Qatar bude!

Teda ten čas strašně letí. Je ho čím dál tím míň a když už mám chvilku, radši někde hraju s kamarády jazzík, nebo se procházím venku či si trochu odpočinu s knížkou či u filmu. Vlastně ani na seriály poslední dobou nemám čas. No co, v Qataru třeba po večerech nebude co dělat, tak se na ně dodívám tam.

---

Teď už jsem třetím týdnem v Paříži a začínáme dělat na projektu metra v Qataru. Vánoce jsem ještě strávila v Praze s našima a bráchou, tentokrát jsme se viděli víc, protože jsme vyklízeli ateliér, který se bude pronajímat. Docela dobrá škola vyhazování...když jsem se pak v Lyonu hned první lednový týden stěhovala do společného bytu s Annou (se kterou nakonec teda ani nebudu bydlet), už jsem byla daleko povolnější a spousta věcí končila rovnou v koši, protože "co s nima". Takže to byla fakt rychlovka!

Ale ještě jsem přes Vánoce strávila víkend s Andreou, která za mnou přijela z Bratislavy, taky jsem viděla Pavla a byla jsem na už klasickém Vánočním koncertu Earl Gray, s Annou. A na Silvestra jsem byla taky s ní, představila mi maminku a babičku, a před koncertem jsem viděla i tatínka a většinu bratrů, takže teď už znám skoro celou rodinu :) A ona jen viděla podruhé bráchu, přijel mi dělat taxíka, když jsme se na tom koncertě krapet opily a odvez mě domů (služba výměnou, já jsem ho na Ježíška vezla na Kulaťák do hospody, protože nejezdily tramvaje). Jako Vánoční prázdniny byly fajn a nakonec jsem i ráda, že jsme neměli doma internet, protože jsem si opravdu odpočinula od počítače a všeho shonu. Ono ho potom bylo dost. A ještě je.

Takže jsem se stihla přestěhovat do bytu, který jsme si spolu našly, je asi 500m "daleko" od mého bývalého. Včera jsme to tam douklidily a opravily, a dneska jsem Tomovi předala klíče a uronila slzičku, protože to bylo nějak moc emocí. Ale nový byt je opravdu super, má dva pokoje, černou komoru (ze které bych chtěla udělat zkušebnu), malý balkónek a kuchyň. Už to tam máme víceméně zařízené a fakt se mi tam líbí. Tak snad tam za rok budu bydlet. S Annou si strašně rozumíme a pořád se smějeme, takže mě to až mrzí, že teď jedu pryč.

Rozlučkový večírek minulý víkend byl super, přišla spousta kamarádů a taky jsme pěkně hráli a vůbec. Až mě to skoro sere, že teď jedu pryč, když jsem si okolo sebe našla tolik skvělé společnosti. A taky mě překvapili kolegové, teda hlavně jedna kolegyně, se kterou jsme si za těch skoro pět let k sobě nakonec našly cestu, a i když nemáme naprosto nic společného, tak jsme spolu před Vánoci strávily moc příjemný den v Paříži v muzeu architektury. No a tahle kolegyně mi uspořádala na rychlo rozlučkovou párty, teda jen mi předali přání všeho dobrého do budoucnosti a malý dáreček, ale opravdu mě to potěšilo, jednak že to uspořádali tak rychle, a taky jsem zamáčkla slzičku, když jsem si pak četla, co mi napsali.

No ale co, ten rok uteče rychle, budeme tam pracovat 6 dní v týdnu a dovolené taky nebude přehršel. Ale i tak se těším, prozatím vypadají kolegové jako fajn lidi, se kterýma bude i sranda. Máme tam jednoho Číňana přímo z Číny, tak to bude dobrej střet kultur, protože s námi budou pracovat na dálku i Indové, a spolupracujeme taky s Rakušany a Angličany. Jinak program je taky zajímavej, protože i když děláme jen "tapisserie" - tedy tapetování, jelikož celý design už je daný, tak ho upravit na konkrétní situace bude taky sranda, navíc se budou muset nakreslit všechny detaily a tak... Myslím, že se tam rozhodně nudit nebudu a že to bude spousta zkušeností. No a v neposlední řadě si taky vydělám nějaké penízky, takže si třeba pak někdy z toho koupím byt :)

Trošku

skáču z tématu na téma, ale je toho prostě moc, co se děje a nějak se ten nedostatek času projevuje na tom, že se mi nechce psát blog. Teda ne, že by se mi nechtělo, ale prostě se na něj nakonec nedostane. Protože muzika má přednost. Ten novej tenor saxofon je fakt super a konečně jsem i přišla na způsob, jak cvičit. Taky teď hrajeme i s Annou, ona přišla o víkendu s jednou latino písničkou, kterou s námi chtěla hrát, a taky k tomu našla noty i na saxofon, takže se Niko naučil akordy na kytaru a já plus mínus zahrát ten druhý hlas, tak to nakonec bylo docela i pěkný. Prostě ideální spolubydlící. Teda manželka. Respektive já jsem Manžel. Ale zas Niko je Beruška a Tommy jeho Manželka (oba moji kytaristi), která chodí se psem. No a Anna je Kráva, ale to už fakt nevím, jak jsme k tomu došly...asi že si furt říkáme "vole" :) Na tomhle se smějeme už od pátku a když jsme se ve tři vracely z večírku s Manželkama pěšky, tak jsme si to dost užívaly. A pak jsme to zapíjely ještě doma, takže mi bylo celou sobotu docela blbě. Jako asi jsem se ještě neprobudila druhý den ráno, abych byla ještě opilá [no comment, maminko] :) Ale bylo co zapíjet, ti dva (jako že Kráva s Beruškou) se dali dohromady, a nechtěli mi to nejdřív říct, abych nebyla naštvaná, no a pak mi to Anna prokecla, tak jsme pozvali Nika na oběd, abych si z něj zas dneska dělala srandu já :) Ale jsem za ně ráda, snad na mě takhle počkají oba dva!

Jedna kapitola se zavírá, ale otevírá se další. Zážitků je spousta, ale asi si jich většinu nechám v hlavě pro sebe, a budu se těšit na to, co přijde. A taky na to, až se vrátím zpátky a budu mít zase nové zkušenosti. Odjet do (další) cizí země jsem chtěla už dlouho, tak nesmím teď být smutná, že za sebou nechávám něco jinýho.

Slibuju, že se pokusím svoje dojmy z Qataru zapisovat stejně svědomitě, jako jsem před osmi lety zapisovala ty z Francie, i když nevím, jestli na to všechno budu mít čas. Taky mi chybí dopsat ještě asi 20 článků z Francie, Indonésie, ... Tak třeba někdy :)