Tak se zas jednou ozývám. Nějak na mě moc nejde slina, tak se mi nechce psát. Teď stejně, když mám básnický střevo, tak radši píšu těch 12 stránek francouzštiny na projekt, protože je to potřebnější než tyhlety kecy, co tu sebeukájejícícm způsobem zveřejňuju. Přemejšlim, o čem psát, ale ono toho zas až tolik není, protože mám pocit, že pokud nejdu v pátek do školy, tak furt dřepim doma a čučím na seriály. Až tak úplně pravda to naštěstí není, občas i vypadnu ven z bytu a sem-tam se vidím s nějakými živými lidmi.
Cesta z Čech do Francie proběhla v pohodě a taky neuvěřitelně rychle, protože jsem jí celou prospala. Martinové to dobře odřídili a určitě by s nima byla sranda, kdybych je zezadu slyšela a kdybych nespala. Ve škole to bylo vcelku na nic, ale to se až tak moc nezměnilo. Odseděla jsem si tam, co bylo potřeba, zašla jsem jednou plavat (bože, proč se se mnou fyzička přestala kamarádit? :-O) a jinak jsem se ve středu a ve čtvrtek snažila něco dělat na páteční projekt. Vyblila jsem pět stránek textu o ničem (o projektu samozřejmě) a skreslila (je tam s nebo z? :-O) nějaký půdorysy a řezy, který jsou úplně na nic, protože to nemá program. Takže jsem konzultovala postupně se dvěma ženskejma, který mi poradily, odkud začít a jak se z toho vyhrabat. Dneska, po dvou týdnech, můžu říct, že jsem se z toho konečně vcelku dostala.
Celej pátek jsem se tak nějak bratříčkovala se třeba holkama ze školy, asi nejvíc v pohodě z těch všech, co tam jsou. Ale byla jsem s nima na obědě a dokonale mi to vymylo mozek, po půl hodině poslouchání toho neuvěřitelnýho tempa diskuze jsem byla zralá tak na to dát si panáka a jít spát. Bohužel na programu bylo něco jinýho, takže smůlka... Po téhle zkušenosti jsem právě konzultovala a to byla teprv sranda, jsem nebyla schopná říct nic, jak jsem byla naprosto vyždímaná.
Jo, a holky si ze mě zas dělaly srandu kvůli Paulovi, to je takovej ten můj Frantík zamilovanej, už z loňska, hned jak jsem přijela. Určitě jsem o něm už psala. No a ptaly se prej proč ne, a jestli vidím, jak se baví se mnou a jak se baví s ostatními... No hahaha...nic proti, ale my si nemáme moc o čem povídat a je to krapet moc maminčin mazánek...
Večer jsem se pozvala na nějakej večírek, kterej pořádal Moriba, protože jsem měla chuť jít mezi lidi. Docela v pohodě, ale po obědové zkušenosti jsem se nepouštěla do žádných složitejších debat s více Francouzi pohromadě. Domů jsem se nechala hodit lehce po půlnoci, neměla jsem náladu kalit do rána a v sobotu jsem chtěla nějak fungovat. Původně jsem chtěla vyrazit na lyže, ale s Karlem jsme se nedohodli a nakonec ani nic nesehnali (protože jeho autíčko má stále letní gumy, což je na výlet do hor krapet nepraktické), takže už si ani moc nepamatuju, co jsme podnikli... Myslím, že jsem ho akorát pozvala na večeři a koukli jsme na film.
V pondělí jsem na Communication naprosto posrala prezentaci, která měla být právě o té prezentaci a ne o projektu, ale co, doufám, že mi ta baba dá 10 a nebude mě otravovat víc...
Odpoledne jsme s Jonesem KONEČNĚ uklidili naši třináctou komnatu, fakt jsem netušila, že ten pokoj je tak velkej! Docela mě překvapil, že se se mnou do toho úklidu pustil...původně jsem jen chtěla odnést ty tři tašky skla (flašek od vína) do kontejneru, ale nakonec jsme odnesli nefunkční televize do sklepa a přeorganizovali ten bordel tak, aby se v tý místnosti dalo aspoň něco dělat! Sice tím asi skončila všechna jeho předsevzetí, že jako budeme uklízet ob tejden každej celej byt, ale aspoň něco... Jo a v neděli tejden potom jsem vešla do jeho pokoje a málem jsem padla na prdel, protože si tam UKLIDIL!!!
Večer byl sousedský večírek tady u lidí z přízemí, mají zařízený moc pěkný loft. Mají jedno děcko a čekají druhé. A asi se doma nudí, že maj potřebu se družit. Ale bylo to fajn, bylo nás asi deset a dobře jsme si popovídali, kupodivu jsem jim rozumněla prakticky všechno, což mě po páteční zkušenosti příjemně překvapilo. Jones povídal o tom, jak se moje francouzština hodně změnila a jak používám sousloví, jako oni...no div se, po roce a půl, co tu jsem! Jo a sousedi zaznamenali Jonesův budík...ten, co ho mám tak ráda. Nedávno jsem ho musela jít vypnout VE ČTYŘI RÁNO!!!
