26 února 2012

Týden jak z pohádky

V práci jsem potkala nového kolegu. Respektive jsem navázala užší kontakt s kolegou, kterého jsem znala od vidění. Teda když pomineme, že jdu pokaždé do kolen, když vidím ty jeho laserově modré oči a úsměv, tak je to KONEČNĚ NĚKDO NORMÁLNÍ!!! Prostě kluk, kterého bych klidně mohla poznat v Praze v čajovně a dala se s ním hned do řeči.


Minulý týden jsme spolu byli zaměřovat jeden parking u nádraží a skvěle jsme si u toho popovídali, a já zjistila, že má kancl jenom asi o 20m ode mě, na druhé straně chodby. Tak jsem tam teďka skoro častěji, než u sebe :-D Oni mají hrozně příjemný rohový kancl s kulatým stolem, u kterého se dobře pije kafe. Navíc teď dělám na jednom projektu pro jeho kolegu, takže mám i důvod tam chodit ;)

Thomas, se jmenuje můj nový "objev", je neuvěřitelně inteligentní kluk, má to v hlavě srovnané a zajímá se o kreativní věci. Oproti mým kolegům fakt změna. No aspoň mám teď s kým chodit na obědy a na kafe. A to se počítá, navíc mě uvedl do svého soukromého života, když mě ve středu pozval k nim domů a představil mi svojí přítelkyni a jejich dvouletého caparta. Opravdu příjemné posezení, které mi dodalo chuti do života, protože jestli se mezi Francouzi nachází takhle příjemný páreček, tak přece normální lidi ještě musí existovat!

No a kromě toho, že mi poslední týden sloužil jako studna a pomohl mi trochu si ujasnit moje životní priority a směr, kterým se chci nadále udávat, tak mi taky pomohl odvézt z toho nádraží starou špulku od elektrickýho kabelu, kterou si právě meju a natírám a dělám si z ní nový konferenční stoleček :) To byla taky výprava, ale byl to neuvěřitelně pohodový večer.
Až to budu mít hotové, tak se nezapomenu pochlubit, nebojte se :)

Ještě jedna věc na závěr, co mě opravdu potěšila: Thomas kdysi strávil půl roku v Bratislavě na stáži a sem-tam na mě vybalí nějaké to slovenské slovo, což už samo o sobě je milé. A v pátek mi ukázal takový malinkatý sešitek fonetické slovenštiny pro Francouze a mě to přišlo tak neuvěřitelně roztomilé, že vám to tu prostě musím říct.

Sbormistr z piedestalu nespadnul, ale holt byl odsunut trochu do pozadí. Zítra je pondělí, tak se zase vynoří, nebojte se :)

1 komentář:

  1. 1 Rabe Rabe | Web | 26. února 2012 v 11:37 | Reagovat
    páni taky bych jednou ráda odešla po škole do ciziny :D

    2 Monika Monika | E-mail | Web | 26. února 2012 v 11:54 | Reagovat
    Ty jo no, fajný týden, taky bych asi potřebovala aby mě políbila tahleta nebo jiná podobná můza která by mi dala novou sílu do života, nějak jsem zamotávám a pomalu nevím jak z toho ven. Snad se mi podaří najít podobnou můzu jako ty Thomase.

    3 máma máma | E-mail | 26. února 2012 v 12:14 | Reagovat
    Zdravím Tě Lenko, ale protože jsme spolu včera hovořily 1 a čtvrt hodiny, tak všechno vím, ba i víc. A na dalších fotkách jsem taky viděla, jak se špulka hezky "vyloupává" do krásy. Už se na ni těším, máma
    PS. Milá Rabe, dnes to máte na rozdíl od naší generace 60níků jednoduché. Nemusíte emigrovat, abyste se mohli podívat, jak to vypadá ve světě. Přečti si zpátky Lenčin blog a zjistíš, že se všude musí makat a že je všude chléb o dvou kůrkách. A v kombinaci s nástupem do dospělého pracovního života zažiješ dvojí šok. I doma je tento krok docela záhul a pamatuji si to víc než 30 let zpátky, jak to se mnou zamávalo. Na druhé straně, když to zvládneš, ať už se vrátíš domů nebo ne, určitě se po této zkušenosti ze všeho nepo.... A to je asi hlavní smysl cesty do světa. Kdybych byla mladá, neváhala bych ani minutu a šla bych do toho! Tak se uč jazyky a hodně zdaru!

    4 Taychi Taychi | Web | 26. února 2012 v 12:42 | Reagovat
    Když jsi hovořila o špulce, tak jsem hned koukala na tu velkou v pozadí... Pak mě napadlo, že asi nejsi dcera obrů tak jsem mrkla na tu dřevěnou. Ta je moc pěkná a až ji natřeš, tak to bude jistě dokonalý konferenční stolek. :-)

    5 Nessie Nessie | Web | 27. února 2012 v 22:19 | Reagovat
    [2]: Naprosto nechápu, jak jsem tam v tý práci mohla fungovat dva roky a neznat tohohle skvělýho kluka! Jsme si fakt úplně sedli, máme si furt o čem povídat a navíc je neuvěřitelně roztomilý, když mi píše "Lenicko, som hladný" a nebo říká "do videnia slečna" :)

    [4]: [3]: Už se těším, až to dotáhnu do konce. Začala sem shánět velkou skleněnou kulatou desku, abych to tím přikryla. A jeden kamarád ze školy, když jsem mu to ukazovala, mi navrhnul, že bych měla dát doprostřed nějaké světlo - těma prknama uprostřed to bude pěkně prosvítat a já myslím, že to bude bomba! :) Jen tam mám ještě hodně práce. Ale to nevadí, dělá mi to radost.

    6 máma máma | E-mail | 27. února 2012 v 22:40 | Reagovat
    Milčo, brzdu!!! máma

    7 Nessie Nessie | Web | 27. února 2012 v 22:59 | Reagovat
    [6]: Teda nevim, jak ti může nepřijít "Leničko, som hladný" od Francouze roztomilý!!!

    8 Bender Bender | 27. února 2012 v 23:08 | Reagovat
    To svetlo mi prijde jako hodne dobrej napad ;)

    9 máma máma | E-mail | 28. února 2012 v 10:39 | Reagovat
    Ano, je to roztomilé, ale... máma

    10 Nessie Nessie | Web | 29. února 2012 v 22:22 | Reagovat
    [9]: To je hrozný, tady se člověk už ani nemůže rozplývat nad tím, že narazil na NORMÁLNÍHO Francouze.

    [8]: Si piš! ;)

    11 máma máma | E-mail | 1. března 2012 v 13:22 | Reagovat
    Můžeš se plně rozplývat Ono se i normální Čech se těžko hledá. Ono je to taky o tom, jak normální jsme my sami. Každý jsme nějak "šiblí" akorát, že se ta šiblost musí alespoň trochu potkat nebo být pro druhou stranu únosná, máma

    OdpovědětVymazat