Přiletět. Řídit. Na oběd s celou rodinou. Na kafe s Andreou ze Slovenska. Do Crossu na pivo a pokec s Andreou a jejím novým velmi milým objevem. Opravit saxík. Vyzkoušet si Selmer VI - Ferrari mezi saxofony. Divadlo v Dlouhé - Souborné dílo W.Shakespeara ve 120ti minutách. Vynikající. Jít na poslední chvíli s Vaškem na oběd. Dát si vynikající tiramisu jako sladkou tečku. Zahrát si na skvělý tenor saxofon a taky na sopranino - splněný sen. Přijít kvůli tomu pozdě na večeři s Markem. Ale stihnout divadlo v Činoherním klubu. Sexuální perverze v Chicagu není zrovna divadlo na doporučení. Nechat si udělat "nové" vlasy. Zevlit doma. Večeře U Vystřeleného voka. Cimrman - České nebe. Moc pěkné divadlo, ale trochu překvapivě krátké. Odvést auto i s tátou na propadlou technickou. Zavolat kamarádovi Ondrovi, ať jde na oběd. Zadělat kvásek na chleba. Jít s mámou na výstavu o Marylin Monroe. Zmoknout. Vyzkoušet novou cestu k panu opraváři saxofonů. Vyzvednout si nový saxofon na vyzkoušení. Jít s kamarádem Thrainem na pivo. Shledat, že i po 12ti letech si máme pořád co povědět a kromě toho, že z něj vyrostl moc pěknej a rozumnej kluk. Ukrást si dva půllitry domů. Nechat se jako zamlada doprovodit až domů a přede dveřmi dostat sladkou pusu. Shánět po obchodech bazalku, piniové oříšky, parmezán, rajčata býčí srdce a čerstvé těstoviny. Shánět čerstvé těstoviny na trhu na Jiřáku. Odjet na chatu. Nadýchat se volně vzduchu. Zatopit v peci. Udělat těstoviny s bazalkovým pestem a rajčaty. Nakrmit rodiče. Zadělat na chleba. Hrát na saxofony. Mixovat a stříhat nahrávky z hraní. Povídat si s rodiči. Sbírat houby na pozemku. Chodit na kadibudku. Upéct v peci chleba na snídani-oběd. Jít do lesa. Najít 3 praváky a aspoň 5 kilo hub celkem. Hrát na saxofony. Přejet plnou čáru a usmívat se na pány policajty s nově udělanou technickou a odjet s plnými 12ti body. Vyzkoušet další tři saxofony. Vrátit zapůjčený saxofon. K Vánocům si udělat radost novou Amátkou. Nepřijít pozdě na sraz s Markem na kafe. Stavovské divadlo - Figarova svatba a Krajčo. Průměrné představení. Sbalit se. Odvést se na letiště (a zase auto tři měsíce neřídit). Zjistit, že se nevejdu do letadla, tudíž musím přes Curych. Dojet domů místo ve 4 v 8. Najíst se a jít muzicírovat s kamarády ven na ké. Jít zase do práce. Ale to už je zas jiný příběh.
1 máma máma | E-mail | 19. září 2013 v 1:02 | Reagovat
OdpovědětVymazatZasmála jsem se a současně velmi potěšila, jak jsi v úžasné zkratce popsala celý Tvůj pobyt v Praze minulý týden. Pořád ještě nacházíš při svém psaní, jak mě mile a neočekávaně překvapit. Máš holt "básnické střevo" Ne po mně, ale asi po babičkách. Moje máma psala moc hezké a vtipné dopisy a táta říká, že i jeho maminka byla na slohy dobrá.
Hned jdu říct tátovi, ať ještě nezavírá počítač a počte si, než půjde spát.
Dobrou noc, máma
2 máma máma | E-mail | 19. září 2013 v 13:10 | Reagovat
Tak jsem si znovu s chutí početla! Telegrafické psaní má něco "do sebe"! máma
3 Verča Verča | E-mail | 25. září 2013 v 16:05 | Reagovat
Zajímavým stylem napsáno.
Jestli měl článek budit dojem hektičnosti, stejně jako tvůj život, pak byl splněn dokonale.:-)
4 máma máma | E-mail | 25. září 2013 v 20:09 | Reagovat
Zdravím Verču a děkuji jí za velmi výstižný postřeh. Ano, alespoň v Praze takto Lenka žije a nedělám si iluzí, že v Lyonu je to jiné. Občas mám obavu, jak dlouho jí taková energie může vydržet.
Přeju Vám oběma co nejvíce sil a hleďte je využít hned teď, v důchodu i přes relativně více času a méně povinností Vám budou scházet síly, máma
5 Lenka Lenka | 29. září 2013 v 19:02 | Reagovat
Nessie, to co následovalo, možná jiný příběh je, ale v Tvém případě se nebojím, že by po skvělé dovolené následoval nějaký stereotyp... ;)
6 Verča Verča | E-mail | 23. října 2013 v 22:29 | Reagovat
[4]:Taky zdravím, ač po delší době - já jak na něco nezareaguji ihned, většinou to pak zazdím.:-)
Osobně mám ráda zlatou střední cestu - miluju lidi a jsem velký požitkář, takže jsem šťastná, když si mohu užívat života a sdílet to s ostatními. Na druhou stranu užívání pro mne znamená i umění být sama se sebou.
Samozřejmě, že se později člověk z extraverze dostává do introverze , (myšleno nikoli jako temperament, ale v sociálním kontextu). Je to ale dobře, protože pak má prostor pro věci, na které před tím nebyl čas a možná ani chuť.