Indonéský deníček 8 - Kraví a hadí hody

Ráno jsem se šla projít trochu po okolí, protože brácha byl znova ve škole a musel douklidit svoje věci a dosekat svoje díla. Byla jsem tam asi dost rarita, protože se po mě ohlíželi všichni. Prošla jsem se okolo políček s rýží, která místní zrovna obdělávali; taky jsem zabrousila trošku do rozličných koutů, abych se podívala, jaké se tam vlastně staví domy, a jak se tam žije. No a potom se brácha rozhodl, že nám uvaří steaky s bramborama, takže pozval půlku Sewonu na návštěvu, mě nechal samotnou doma, a jel do tý školy...

---

Mateřská školka, u které bydlel brácha přímo, viděli jsme jí z verandy. Ale bylo to spíše roztomilé, jak tam ten malej indonéskej potěr poběhával po zahradě. Škoda, že se mi nepovedlo je vyfotit, byli opravdu moc roztomilí.

Hned na konci ulice stavěli dům. Prostě normální barák z cihel. Bez izolace a bez topení a schodů, ale jinak úplně normální :)

Místní obchůdek na rohu ulice.

A pohled do bráchovy ulice. Jejich domeček byl tam na konci vlevo.

Když se kohouti procházejí volně po ulici mezi palmami.

Něco ta rýžová políčka mají do sebe...

Další rozestavěný dům. Navíc s vlastním rýžovým polem za barákem a tím krásným výhledem...

Ceny na trhu: rýže, vejce, cukr, pšenice, olej. Kurz IRP/1000x2=Kč Pak jsem se vrátila domů a mezitím byla babča na trhu a koupila nám masíčko. Brácha jí poprosil, aby to udělala ona pro nás, protože se bál, že jeho by místní ošidili. Nejdřív jsem se zhrozila, když mi přinesla tenhle flák masa zabalený do jakéhosi obrovského listu, ale nakonec jsem se s tím vypořádala.

Asi ještě nikdy předtím jsem neporcovala takový kus masa (asi nikdy jsem neporcovala maso) a snažila se z toho udělat. Nejdřív jsem si říkala, že je to spíš na guláš, ale pak jsem zjistila, že je to docela pěkné maso a že z toho ty steaky nějak vyrobíme.

Od bráchy jsem dostala skládací nůž a od paní domácí mi strčila tu obrovskou kudlu, co je tam napravo na stole.

Kromě toho, že jsem asi hodinu porcovala a obírala maso, jsem taky musela tímhle hrozným nožem naloupat kotel brambor...

Nakrájet tuhle miniaturní cibulku do salátu touhle mega mačetou...

A připravit obrovskou mísu salátu... ...když už se teda bratříček rozhodl, že pozval Novu, Nathana a Bertíka na oběd. Takže Lenička všechno připravila, a pak přišel bráška slavnostně ze školy a že prej udělá oběd. A nakonec ještě slíznul smetanu za ty steaky. No nemožný!!

V období sucha se strhnul takovýhle slejvák a zrovna v tom okamžiku přijela Nova.

http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Indonesie_- _vyber/#DSCN6140_6_010_prijela_nova.jpg

Takhle jsme pak smažili steaky na miniaturním vařiči, který prý funguje úplně na všechno: plyn, benzín, vodka... V extrémních situacích se může hodit :)

Mezitím nám paní domácí uvařila brambory u sebe v chajdě na ohni, ale byl to trochu problém jí vysvětlit, že brambory se vaří kompletně ponořené ve vodě. Bohužel až na konci jsem zjistila, že měla hrnec s dvojitým dnem a vařila to jakoby v páře, ale asi bychom čekali strašně dlouho, tak se mi jí pak s Bertíkovým přispěním povedlo přesvědčit, že "lagi air", tedy že to má být celé ponořené ve vodě. A nebudu říkat, jak po té rýžové dietě skvěle ty brambory chutnaly...!

Paní domácí jsme pak přinesli taky maso, řádně opečené narozdíl od našich krvavých steaků, a přišla i ochutnat zeleninový salát. Vzala si na to takovou malou lžičku, nabrala jen trošičku, pak do toho třikrát kousla, a ten výraz, s jakým to vyplivla, ten jsme imitovali ještě několikrát, protože byl opravdu dokonalý :)

http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Indonesie_- _vyber/#DSCN6151_6_011_varime_obed.jpg

Obídek byl super, ale jako bylo to těžký. Berto za mnou přišel asi v jednu odpoledne, pak se zase někam zdejchnul na kafe, pak se zas objevil... Pak se stavil Nathan celý oblečený za slušňáka, protože měl pracovní pohovor na učitele angličtiny, aby si zajistil vízum. Snažili jsme se ho přemluvit, ať zůstane na jídlo s námi, ale musel jet. Ani otevření francouzského vína ho nepřemluvilo (a to mi o něm pár dní předtím vyprávěl, že si té lahve na skříni všimnul a zpočátku nevěřil svým očím). Pak si ode mně půjčil pláštěnku a slíbil mi, že mi koupí indonéský slovník (slovo dodržel). Brácha přišel asi ve tři a teprve pak začal chystat to jídlo. No a já si dokonce stihla i mezitím vyprat, akorát jak byla ta zatažená obloha, tak jsem to ani nemohla pověsit, tak jsem čekala na večer.

"Teď tu byl pán, co vozí jídlo na takovým vozíku a nabízí to po okolí." Cink cink

Obědem jsme se dokonale přetláskali, ale bylo to fakt skvělý. Dobrej steak je vždy vítaný, o to víc někde v končinách, kde jedí takové divné věci... No ale abychom nezůstali jen u těch normálních věcí, večer nás vzal brácha do jedné hospody v centru Yogji, kde podávají speciality z kobry. Konkrétně jsme tam jeli na hadí krev, jelikož jsme opravdu ještě neměli hlad.

Měli jsme docela štěstí, že zrovna v té čtvrti vypadl proud, tak jsme si užili večer při svíčkách, což bylo krásně romantické.

Krasavec na motorce v sukýnce ze sarongu místo kraťasů.

Je to opravdová hadí krev z opravdové kobry, která ještě před chvílí žila. A to, co tam plave, to jsou střeva a taky jsou tam játra... Lépe to popisuje brácha na videu. Samozřejmě, že tohle nám prozradil až poté, co jsme si to objednali. Pak za námi ještě přijel Nathan a vypil tu hadí krev, co Nova odmítla pít (říkal, že má hlad, tak ty všechny vnitřnosti z toho sněd). Já jsem jí taky jen ochutnala, moc mě to netankovalo, i když možná by si na to člověk zvyknul... :) I když to bylo ochucené citronem a medem. Adam se Sárou si to pochvalovali.

http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Indonesie_-_vyber/#DSCN6167_snake_blood.jpg http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Indonesie_- _vyber/#DSCN6167_6_018_nathan_snake_b.jpg

Další den plný zážitků za námi. A opět mnoho nových zkušeností. Kdo z vás už ochutnal hadí krev?