra, každý schovaný za svým počítačem, a...čučeli jsme na Xmeny. Tři.

Já jsem o sto sedm kreslila kostely, abych už konečně odevzdala tu seminárku (a krom toho byl v úterý deadline). Nejprve jsem je kreslila celý, ale šlo to hrozně pomalu. Jak čas pokročil a výsledek ne, tak jsem se rozhodla, že budu kreslit jenom půlku a pak to odzrcadlím. A ono to fungovalo, bylo to pěkn

ě rychlý a navíc to i vypadalo líp! ;) Pracuj hlavou bez dření!

Na oběd jsme byli u tatínka, ochutnala jsem francouzskou modulaci knedlíků, ale nějak mě to neuchvátilo, protože to mělo takovou mňagavou strukturu. Po večeři jsme se vrátili do Lyonu, kde jsem pro změnu seděla do noci u kostelů. Myslím, že už se mi nebude chtít kreslit žádné další kostely pěkně dlouho!!!

V pondělí jsem dodělala seminárku, konečně, ale zabralo mi to ještě spoustu času. Zjistila jsem, že ten blbec InDesign si tam vložil určité obrázky ve velmi mizerné kvalitě, takže jsem jich musela nemálo předělat. Odpoledne jsem pokračovala v mémoire na diplomku a v úterý jela do školy, abych vytiskla a odevzdala kostely. Nic není jednoduché, takže jsem zjistila, že mám špatně číslování stránek a musela jsem to všechno předělat a přetisknout znova do pdf. K tomu za chvíli v Salle info začínal kurz, takže mě chtěli vyhodit ven, ale nedala jsem se :) Práci jsem úspěšně odevzdala na hromadu ostatních, a těch prací, co měly 100 stran textu jsem si nevšímala, protože tito jedinci si určitě spletli školu. To já ostatně taky, furt nevím, co tady na tý škole straším :)

Čtyřdenní pracovní týden je fajn, ale na druhou stranu jsem nestihla udělat všechno, co jsem chtěla. Na čtvrtek jsme měli přesunutý atelier, který je normálně v pátek, tedy na Svátek práce. Dopoledne jsem byla na němčině a fakt mě to hodně bavilo, protože jsem zvládala dělat i dost komplikovaný věty a sem-tam jsem učitelce i rozumněla. Nejhorší je slovní zásoba, tu mám vážně mizernou. Co se týče gramatiky, tak je mi to vcelku jasný, je to trochu angličtina, trochu čeština a sloveso se musí dávat až na konec věty. To je přece jednoduchý, ne? :)

Jo, ráno jsem byla u Karla vyzvednout druhý kolo pro Romana, abychom o víkendu mohli vyrazit na výlet a rovnou jsem s ním jela do školy. Ale musela jsem jet přes město a zase jsem se ztratila na Laurent Bonnevay, takže jsem si najela asi tak pět kilometrů navíc. Už tamtudy nepojedu, stejně je to hnusný jet přes město. Paul mě sleduje. Hned mi napsal, že mám nový kolo. Je to asi fakt úchyl.

Nějak hrozně přeskakuju, ale to bude tím, že si tak různě vzpomínám, co se dělo. Ve čtvrtek večer jsme grilovali a musím říct, že to vepřové à la rosebeef bylo fakt moc dobrý, snědla jsem ho aspoň čtvrt kila. Jednou nějaký maso, který mi chutná, tak se toho musí využít ;) Bylo docela teplo, tak jsme zůstali venku docela dlouho. Pak přijel Romanův bratranec se svou slečnou a trochu jsme popíjeli. Pak jsem vytáhla kytaru a snažila se o nějaké umění, ale ti dva dělali takovej kravál při jejich "zpěvu", že jsem to radši zabalila a šla spát. Stejně byly dvě ráno. A druhý den řekla celá famílie, že zpívám opravdu o dost líp, než ti dva umělci ;)

Na svátek práce se přece nepracuje. Tak jsem si pořádně užila válení se na sluníčku a luštění křížovek (samozřejmě ve francouzštině). A taky procházky po okolí, nebo třebas věnečku z pampelišek. Řekli byste, že může existovat někdo, kdo si myslí, že žlutá a odkvetlá pampeliška není ta samá kytka? Tak já jsem vyvedla z omylu hned tři lidi.

Rozkvetlou třešeň už jsme nenašli, tak doufám, že neuschnu. Je mi jasný, proč tady nemají tenhle zvyk, všechno tu kvete o tři týdny dřív, než u nás.

Večer jsme se vrátili do Lyonu, protože mě jeden kamarád pozval na svůj koncert. I když slovo koncert je možná trochu přehnané, když uvážíme, že v té peluňce byly dvě holky, které tancovaly. A během večera se tam vystřídalo možná i deset dalších lidí, kteří ale o muziku nejevili nejmenší zájem. Mě to docela bavilo, hodinku jsem si zatancovala a šli jsme domů.

Zbytek víkendu bylo pěkně teplíčko, tak jsme vyrazili na piknik na Ile Barbe asi deset kilometrů podél Saôny na sever ode mě. Dopoledne jsme nakoupili na tržišti samé dobroty, jako třeba dvacet deka tý super paštičky, co jsme si jí užívali se Zdeňkem a další a další laskominy. K večeru jsme ještě zašli nakoupit do supermarketu a myslím, že tímhle tempem bude Romanova první výplata brzo v čudu. Povečeřeli jsme asi deset druhů sýrů, mezi tím třebas i parmezán, a zalili to excelentně dobrou a drahou zmrzlinou Haagen-Dasz, 4x100ml na okoštování za 6,50 :-P

Tak takhle si tu my v Lyonu užíváme...budu muset hodně chodit na brusle a udělat mnoho a mnoho kilometrů na kole, abych při těch tunách zmrzliny, co poslední dobou konzumujeme, nevážila brzo metrák :)