Jak bylo na jihu

No jak asi, to je teda otázka... No přece slunečno, teplíčko a hlavně to byly prázdninýýý! Vyrazili jsme ve středu v jedenáct večer, vrátili se v neděli o půlnoci a až do dnešního rána bylo pět dní volna! Byli jsme zase jako obvykle v Carqueiranne, kousek od Toulonu, v tom baráčku u moře. Taky bych si nechala líbit něco takového. Navíc, že je naprosto schovaný od cesty, nejsou to žádné ty ošklivé betonové kostky se spoustou balkónů, ale klasický jednopatrový barák s teráskou a krásnou zahradou. A protože by ten dům měl rozhodně projít rekonstrukcí, tak mě jako architekta zajímala taky tahle stránka, trochu jsem přemýšlela nad tím, co by se s ním dalo udělat. Ale nejdřív by to chtělo slušný obnos, takže to zůstalo pouze v teoretické rovině.

Letos jsem nefotila, protože už jsem to všechno vyfotila ze všech úhlů loni, předloni a předpředloni. A ono se to kupodivu pořád ještě nezměnilo. Ale nesmutněte, místo fotek jsem si to všechno nakreslila! Taky už jsem o tom psala, jak mi to chybí, a byla jsem fakt překvapená, že i po pěti letech jsem to ještě úplně nezapomněla. A naprosto mě uchvátila barva a akvarelky!

---

První den ráno jsem si trošku "přivstala" oproti ostatním, z postele jsem vylezla v půl desáté a rovnou jsem se sebrala dolů k přístavu do městečka. Blok a tužku samozřejmě s sebou. První obrázek jsem zkusila tužkou, protože jsem nevěděla, jak mi to půjde. I když pořád kreslím něco v práci, je to samozřejmě něco jiného, než sedět na místě a kreslit atmosféru. A taky kreslit bez předlohy sketchupu ;)) Potěšilo mě, že jsem ani tu perspektivu až tolik z oka neztratila. I když samozřejmě to není dokonalé. Nicméně mě to bavilo a ostatním se to taky moc líbilo. Tady vidíte vlevo malý parčík, uprostřed hotýlek s cukrárnou a vepředu dřevěnou esplanádu, ze které je pěkný výhled na moře.

Potom tam za mnou přišli dolů ostatní, zrovna ve chvíli, kdy jsem měla hotovo a chystala jsem se odtama zvednout. Vydali jsme se nahoru do vesnice na trh nakoupit něco na opejkačku na oběd a taky se projít. Trh byl fakt obrovský. Táhl se minimálně jeden kilometr plus uprostřed okolo dost velkého náměstí. O celé téhle části městečka jsem neměla ani ponětí. Myslela jsem, že Carké je jenom těch pár baráků okolo nás, moře a přístav. A ono je to tam docela rušné místo. A trh byl skvělý. Když jsme se vrátili, rozdělali jsme v kolečku oheň a upekli masíčko a klobásky a taky spoustu zeleninky, co jsme nakupili na trhu.

Odpoledne jsme se šli vyvalit na pláž. Do vody jsem vlezla, plavala asi 15 minut a pak, když už jsem necítila ani nohy, ani ruce, tak jsem vylezla ven. Uschnula jsem v tom vedru docela rychle a pak jsem se tam dost nudila. Tak jsem si skočila nahoru pro blok a akvarelky a zkusila jsem si svůj první akvarel (teda né úplně první, ale rozhodně to nejvíce připomínalo akvarel, co jsem kdy udělala). Okamžitě jsem tomu propadla. Jenom pár čar tužkou, rozvrhnout si, co kde bude, a pak už jenom omalovávat. Ale pozor, první vrstva musí být hrozně moc naředěná a položí se jen základ. A pak je na tom super, jak se přidávají další a další vrstvy, jenom stačí, aby to pod tím uschlo, a hned se přes to dá přejet další barvou a dodat domu další odstíny. Nakonec jsem tam i naflákala ty lidičky, protože to bez nich bylo moc prázdné.

