Pravda o pověstné francouzské slušnosti

Aneb Jak je to s nimi doopravdy! Tak by se asi jmenovala rubrika, kdybych tu nějakou měla. Jistě si vzpomínáte na minulý článek (Kulturní rozdíly), kdy jsem pro Vás odtajnila některé francouzské zvyklosti, které nám, Středoevropanům přijdou, no minimálně zvláštní.

---

Tak tedy: dnes se budeme bavit o slovu PARDON. Takové mezinárodní slůvko, které vyjadřuje omluvu. Skoro ve všech jazycích, které jsem prozatím zaslechla. Je to fajn, že se s ním můžeme ohánět, ať jedeme do Ameriky, nebo do Itálie, do Čech... Ale ne všude to slovo znamená to samé.

Z mých vlastních postřehů Vám mohu říci, že Francouzi jsou takhle proslule slušní jen na oko. Dle mých zkušeností si můžete sami udělat obrázek.

Tak tedy, modelová situace číslo jedna:

Jdete po ulici a proti Vám jde někdo jiný. Nějak špatně si vypočítáte uhýbací manévr a do toho druhého vrazíte. Je to evidentně Vaše chyba. A ta druhá osoba přesto řekne: "Pardon, excusez-moi." Proč?? Proč se mi omlouvá? Omluvit se přece musím já, ne?

Modelová situace číslo dvě:

Nacházíte se v obchůdku a před regálem si něco prohlížíte. V tom okamžiku se přiblíží prodavačka s nějakým kouskem v ruce a je vidět, že to asi bude chtít dát do toho regálu. A proto odsekne panovačným hlasem: "Pardon." Takže se uhnete a budete se omlouvat, že jste si to jako zákazník vůbec prohlížel!

Modelová situace číslo tři:

Jste na večírku a stojíte nad otevřeným buffé. Je jasné, že jako správný Čech jste sem přišli hlavně se najíst. V okamžiku, kdy se rozhodnete, že musíte nutně ochutnat ještě další, ale teď už fakt poslední, jednohubku s lososem, se nad talíř natáhne nějaká jiná ruka a chce si vzít nějakou jednohubku, není absolutně nutné, aby to byla ta samá, na kterou máte zrovna vy chuť. Je o nějakou tu sekundu rychlejší, takže do ní logicky vrazíte. Majitel té ruky se Vám omluví a řekne: "Pardon."

No a teď mi povězte, co si o jejich PARDON myslíte teď? Pro mě je to jasné:

situace číslo jedna - "Ty krávo, co si to dovoluješ do mě vrazit???"

situace číslo dvě - "Uhni."

situace číslo tři - "Nenažranče!!!"

Když jsem se s tímto postřehem svěřila Romanovi, tak mě odbyl s tím, že si to vymejšlím a že ho přece nebudu učit věci o jeho vlastním národu. No a tak jsme se o to trošku pohádali, že já si teda rozhodně nevymejšlím, načež se rozhodl odejít z kuchyně, ale já jsem zrovna stála ve dveřích, a proto mi řekl: "Pardon."