Lucembourg

Líbí se mi, že už jsem "velká" a mám taky spoustu kamarádů, kteří jsou taky "velcí" a cestují po světě. A já cestuju taky a jezdím se za nimi podívat. Takže z toho mám dvojí zážitek, jednak vidím blízké lidi, dvak se podívám do míst, kam bych se asi jinak nevypravila. A fakt mě to začíná bavit!! :) Jak už název sám napovídá, teď budu psát o tom, jak jsem byla za svojí nejstarší kámoškou (známe se od první či druhé třídy školky) v Lucemburku, hlavním městě Lucemburska, kdyby někdo nevěděl, kde to je, tak je to stát BeNeLuxu.

---

O tom, jak jsem se nechala ukecat v autobuse jedním klukem, jsem psala v minulém blogu ještě z Prahy. Takže Lucemburk... Přijezd byl dost v pohodě, vystoupila jsem z busu a už tam přiběhla Jana vyzvednout si mě. Dostala tašku od tatínka. Bohužel jsme měli zpoždění hodinu, nějaké problémy na dálnici, takže jsem míst ve třičtvrtě na tři dorazila ve třičtvrtě na čtyři, takže nám bohužel poslední noční autobus ujel. Takže jsme okusily i předražené Lucemburské taxíky, ale jít skoro hodinu ve čtyři ráno s dvěma těžkýma taškama, to se nám fakt nechtělo.

Dlouho jsme se neviděly a měly jsme si o čem povídat, takže jsme do šesti seděly v kuchyni, daly si něco jako snídani, a šly spát. Probudily jsme se kolem jedenácté a než jsme se vykopaly a naobědvaly, byl už začátek odpoledne. Ale nikam jsme se nehnaly, měly jsme před sebou čtyři dny volna a taky jsme si to chtěly prostě užít. Nemám ráda dovolený, kde musíte být ráno v osm na srazu každý den a víte, že budete celý den někde chodit a obdivovat, co vám ukážou. Prohlídka s někým, kdo už město zná, ale není průvodce, má tu výhodu, že si program sestavujete sami.

Pochybuju, že by vás turistický průvodce zavedl k barevné lávce před zřícenou továrnou.

Kdy už se u nás konečně naučíme stavět nové v souladu se starým??

Miluju vysoké cihelné mosty. A jak tam mají tolik kopců, tak mají i spoustu mostů pro železnici, všechny staré a takhle krásné.

Lucemburk je velmi příjemné město s tak akorát měřítkem, velmi citlivou architekturou, krásným centrem, které připomíná Český Krumlov a Prahu, spousty kopců, autobusy, co jezdí každou čtvrt hodinu, dokonce i v noci, kdy je doprava zadarmo, navíc o víkendu a ve svátek je doprava 1+1 na tramvajenku zdarma pro druhou osobu (mě). Celý státeček Lucemburk je asi 4x větší, než město Lucemburk, do Německa a Francie je to coby kamenem dohodil (to Německo Janě, závidím, protože si takhle může zajet koupit normální chleba, špek na sádlo se škvarkama (ještě ho mám v lednici a musím ho vyškvařit i s cibulkou), taky se tam dobře nakupuje... A když vyjedete vlakem ven z města, tak do deseti minut jste na venkově. Jinak ve městě nebylo ani moc aut, oni se snaží uvést v činnost záchytná parkoviště a kyvadlovou dopravu do centra, aby jim tam lidi nesmrděli všude s auty. Inteligentní. Ale taky je nutno dodat, že díky všem těm institucím, co se tam nachází, mají peníze a je to vidět. Všechno je opravené, ta doprava mě taky dostala. Navíc, když si koupíte lístek na vlak v Lucemburku, tak je zpáteční do Metzu za 16,80...ten samý lístek koupený na Francouzské straně stojí 34.

Město se mi fakt moc líbilo a tím, že mluví francouzsky i anglicky, tak jsem se tam opravdu v pohodě domluvila. Ještě mají oficiální jazyk lucemburštinu, což je takovej mix němčiny a francouzštiny, ale jinak všichni mluví defaultně francouzsky.

Ale jedna věc by mě tam teda asi štvala. A to dost. Pořád tam prší. Asi to bude vidět na fotkách. Odrasila jsem tam ten krásný červený kostkovaný deštník, což mě mrzí. Sice jsem si v Lyonu už zvykla, že furt prší, ale proti Lucemburku je tu vlastně hrozně pěkně. A krom toho jsme víc na jihu, takže tu je menší zima. Takže bych asi nakonec neměnila. Ale mají krásné nádraží :) Byla jsem z něho jak na větvi. Navíc se ten projekt svojí dispozicí hodně blíží jednomu projektu, co děláme v práci, takže jsem si z toho vzala příklad. V práci jsem se pak od kolegy dozvěděla, že ten projekt dělala naše firma (samozřejmě pařížská pobočka).

