Celé moře tulipánů

Dneska jsme se byli po práci projít do parku, protože bylo šílené vedro (30°C ve stínu...) a do bytu nám sálalo sluníčko, takže chladivý vánek okolo jezera byl velmi vítaný. A taky musím trochu chodit, abych to úplně přes to pajdání nezapomněla. Když jdu delší dobu, po trávě, tak se mi pak i povede chvilku jít normálně a nepajdat u toho. Ale pak mě to zase tahá zezadu, takže to nesmím ještě přehánět. No ale zpět k tématu - při vstupu do parku se na nás usmála spoooousta tulipánů. Už o nich asi týden vím, ale ještě se mi nepoštěstilo vydat se tam i s foťákem. Až dneska. Jůůůůů!

---

No a krom tulipánů jsem dneska taky viděla pana doktora ortopeda, který zkouknul snímky z magnetické rezonance a řekl, že nejdřív počkáme, až se mi uklidní ten postranní vnitřní vaz, kterej mě teď zlobí, bolí a nedovolí mi chodit normálně, začnu zase víceméně fungovat a pak uvidíme, co to koleno udrží a co ne, a podle toho budeme nebo nebudeme operovat. Ale vzhledem k tomu, že hodlám i nadále hrát volejbal a lyžovat (i když to si asi ještě rozmyslím...), tak se tomu stejně nevyhnu. Ale to je ještě docela daleko, takže prozatím se budu soustředit na to, abych až příště půjdu na rehabilitaci, dokázala pohnout tím stehenním svalem, co ovládá tu hrušku kolena. Dneska mi to trvalo asi pět minut, než jsem přišla na to, co vlastně s tou nohou mám dělat, abych zatnula ten správný sval! :)

Roman se mi posmíval, že tam lezu po zemi a fotím blbé marguerites.

Ale já přece fotila tyhle suprové krásky...a to dokonce sedmikrásky ;)

Tyhle tři fotky vlastně vymyslel Roman, i když to myslel spíš jako vtip. Protože jsme si sedli se čtením do stínu kousek od jezera, ale z toho pohledu fakt nebylo co fotit. Tak mi řekl, ať fotím stromy nad sebou. Tohle je zima a začínající jaro.

Tohle přechod mezi jarem a létem.

A tady máme čisté léto. A ony ty fotky kupodivu vyšly a dokonce moc pěkně :)

Tak a teď hajdy na kutě, nebo budu zase zejtra v práci usínat už kolem třetí odpoledne!