Roman s Arnaudem (bratranec) vyrazili do Kerfůru nakoupit jídlo a pití na večer a na kus dalšího dne. Znovu jsme grilovali, přišli i další lidi, víceméně místní, popíjeli jsme a pojídali ty tuny jídla, co jsme tam měli. Jedna parta se pak sebrala a vyrazila do nějakého baru či co, ale nám nic nescházelo a vůbec se nám nechtělo jít někam, kde venku stojí gorila, co si vybírá, kdo může dovnitř a kdo ne. Navíc bylo krásně teplo i ve tři v noci, kdy jsem to zalomila do hajan.

V pátek dopoledne jsem si šla znovu sednout do přístavu, ale tentokrát jsem se otočila na druhou stranu a kreslila jsem lodičky, stromečky a moře. A pomalu jsem se učila hledat tu šedivo-modrou na kopcích vzadu. Zelená vepředu už by mi šla, moře jakž takž, ale s tou zelenou jsou ještě problémy. Možná taky proto, že mám v barvičkách jenom ostře zelenou, která se dost obtížně míchá do tmavě zelené. A navíc se stejně zeleň kreslí jenom tou zaschlou špínou, co zůstane na míchacím platíčku, protože všechny barvy nakonec sklouznou do zelené :)

K obědu jsme měli těstoviny a když jsem si chtěla koupit v obchodě něco jiného, tak jsem zjistila, že tam zavírají od půl jedné do půl čtvrté... Prostě na jihu je jiný život, než ve středozemí.

Odpoledne jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna jela nakoupit na večer a druhá (i se mnou) se šla válet na pláž a koupat. Pláž byla pěkná, ale přístup tam byl docela zapeklitý, takže jsem po dvou měsících nic nedělání zvládla docela slušné lezení po horách ;) Byly tam sice schody, ale měly přes 30 cm výšku, takže jsem měla co dělat, abych to zvládla. Koleno zabolelo, ale vydrželo. A ve vodě se pak uvolnilo. Chvilkama jsem plavala jako pes, protože mám zakázaný prsa, můžu jedině kraula. A zkuste kraula, když proti vám jdou půlmetrové vlny...

Co by byl výlet na jih, kdybychom nestrávili alespoň jeden večer u Laureline [Lorlin] v Toulonu v tom jejich skvělém baráčku s naprosto vynikajícím výhledem na město!
Tento akvarel považuji za nejpovedenější a škoda, že nevidíte všechny jeno nuance vody, nebe, zeleně i střech. Protože myslím, že se mi FAKT povedl. Pro srovnání, fotku najdete například v loňském článku (to panorama). Ale žádná fotka nenahradí atmosféru, když jste tam na místě a cítíte ten vzduch. Jinak všichni řekli, že se z toho pozná, že je to na jihu. Ty barevné tašky, meruňkovo-cihlová barva, cypriše... Lorlinině mamince se ten obrázek moc líbil. Pošlu jí aspoň ten scan.

Večírek byl jako vždycky moc fajn. Pro změnu jsme grilovali. V půlce nás vyhnala bouře a neskutečná průtrž mračen, tak jsme zalezli dovnitř a nakonec jsme strávili minimálně půl hodiny potmě se svíčkami, protože vypadla elektřina. Podle mě nejlepší část večírku. Vytuhla jsem asi 2x na kanapi, než mě Roman poslal dolů do pokoje spát. Byly asi 4 ráno. Ostatní šli zase v osm.

Na sobotu jsme měli naplánovaný piknik na pláži. Z domu jsme se vykopali asi ve dvě se spoustou "tartes" - slanými koláči, brambůrky, surovinami na obložené bagety a taky něčemu k pití. Ještě, že jsme tam nebyli přes poledne, asi bychom odtama odjížděli ještě více jako rajčátka. Já jsem se kupodivu nespálila, ale taky jsem se polila od hlavy k patě 50kou a po chvíli jsem si dala na záda šátek, protože jsem neměla náladu řešit spálenou bolavou pokožku.