To už není povolání. To je nemoc :)

Nicméně pokračujme naší procházku po městě. V den státního svátku bylo skoro všechno zavřené, ale solidně promočené a vymrzlé jsme si zašly na horkou čokoládu do Maison du chocolat, kde bylo teda natřískáno (natřískáno je tam prý vždycky). Po vynikající, ale mega pálivé Hot chilli čokošce a ještě lepším dortíku Foret noir, o kterém se mi zdálu už aspoň týden, se nám přeci jen trochu vyjasnil den, taky přestalo víceméně pršet.

Další den jsme jely do Německého Trevíru (Trier), ale teď píšu o Lucemburku.

V městě jsem strávila ještě jeden celý den. Byly jsme se projít trochu jinam, ale už jsem pomalu začala poznávat některá místa a jejich spojitost z jednoho místa na druhé.

Nevím, jestli je to z fotek dostatečně vidět, ale sobotní ráno bylo fakt hnusně. Pršelo lilo jak z konve a k tomu foukal neskunečný vichr. A tak jsme se šly schovat do muzea města Lucemburku. Pokud se sem někdy dostanete a nebudete vědět, jak zabít dvě hodiny, tak rozhodně běžte sem. Mají tu zpracovanou historii města od počátků někdy v desátém století, včetně obrovských dřevěných modelů, jak se vyvíjelo osídlení, k tomu mají obrázky, exponáty a další věci. A je milé, že se určitá část dějin prolíná i s tou naší - konkrétně Jan Slepý (Lucemburský). Věděli jste, že ve všech ostatních jazycích se jmenuje takhle?

Když jsme vylezly ven, tak skoro přestalo pršet, ale ještě jsme se šly ohřát znovu do Maison du Chocolat naproti Vévodského paláce (vpravo).

I do kostela jsme se zašly podívat... Teda za těch pár dní jsem viděla kostelů na dva měsíce dopředu :) Teď přemýšlím, jestli tohleto nebyla ta jejich katedrála...

Opět vévodský palác (Palais des Ducs).

Pak jsme se šly procházet jen tak městem s tím, že nakonec půjdeme do katakomb.

Hlavní atrakcí katakomb je ten výhled...

Jinak jsou to prostě akorát chodby ve skále.

Modré světlo je vždycky efektní.

Shodly jsme se, že nám to tady fakt sluší. Oběma! :)

Když už jsme měly katakomb a výhledů plné zuby, tak jsme se šly ještě procházet uličkama a mířily jsme pomalu k domovu.

A já jsem si vybírala, jaký domeček mi má Jana koupit k Vánocům :) Co tenhle žlutý se sympatickým prampouchem zprava?

Nebo ten růžový s výhledem na řeku a most? Pěkně se zahrádkou...

V téhle ulici a s tímhle výhledem bych brala kterýkoliv.

Třeba tenhle Maison de Cassal, jeden z objektů ministerstva.

Jak říkám...tahle ulice mě dostala.

Nebo bych chtěla ten vpravo dole. Jana pochopila, že se mi líbí věžičky :)

Tak mi řekla, že až bude ta bohatá euro poslankyně, že si o tom ještě promluvíme. Ale tady bych chtěla bydlet!

A pěstovat slunečnice v zahradě s ozdobnou mříží.

WOW! A koukat se na tuhle neskutečnou oblohu nad kostelem.

A kochat se noční procházkou.

Jo abych nezapomněla, Jana si koupila v muzeu tenhle krásný stromeček na šperky. Kdybych neměla tu svojí nástěnku, tak do toho snad jdu taky!

A ještě na závěr Lucemburku jsme si chtěly v sobotu večer zajít na skleničku. Přišly jsme domů v šest a přeci jen nám to přišlo krapet brzo na to, abychom šly spát. Tak jsme se kolem osmé vydaly do párty městečka tři zastávky autobusem. Akorát jsme nějak nedocenily informaci, že pařit se chodí až v jedenáct. Tak jsme tam dorazily, daly si jeden drink a připadaly si jak v mateřské školce, protože celé osazenstvo mohlo mít průměrný věk 16 let. Tak jsme dopily, vypadly pryč a našly si sympatický irish pub, kde jsme si popovídaly ještě nad jedním pivem, a pak jsme se vrátily domů a já jsem si šla sbalit na cestu zpátky do Lyonu. Ale ještě jsme před sebou měly celý den ve francouzském Metzu. Ale o tom zas jindy.

Kompletní fotoalbum: http://reddevillenka.rajce.idnes.cz/Lucembourg

Přeji příjemné pokoukání.