15 prosince 2013

Když si naplánuju odpočinkový víkend

Už skoro nepíšu, co se děje a jak se mám. Nějak nestíhám, ani dopsat chybějící články z mých toulek po zeměkouli, natož psát ještě o tom, co všechno se děje každý den. Někdy lépe, někdy hůře, ale v zásadě se mám dobře. A dělám toho tolik, že si občas říkám, jak dlouho tohle všechno ještě budu stíhat. No a tak blog trpí ;)


V zásadě hlavní náplní mého času je muzika, ale to už asi většina pochopila. Takže se potácím mezi jam sessions, gospelem, zkouškou s fanfárem, koncertem s fanfárem, koncerty a jam sessions v 6ème continent, baru hned tady vedle, hraní v neděli s kamarády... No a do toho ještě chodím do práce. Uff!

Tenhle víkend jsem se rozhodla si naordinovat hlavně spánek. Tak povedlo se napůl, ale rozhodně jsem méně unavená, než koncem týdne minulého, kdy jsem usínala na rehabilitacích na stole, že mi kiné řekl, ať nechrápu :) Hlavní důvod byl, že jsme ve čtvrtek večer po hraní skončili se dvěma kamarády u mě a ještě dvě hodiny jsme hráli na kytary a zpívali a kecali o blbostech, a ve dvě ráno z nich vylezlo, že ani jeden nemusí druhý den vstávat, až jsem je vyhodila a zalezla do hajan.

Na víkend u mě zůstal ještě kolega z práce, protože se rozešel s přítelkyní a hledá teď byt, tak aby nemusel na ubytovnu. Už u mě takhle jednou pár dní byl a byla to docela sranda. Tentokrát se fakt rozjel, takže přišel v pátek večer ze svých pochůzek, ukázal na mě karton piva a celý večer pak jen pobízel: "Dáme si jedno?" Udělala jsem večeři a pak jen jsme zevlili. V 10 jsem ze z kanape přemístila plynule do postele, nechala mu kanape, a usnula jak mimčo. Co čert nechtěl, samozřejmě se mi nepovedlo spát až do jedenácti, ale i půl desátá bodla. Konečně jsem se vyspala.

Na oběd jsem byla domluvená s jedním kamarádem, že zajdeme na burger, a původně jsme měli jet na kolech ještě do parku na vafli, ale nakonec jsme se uklidili na dvě hodiny do kina na docela fajn francouzskou komedii, a ve 4 už jsem byla doma. Trochu jsem protřídila fotky a šla jsem se na chvíli natáhnout. Pak přišel kolega a probudil mě, dali jsme si večeři, dorazili karton piva z pátku, a šli jsme vedle do 6ème na vynikající koncert elektro-jazzu Lyonské skupiny BONK. Už dlouho jsem na koncertě neskákala, jako tady. Mělo to dokonalou atmosféru a neuvěřitelnou energii. A ten saxofon...a ten bubeník... Navíc přišla spousta kamarádů, takže když nás o půlnoci vyhodili, navrhla jsme after party u mě, která se skončila...ve 3 ráno, ten karton piv, co byl nachystán na neděli, padl za vlast. Taky proběhla malá ochutnávka meruňkovice a opět nezklamala.

Nedělní ráno bylo trošku krušnější, a nucený budíček v půl dvanácté, abychom dorazili ke kamarádovi kytaristovi na oběd a následnou jam session. Bylo nás osm, pro všechny pro nás navařil, a tak jsme si dvě hodiny taky konečně trochu povídali, a pak jsme čtyři hráli. Fakt jsme si to všichni užili a taky jsme ocenili kuchařské umění našeho kamaráda. Ještě jsem po návratu pozvala kolegu na večeři, a teď už jsem jen douklidila a rozhodla se ještě sepsat tohle veledílo.

Píšu to tak kouskovitě, ale prostě to byl vynikající víkend, kdy jsem poznala daleko lépe spoustu lidí okolo, které už vídám několik měsíců, a nechci na něj hned zapomenout. A teď pádím do postele, protože zítra je zase pondělí a musí se do práce. Ale naštěstí je to poslední pracovní pondělí v tomto roce!!! Jupííí!!!

1 komentář:

  1. 1 máma máma | E-mail | 15. prosince 2013 v 23:20 | Reagovat
    Milčo,
    předpokládám, že tento příspěvek je hlavně pro mě. Jsem ráda, že žiješ plným životem. T

    2 máma máma | E-mail | 15. prosince 2013 v 23:29 | Reagovat
    Milčo,
    předpokládám, že tento příspěvek je hlavně pro mě. Jsem ráda, že žiješ plným životem. Chtěla jsem dodat: "Taky trochu odpočívej", ale tys to tentokrát splnila sama.
    Především já bych si ale měla vzít příklad z mých poučení Tobě. Ledva jsem totiž přišla po 14 dnech z nemocnice, pololežíc už zase makám. Nic jiného mi, bohužel, nezbývá. Dělám si ale pauzy, kdy jenom ležím a nedělám nic. Alespoň že mě nic nebolí, jinak jsem velmi vyčerpaná, i toho leření. A to budu muset ležet ještě minimálně 1 měsíc! Ne-li déle.
    máma
    PS. Nevím, proč se mi můj komentář hned ze začátku odeslal. Vymaž ho prosím.

    3 Katrin Katrin | Web | 16. prosince 2013 v 11:54 | Reagovat
    Skvělé zážitky! Člověk si ale musí čas od času naordinovat trošku odpočinku. aspoň, že jsou před náma ty vánoce..

    4 mama mama | E-mail | 17. prosince 2013 v 14:34 | Reagovat
    Milá Katrin, to neznáš Lenku. Za těch pár dní v Praze toho bude muset stihnout vše za dobu, kdy byla ve Francii. To má takový program, ze se potkává zezadu, jak říká jeden náš známý.
    Zdravím, máma.

    OdpovědětVymazat