Jedli jsme quiche nebo taky galette, což je takovej koláč z marcipánu, ve kterém jsou zapečeny dvě figurky z keramiky, a kdo ji najde je královna nebo král a pak musí mít na hlavě korunu. Našla jsem takovýho fialovýho koníka až druhej den ve zbytku, kterej nám zabalili domů. Škoda, že jsme taky nedostali madlenky (madeleinnes), moc dobrý pečivo, a jak to bylo domácí....mmm :)
No ale jinak mám předsevzetí se tolik necpat čokoládou a více sportovat. Zatím se mi to docela daří, ale když tady je tolik spousta dobrýho jídla, že se nedá odolat. Doma to řeším tak, že jsem už dva tejdny nebyla nakupovat, takže tu není nic k jídlu a vařím z toho, co se najde :) Ale i tak si jím docela dobře!
Jak jsem byla z pátečního projektu tak vyřízená a naprosto bez inspirace, tak jsem na to celej tejden skoro nešáhla a spíš odpočívala a dělala si svoje věci. Teda vlastně jsem postavila maquette okolí, což mi trvalo dva dni. Ale tahle práce moc nikde nebyla vidět. Krom toho jsem sepsala další tři stránky hypotéz a konečně jakž takž vymyslela program. Ve čtvrtek jsem nakonec udělala nejvíc asi od sedmi večer. Předtím jsem totiž byla v bance a pak nakupovat. Sháněla jsem ty Martensky, co mi máma nařídila koupit si místo těch mejch zamilovanejch, co už mají čtyři roky díry a já si pořád říkám, že si koupím nový a pořád je nosím dál. Holt k nim mám citovej vztah. A když neprší, tak jsou v pohodě!
Mno, takže pravý Marteny jsem nesehnala, a to jsem v tom obchodě strávila fakt hodně času a vyzkoušela si všechny, co tam měli, ale žádný mi nesedly. Nakonec jsem si koupila takovou jako že imitaci v André, která byla slevněná z 69 na 27 Eur plus ještě jedny takový super pohodlný a trochu slušnější botky za 19,90 místo za 40, myslím, že to bylo dost úspěšný. Taky jsem sehnala rukavice na zápěstí, jen po palec, což se mi hodí na kolo, aby mi netáhlo pod bundu.Jo, ještě jsem si koupila novou podprsenku a Vašek projevil velké přání ji vidět, tak jsem mu jí vyfotila ;) Ještě jsem si koupila novou podprsenku a Vašek projevil velké přání ji vidět, tak jsem mu jí vyfotila ;) Jo a abych nezapomněla, měla jsem ještě za úkol si koupit helmu na lyže. Nakonec jsem po velkém hledání a zkoušení narazila na jednu, která mi konečně na ten můj škopek sedla. Byla mezi dětskými, takže ještě k tomu stála polovinu, než dospělá :) Akorát škoda, že mi pak o víkendu žádný hory nevyšly, když už jsem si ji koupila.
Původně jsem měla jet na 4 dni s Moribou a jeho kamarády kamsi mezi Grenoble a Chambery na chajdu, ale nakonec jsem se nevešla do auta, takže smůla. Tak jsem myslela, že pojedu v sobotu s Karlem od práce. Ale to taky nevyšlo, protože uzávěrka přihlášek byla ve středu a já se to dozvěděla ve čtvrtek. Nakonec jsem si v pátek večer sehnala výlet kousek severně od Lyonu k jednomu týpkovi, kterýho znám přes JM z loňska, z toho výletu do Toulonu. Ten, co jsem mu říkala Chef, jak mi pomáhal s grilováním masíčka.
Jo, po škole jsem ještě byla plavčit a vzpomněla jsem si na Brundíka, jak mi říkala, že ve škole museli uplavat osm bazénů kraula, aby dostali zápočet. Tak jsem to zkusila, poprvý s malými zastávkami, podruhý víceméně bez zastavení, a šlo to. Tak jsem třičtvrtě hodiny plavala kraula a jednou po dlouhý době jsem nečuměla na hodiny, kdy už bude půl hodiny a já budu moct odejít, naopak, jsem chtěla, aby ten čas běžel pomaleji! To jen, jako že to moje předsevzetí docela plním...občas cvičím kalanetiku, páč mě z kompu a všeho děsně bolej záda, tak aby se to uvolnilo. Plus stále do školy na kole, pokud není mínus pět.
