Velikonoce, Jadruž II a oslava čtvrt století

Při rozhodování, jestli jet na Velikonoce do Prahy, nebo ne, hrálo docela velkou roli (pozitivní ;) to, že Tomáš s Aničkou (spolužačka ze střední) pořádali chatu na celé tři dny, na Jadruži - kousek od Tachova skoro u hranic s Německem. Takže jsem nakonec přijela do Čech a jela i na chajdičku.

---

Ve čtvrtek večer, ještě před tím, byla menší slezina Lyoňáků v Praze, hlavně těch, co už odjeli plus nás dvou s Martinem, kteří tam ještě stále dlíme. V pozvání stálo hospoda v Lublaňské ulici, "na konci", takže když jsem tam šla a už jsem míjela poslední slušně vypadající dům, tak jsem se lehce děsila, co bude na tom KONCI (světa). Velice specifická hospoda, ve které točili Bernard a naštěstí tam nebylo zakouřeno - protože tam nikdo krom nás nebyl až tak do jedenácti :) Byla jsem nějaká děsně unavená, protože jsem to před půlnocí zabalila a usnula. Čekala jsem totiž na první noční spoj, kterej mi jede domů líp, jak přes den. Samozřejmě když jsem se druhý den podívala na facebook, tak už to tam bylo patřičně zveřejněno. A co, já ty zelený na Zelený čtvrtek pít nechtěla!

V pátek mi z toho nebylo úplně nejlíp, ale dalo se, jen se mi chtělo dost spát. Bratr přišel na snídani v půl 12tý, aby přinesl mi nabíječku na foťák, protože mě se tam nechtělo jít. Celou dobu jsem se snažila zabalit si na víkend, tak jsem se k tomu kolem druhý konečně dostala. Bratr mě zklamal, že se se mnou nechtěl podívat na RRRrrrr, protože už to viděl a nelíbilo se mu to. Nakonec jsme pustili pár dílů Futuramy a já u toho pobíhala po bytě.

Odjezd jsem měla dohodnutý autem s Pavlem, kterého znám už od minulé (první) Jadruže. Nakonec ke mě přijel o hodinu později, jeli jsme ještě k němu a do Globusu nakoupit (jak jsme mohli utratit 1500?), takže jsme z Prahy vyjížděli v šest, půl hodiny po plánovaném příjezdu na místo ;) Ale nějak jsme si s tím nelámali hlavu a i tak jsme si to tam pořádně užili. Rozhodli jsme se totiž, že tu bojovku, co jsme měli podniknout cestou tam, si dáme v noci s tím, že dojdeme pěšky do Stráže (cca 3km), dáme si jedno točený a s čelovkama vyrazíme hledat žlutozelené fáborky a kindervajca.

Cesta nám nakonec trvala jen hodinku a kousíček, teda od kraje Prahy, takže jsme už po osmé vyráželi do té Stráže a ostatní nechali o samotě s naším nákupem (osudová chyba!). Bojovka byla už dostat se do hospody, protože jsme se po chvíli téměř ztratili v temném lese. Byli jsme tam sice oba před třemi lety, ale já nevěděla nic. Naštěstí si ale Pavel docela dobře pamatoval cestu, takže jsme se nakonec našli a ani zas tolik nebloudili. Čelovka je supr vynález!

Od hospody jsme vyrazili hledat autobusovou zastávku. Tak se Pavel zašel zeptat dovnitř... "Dobrý večer, kde tady máte autobusovou zastávku?"
"U kostela."
"A ten kostel?"
"A vy jste ho neviděli, když jste přicházeli?"
"Nene, já viděl Chodovar a dál už jsem se ani nedíval."
(kostel byl hned vedle hospody...)

Když jsme našli kostel a zastávku, tak jsme volali Tomášovi, co máme jako že hledat.... prej stužku a kindervajco...tak stužku jsme po pořádném prostudování všech větví našli, ale to vajco už tam nebylo. Další telefonát. Tak běžte tam a tam... Vyrazili jsme k další stužce, kterou jsme kupodivu viděli vcelku dobře přidělanou na značce. Potom to ještě jakž takž šlo, ale u vzkazu, že se máme dál dát po žluté jsme se zdrželi asi půl hodiny hledáním žluté :)

Ale řekli jsme si, že nejsme žádný sušenky a že to dáme sami, tak už jsme Tomovi nevolali. První úkol ve vajcu, co jsme našli, bylo sehnat barevné provázky různých délek. Ano, to je skvělý úkol, jen by to asi bylo divné zvonit v 11 v noci všude po vesnici. O dva úkoly později jsme měli uplést pomlázku a připevnit na ni ty provázky. No tak jsme tento přeskočili z časových i jiných důvodů (hlavně se nám nechtělo).