V akvarelu jsem pokročila, už jsem přišla na to, jak udělat barvy moře a naznačit vlnky, a taky se mi moc líbily ty lodičky na obzoru. A všude tam jezdili lidi na vodním serfu s tou plachtou, případně na plachetnici a taky jsme se koupali. Voda byla teplejší, než den předtím a vydržela jsem tam docela dlouho. Ale nejdřív jsem pěkně dodělala obrázek. Ještě teď mám v barvičkách písek ;)

Večer jsme, pro změnu, ogrilovali zbytek masa, co nám zůstal, a dopili zbytek alkoholu. Já jsem víkend strávila na piňa coladě a moc jsem si to pochvalovala. Dalo se to pít naprosto non-stop a nevím, co to vzali za kokosový likér, ale vůbec mi z toho nebylo špatně ani nebolela hlava. A to jsem toho vypila fakt hodně a říká se, že po sladkém pití rychle bolí hlava. No taky je fakt, že jsme byli celou dobu venku, jedli jsme a pohybovali jsme se.

No a pak už byl čas na nedělní úklid a návrat domů.

Nakonec jsme se rozhodli, že nevyrazíme brzo ráno, ale až večer, abychom nezůstali celé odpoledne v zácpách. Jeli jsme do Toulonu a tam jsme zakotvili v přístavu. Nejprve jsme si dali příjemný obídek (zase jsem zahubila život několika hlavonožcům a mlžům a plžům, když jsem je pojídala syrové... stejně mi přijdou chuťově lepší mušle, než ústřice. A nejlepší jsou mořské mandle, krásně totiž křoupají. Jsem sadista, já vím :)). Po obědě jsme si šli dopřát moučník hned vedle do Haagen Dasz, kde jsme si objednali zmrzlinu skoro stejně tak drahou, jako oběd předtím. Skoro jsem to nemohla dojíst. Příště si už žádnou vafli k tomu nedám, zůstaneme u šlehačky a spousty ozdob navrch. Jak jsem si pochvalovala, že oběd byl vcelku lehký, tak ta zmrzlina mě (nás) dorazila, že jsem se sotva vlekla. Na večeři, kterou jsme původně plánovali, už nebyla chuť.

Nakonec jsme si sedli do jednoho baru, kde jsem si vybrala výhled na ostrov a pár lodí, nakreslila jsem si svůj poslední obrázek a vyrazili jsme vstříc zacpaným dálnicím směrem na Lyon. Bylo asi šest odpoledne. Zacpané byly přesně tam, jak jsme to čekali, ale s pomocí iPhone - GPS a mapy, našel Arnaud cesty okolo, takže jsme většinu obkličkovali a pak se zase vrátili na dálnici. Zastávka u Montelimar na večeři v Mekáči byla dlouhá, protože podobný nápad mělo asi 200 dalších lidí a oni nestíhali zpracovávat objednávky. Nedostali jsme omáčky, ubrousky a brčko k pití, ale aspoň jsme už neměli hlad. To ne, mě z toho akorát bolelo břicho. Teď se budu týden živit bujónem a bílým jogurtem, abych trochu napravila, co jsme napáchali za ty čtyři dny :)

Dojeli jsme o půlnoci, cesta trvala o hodinu a půl víc, ale hlavně, že jsme se vrátili živí a zdraví.

A to pondělní volno taky nebylo k zahození, aspoň jsem se po tom všem mohla pořádně vyspat a taky zvládnout nějaké to prádlo, kterého jsme přivezli požehnaně. Nakonec jsme toho stihli docela dost, odpoledne jsme se jeli podívat do jednoho obchodu typu IKEA na skříně (jupí, budeme mít skříně na oblečení!) a potom do kina na X-Meny. No a to by bylo asi tak všechno, protože starost o kytičky už jsem popsala včera. Takže dobrou noc!