Fajn, tak v sobotu jsem vyrazila vláčkem do Villefranche sur Saône a kupodivu už v těch 10,15 si mě vyzvedl na nádraží. Jen celej den prskal, že se kvůli mě nemohl ani pořádně vyspat. No ale zas bylo moc pěkný počasí celej den, krom ranní mlhy. To byl taky veselej výlet...měli jsme jet někam k jezeru des Lapins (takže nejspíš zaječí), akorát chytrolín mi dal itinerář cesty, kde nebyly jména vesnic, ale čísla silnic. Tak jsme se ztratili asi po čtvrt hodině a nakonec tam nedojeli. Prošli jsme se po nějakým městečku Beaujeu, dali si tam kafe a jeli zas dál. Nějak jsme tak kličkovali a podobně. Taky jsme cestou chtěli nabrat benzín, ale benzínka byla zavřená. A když jsme se chtěli rozjet dál, auto nestartovalo. Takže Romain zavolal otčímovi, aby mu poradil. Šli jsme se projít po okolí, ale všechno bylo v sobotu odpoledne zavřený. Když jsme se vrátili zpět, tak si všimnul, že nejaká páčka, která umožňuje startování, není zapnutá. Pak se auto v pohodě rozjelo. Tak jsem přemejšlela, jestli to udělal schválně, nebo jak... Ale zase proč by si nechával pomoct od jednoho týpka, kterej tu baterku chtěl rozjet přes kleště a svojí baterku, nebo proč by 5x volal o pomoc :-D
Někde cestou jsme zašli na oběd do jakéhosi baru, jedinej, kterej byl otevřenej. Boeuf bourguignon chutná stejně jako hovězí po myslivecku. Moc to nemusím, ale jedlý to bylo. Dali jsme si malý pivo a mě se pak chtělo hrozně spát... Tak jsme se šli na chvíli projít okolo a měli tam moc pěknej kostel. Fakt se mi tyhle sakrální stavby moc líbí, tak ještě budu muset udělat ten výlet směrem na Briançon, asi přemluvím Karla...
Odpoledne jsme se stavili u jeho bratrance, protože se chtěli domluvit na večer. Tahle část večeru mě docela dost nasrala, protože Francouzi nemaj žádnou úroveň ani kulturu a ty jejich ftipy jsou fakt ubohý. No měla jsem chuť vyrazit pěšky na nádraží a cestou chytit stopa, ale nakonec jsem se nějak uklidnila a u Romaina jsme koukali na seriály, což mě tak nějak spravilo dojem celýho dne. Mimo jiné, protože jsme na to koukali v angličtině a ty francouzský titulky jsem vyignorovala. Tak mám teď materiál na stahování.
Večer jsem měla chuť jít někam mezi lidi, tak jsem se nechala pozvat na večírek, co pořádal Nico u sebe doma. Dokud nás tam bylo pět a hráli jsme kostky, Yathzee neboli Pětky, tak to byla sranda a připadala jsem si tam, že tam patřím. Akorát že pak přišlo asi 20 lidí a já nikoho neznala a s nikým jsem se nemohla pořádně bavit, takže mě to přestalo bavit. Tak jsem jen počkala, abych vystřízlivěla (Nico namíchal nějakou šílenost z vodky a džusů a guarány) a jela jsem dom. Přijela jsem na bajku a nechápu, jak jsem z toho kopce v tomhle stavu sjela dolů... Ťuk ťuk tuk. Akorát jsem asi prochladla, protože mě začlo bolet z krku a celou neděli jsem prospala. Akorát mě večer Jones s Nicolasem (jeho kámoš) vtáhli do čínský restaurace na večeři, akorát jsem neměla hlad, tak jsem si dala akorát polívku, nejdražší mého života, za 8 Eur...haha). No a večer jsem se asi tři hodiny pokoušela nainstalovat tablet, teda přeinstalovat Framework a vyzkoušela jsem všechno možný, až nakonec, nechápu jak, jsem si půjčila Younessův tablet, zapojila ho, a fungovaly i tloušťky čar. Pak jsem zapojila ten můj a fungovalo to taky. Což nechápu už vůbec. Včera to celej den na ty moje omalovánky (očmárovánky) fungovalo a dneska jsem to ještě nezkoušela, tak držte palce, aby to šlapalo!
Včera jsem teda dělala celej den na projektu a konečně dala dohromady nějaký schemata funkčnosti a program. Hodinu a půl jsem o tom mluvila s mámou (vybitým telefonem, kterej co 20 vteřin pípal do ucha nesnesitelný skřeky) a nakonec jsem jí to vysvětlila a dospěly jsme k názoru, že s tím asi nic jiného nejde. Jo a taky jsme se bavily o bratrově soutěži na kašnu do Černošic, protože co jsem viděla zasazení do fotky, tak to vypadá strašně. Hlavně, že se ta kašna na to určený místo vůbec nehodí. Tak jsem jí poradila, ať to postaví někam jinam, že takhle se dneska vyhrávají soutěže, když se poruší zadání ;)) Akorát jsem projela ortomapu a nenašla v tý vesnici jediný místo, kde by nějaká taková věc mohla stát... Nevim, proč někdo zadává soutež na místo, kam se naprosto nic nehodí...
No fajn, a co dneska. No hlavně asi budu muset uklidit, protože zejtra přijde Romain, pozvala jsem ho na večeři na oplátku za ten oběd, na kterej mě pozval on. No a jinak chci postavit model a udělat nějaký plány. No a taky bych měla překreslit detaily na Construction, protože se ve čtvrtek s Adamem chceme sejít a něco na tom dělat a v pátek to konzultovat. Tak Hi folks, jdu něco dělat!
Žádné komentáře:
Okomentovat