Další vzkaz nám přikázal složit velikonoční písničku na muziku nějaké koledy, a to tolik, kolik lidí šlo ve skupině. Ukázalo se, že jsme byli nejlepší, protože jsme jako jediní něco složili. Lístek nás poslal na kopec Výhled. Hledejte kopec...to se lehko řekne... hledejte kopec v naprosté tmě, když je na něm alespoň deset lokálních maxim! V okamžiku, kdy začala cesta vpřed zarůstat malými smrčky, jsme to vzdali a vydali se po známé cestě směrem k chráněnému stromu a lednici (prostě tam v lese stojí lednice). Potom jsme pokračovali již bez větších obtíží bez hledání stužek a vajec, jen jsme se museli vyhýbat kalužím. Jo, to vám povím...hledat zelenožluté stužky za svitu čelovky je fakt sranda... Viděla jsem stužky naprosto všude, takže jsem se zastavovala u každého stromečku s mírně zvlněnými větvičkami či lístečky. U jednoho jsme s Pavlem stáli vážně dlouho, protože to vypadalo opravdu věrohodně, až jsme se rozhodli, že to teda stužka není, že je to jen lýko.

V 0,20 jsme dorazili do chalupy. Osazenstvo šlo zrovna spát. Chcípáci! Tak jsme ze sklepa vytáhli lahváče a šli si sednout ven. Oheň jsme už nerozdělávali, protože ho chvíli předtím zalili vodou. Tak jsme se tam venku klepali asi do dvou, načež jsme se šli uložit do naprosto vymrzlého pokoje, jelikož v tom společném bychom asi nemohli kecat a dělat bordel. Ale nakonec jsme dostali vynadáno i přes překližku ;) Jo, venku bylo úúúúžasný ticho, prostě paráda, jak nikde žádný auto, jo a taky žádný světlo, jen měsíc a hvězdy, sem tam zaštěkal pes, ale vlastně ani to moc ne... Dala bych si častěji.

Logicky z nás vznikla dvojice, když zbylých sedm lidí jsou tři páry a jeden kluk, kterému slečna odjela na víkend jinam. Krom toho jsme se znali. No ale táhli jsme to spolu velmi úctyhodně, chodili jsme spát poslední a vstávali první celý víkend! ;) Navíc, co jsme tak měli dělat, když tam byla akorát parta biologů, jeden zoolog a jeden právník?

V sobotu jsme vyrazili na výlet do sousedních Bernartic na výhled a oběd. Na rozhlednu jsme s Pavlem ani nešli, protože nás daleko více lákalo jedno orosené přímo od pramene. Už jsme měli dost toho tempa, jakým jsme postupovali...když se zastavovali na čtvrt hodiny u každé kaluže a řešili,že "Tohle by tady ale vůbec nemělo žít!" a tak dále.

Po výborném obědě (a ještě lepším zlatavém moku) jsme vyrazili na cestu zpět, která se ale trochu protáhla, protože se "ti jiní" rozhodli, že budeme bloudit. Tak jsme bloudili. Ale prošli jsme přírodní rezervací a viděli několik moc hezkých míst okolo sebe, na nebi modro a sluníčko (vůbec bylo tenhle víkend neuvěřitelně krásně), takže jsem to přežila, jen s malými poznámkami :) Na minule-jadružový výlet rovnou za nosem na Přimdu (zřícenina) to sice nemělo, ale ta procházka po lese čistou přírodou mi udělala vážně dobře.

K večeři byly buřty na ohni a k tomu taky kytara a zpěv. Jo a ještě to víno i ženy, ale mě se z toho spíš týkalo pivo. V Globusu jsem si koupila 12 kousků a domů z nich dovezla jen dva. Chvílemi jsem zkoušela do tý kytary hrát na saxík, který jsem měla s sebou, ale moc mi to nesedlo, tak jsem toho radši nechala a zpívala. Spát jsme šli opět jako poslední a vstávali jako první (krom Aničky, která už umyla nádobí a poklidila bordel u ohniště). Ti biologové nic nevydrží!

V neděli jsme jim vyignorovali výlet na Přimdu, že už jsme tam byli a taky jsem si chtěla pořádně odpočinout a užít válení po zahradě. Vypadli ale až kolem poledne po obědě a vrátili se už v sedm, tak jsme si to ani tak neužili.

