48 hodin v lihu

No nemyslete si, ono se to lehce řekne, ale vůbec to už není tak jednoduchý, jak to vypadá. Udržovat celý víkend hladinku a přitom se nepřepít moc, aby z toho člověk neusnul a nebylo mu špatně, to je fakt věda. A kde se mi tento kus povedl? Jeli jsme s fanfárem do Toulouse na "integrační víkend", navštívit jeden spřízněný fanfár, kde hraje několik bývalých členů. A moc se nám to povedlo!

---

Vlastně se toho moc nědělo, hráli jsme, pili jsme, integrovali jsme se, povídali jsme si, pili jsme, hráli jsme, nespali jsme, hráli jsme, povídali jsme samý blbosti, hledali přezdívky pro nové 1A a tak... Jo a taky jsme hráli a pili, kdyby jste to ještě nepochopili :)

Vyrazili jsme hned v pátek v šest hodin večer a do Toulouse dorazili asi v jedenáct. Já jsem začala popíjet už rovnou na parkovišti před školou, protože jak jinak bych zvládla těch 48 hodin? Přinesla jsem šest piv a většinu mi z toho vypili ostatní, kteří nepochopili zprávu, že "vezměte něco k pití" neznamená "vemte si lahev vody". Ale naštěstí naše party-auto bylo natolik inteligentní, a řidič dostatečně uznalý, že jsme se zastavili po cestě v Carrefouru a koupili 48 piv, aby se neřeklo. Takže jsme popíjeli a byli veselí a těšili se na celý víkend. Prý jsem ke konci vytuhla, což byla tedy velká ostuda, ale aspoň jsem si tedy odpočinula.

Na místě už na nás čekali Trous Balourds (trou je díra, ale ten zbytek netuším...), kteří už hráli v předem dohodnutém baru. My jsme pak hráli taky, ale prostě na ně nemáme, teprv se dáváme dohromady. Obsluha baru nás bohatě zásobovala zlatavým mokem, takže mám večer docela dobře rozmazaný. Pak jsme šli v pěti spát k Bambimu, což je nový přírustek v Toulouse a moc hodný kluk. Spolu s naším novým trumpeťákem z 1A mě celý víkend "nosili", když jsem na to zrovna nějak neměla sil... A ten si tím vysloužil novou přezdívku, teď bude Bekille, tedy Fofrklacek :-P Jsem ráda, že jsem mohla přispět svojí troškou do mlýna vymýšlení přezdívek.

Ráno budíček v osm ráno, protože jsme převzali plán od Trous a jeli někam za město do nákupní zóny hrát na střeše Londýnského dvoupatrového autobusu. Naštěstí jsme se pak stavili nakoupit dostatek piv, protože jsem pomalu začala střízlivět (šli jsme spát asi ve tři ráno, takže při budíčku v osm jsem naštěstí byla ještě dostatečně opilá :). Když jsme skončili tento "skvělý" plán, vyrazili jsme do města (s obědem v Mekáči....proč vždycky skončíme v Mekáči???) hrát na jednom plácku. Střídali jsme se a hráli jsme vždycky několik kousků každý fanfár. Bylo to velmi příjemné odpoledne, navíc svítilo sluníčko a bylo 25°, takže jsme si to venku opravdu užili.

Když jsme vybrali docela dost peněz a už neměli co hrát, přesunuli jsme se do jiného baru, kde jsme měli domluvené "občerstvení" když něco zahrajeme. Tak jsme chvíli hráli, pak jsme popíjeli zlatavý mok a nakonec jsme se přesunuli někam na náměstí, kde jsme do rána hráli na nástroje a popíjeli. Jak říkám, docela nuda :) Jo taky jsem prý zase vytuhla a spala Bekille na rameni, tak asi odtama ta přezdívka vznikla.

Ze soboty na neděli jsme se vyspali relativně líp, dorazili jsme asi v jednu, navíc to nebylo pěšky přes celý město jako v pátek, ale jen přes půl. Pak jsme ještě dlouho kecali a ráno jsme mohli spát až do půl jedenácté. Ovšem probudila jsem se v devět a už nezabrala. Stále se mi dařilo držet hladinku, takže jsem vstávala ještě opilá :) Pak jsem začala pomalu střízlivět, abych zítra byla schopná jít do práce. Ale nic se nemá přehánět, takže jsem postupně doplňovala hladinku, i když už jen mírně. To aby to střízlivění nebylo moc těžké.

Nedělní dopoledne a začátek odpoledne jsme strávili, pro změnu, hraním. Kousek odtama byl trh, takže jsme měli docela velké publikum. A už se těším, až budeme hrát zase! Odřený spodní ret od saxofonového plátku se brzo spraví, o to se nebojím.

No a cesta zpátky byla taky fajn, naštěstí nám zůstalo ještě pár piv, a pak jsme kecali o víkendu a hodnotili a tak podobně. A měli jsme štěstí, že jsme poslouchali rádio a sjeli z dálnice dostatečně včas, abychom se vyhli zácpě kvůli převrácenému kamionu. Vypadá to, že minibus, co tohle rozhodnutí neudělal, tam trčí ještě. A to si z nás dělali srandu, že jsme sjeli tak brzo.

Teď ještě poslouchám CD, co nám dali. Hrajou fakt dobře...né, jako my :) I když jsme se snažili. Teda já jsem krapet naštvaná, že jsem dneska podělala, co se dalo, ale saxík zase utrpěl a půlka not nehraje... A lepí mi klapky. Si říkám, jestli je to tím pivem :-P Jo kdybyste si chtěli taky poslechnout, tak http://www.trous-balourds.fr/

PS pro maminku: nemusíš mi tu dělat kázání o tom, že se mám šetřit. Ber tenhle článek s rezervou :) Ale jsem opravdu ráda, že jsem tam jela a že jsem si to užila. A teď se těším do práce, abych si trochu taky odpočinula.