My jsme si udělali akorát výlet tamtéž autem, koupit chleba a nanuka. A jinak jsme se vyvalili na zahradu na deku a otevřeli si k tomu bílé sladké víno. Na chvíli jsem si i vytáhla saxofon a nechápu, jak u toho kraválu mohl Pavel usnout.

V 16.20 jsem se vyfotila s hodinkami, že už jsem teda velká holka a je mi 25, ale musím doznat, že jsem žádnou přelomovou změnu nepocítila. Snad jen, že už to není, co bývalo, ale to tak nějak postupně už delší dobu :)

K večeři byl na programu buřtguláš, kterého ale uvařili fakt hodně, takže jsme druhý den dávali kočičkám. To jako ne, že by nebyl dobrý, byl, a moc, ale tohle množství jsme fakt nemohli sníst!

Po večeři jsme zůstali v chajdě, protože venku bylo přeci jen v noci ještě zima a k ohni se nám zas tolik nechtělo. Na záchod se chodilo ven do kadiboudy za světla čelovky a spousty hvězdiček, to se nám v Praze jen tak nepoštěstí! Jo, ještě k tý kadiboudě...nepovedlo se nám rozchodit čerpadlo na vodu, aby čerpalo vodu ze sklepa, takže jsme byli nuceni chodit konat potřebu ven. Ale že to byl NĚJAKÝ zážitek, takové sraní s výhledem mi bude ještě chybět! ;)

Někdy v půlce večera přišel průvod Pavel s Tomášem a Rychlými Špunty a popřáli mi k narozeninám (a pak se přidali i ostatní), od Aničky jsem dostala improvizovaný dort, perník se svíčkou a okolo naskládané měsíčky mandarinky.

Později jsme vytáhli kytaru a začali zpívat a když už jsem chtěla opět pro velký neúspěch složit ságo, tak Tom zahrál něco bluesového a já si do toho skvěle zahrála. Asi po hodině vyluzování relativně hudebních zvuků přišla Anička s tím, že budeme hrát jednu písničku z Neverhooda. Nejdřív nám tak čtvrt hodiny trvalo si na tu písničku vlastně vzpomenout a pak asi tak hodinu k tomu vymyslet akordy. A pak jsme to ještě minimálně hodinu hráli pořád dokola, kytara, zpěv a saxofon a Pavel tam z toho nemohl a taky nevěděl, jak nás zastavit. Mám to nahraný na video. Jo, jinak ostatní už tou dobou spali a druhý den o tom ani nevěděli!;) Když jsem si ráno tu písničku začala zpívat a zpívala jsem si jí celý den a k tomu se skoro pokaždé přidával Tomáš a občas i Anička, čekala jsem jen, kdy mě Pavel zabije;+D

Jinak v pondělí ráno byla pomlázka, přišli k nám jedni koledníci, ale tak nějak jsem je prostě odbyla, že vajíčka jsou na lednici. Když si je naši kluci konečně upletli, tak nám taky namlátili, ale nějak to na mě nezanechalo větší následky.

Snídani jsem vařila já a podle fotek jsem zjistila, že jsem ty vajíčka míchala celých 40 minut! Ale stálo to za to, 30 vajec v devíti lidech zmizelo dost rychle a to i přesto, že oni se za tu dobu už vydatně najedli! Tomáš se mě ptal, jestli jsem tam dala smetanu, nebo jakto, že je to tak dobrý...no jo, to je ta praxe:)

Po snídani jsme začali velký úklid a skončili ještě hodinu před tím, než ostatní museli odejít pěšmo na vlak a autobus do Prahy. Tak jsme hráli petanque, o který jsem doma zakopla těsně před odjezdem. Musela jsem je naučit pravidla, ale pak to bylo ještě lepší. A vyhráli jsme:) Když jsme se rozloučili s větší partou, zůstali jsme tam 4 do auta a ještě dali tři další hry, které jsme taky vyhráli;)

fotky na rajčeti

Potom jsme akorát douklidili chalupu a vyrazili na Prahu. Auto se pod nákladem silně prohlo, ale dojeli jsme úplně v pohodě. Nějak jsem při loučení zapomněla dát Pavlovi peníze za cestu, a krom toho zůstaly suroviny nakoupené na pondělní, nakonec nekonající se, oběd, tak jsem ho pozvala na úterý na večeři. Taková trochu prodloužená Jadruž:)