Včera večer jsme se byli projít po Vánočních trzích na Place Carnot (to vám asi moc neřekne...), abychom se trochu nadýchali zimně-slavnostní atmosféry. Venku začalo mrznout, odpoledne dokonce lehce sněžilo, tak mi to připomnělo Prahu a zimní měsíce. Měla jsem tedy chuť připomenout si tuto atmosféru ještě víc a užít si příjemný večer jen ve dvou.
Bohužel, a to jsme nevěděli, trh zavírá v osm večer, takže než jsme dokončili první kolečko, tak už měla půlka stánků zavřeno. Ale bylo to moc sympatické, jelikož tam nebylo moc lidí, stánkaři měli náladu si s námi povídat atd. Koupila jsem si eukalyptový olejíček na uvolnění průdušek, dále jsme si udělali radost a koupili dva mlýnky s netypickou solí (černou z Himalájí) a divokým bílým pepřem, prohlídli si spoustu stánků s krásou pro LochNessky (ach, jak je Roman neústupnej), dali si pravou horkou čokoládu (kostka čokolády rozpuštěná v horkém mléku) a když nám to všechno zavřeli před nosem, tak jsme se rozhodli, že si zajdeme do restaurace na večeři.
Mňam, jako správní mastňáci jsme přeskákali levná menu a skončili u těch dvou nejdražších, pro mě pěkně osmažené foie gras s hrozny a gambas (velké krevety) flambované na whisky, drahý si dal salát s uzenou kachnou, foie gras a dalším uzenářským skvostem (byl spokojený, pro jednou bylo v jeho salátu více masa než zeleniny :-P) a marinované kachní stehno se zapečenými bramborami. Můj věčný dezert, crème brûlée, nesklamal. Roman sice nechápe, proč si pokaždé dávám to samé, ale když to je jediná věc, u které vím, že mi to bude chutnat. Zkrátka a dobře, pěkně jsme se nadlábli a byl to moc příjemný večer. Navíc teď už týden nemáme nic v lednici a nevypadá to, že by se stav měl změnit, jelikož já nemám čas a Roman zase chuť jít nakoupit :-P
Dneska jsem chtěla zaskočit na trh, ale jaksi jsem se probudila v poledne, a to už bylo trochu pozdě, abych tam vyrazila. No snad se poštěstí zítra. Protože jinak tu fakt nebudeme mít co jíst :)
A když tedy nebudu mluvit jen a jen o žrádlu, tak se tu vlastně skoro nic neděje. Minulou neděli jsem konečně dokopala Romana, abychom zašli do bazénu, vlastně jsem zkusila takový lehký nátlak: jestli se mnou nepůjdeš do bazénu, tak já zas nepůjdu na oběd k tvým prarodičům ;)) Fungovalo to. Akorát mě pěkně naštval, protože tu hodinu a půl strávil v páře, sauně a na lehátku. Místo toho, aby si šel dolů zaplavat a pak se nechat namasírovat bublinkama jako já. Ale co naplat. Každopádně to byla příjemná uvolňovací terapie a doufám, že to podnikneme co nejdříve znova. Zvlášť když máme ještě 4 vstupy a to jen do konce února!
V práci dobrý, snad už se dokopu napsat o tom ten celý článek ;) A s kapelou pilně zkoušíme a připravujeme se na náš blížící se koncert. A to je pro dnešek asi vše, teďka si dám odpočinkový den, i když před počítačem. Musím vyrobit obal CDčka, které chceme co nejdříve vydat, a jinak jsem chtěla uklízet fotečky. A teď si půjdu udělat osmažené cukety (nic jiného nemáme) a k tomu si pak pustím nový díl Vyprávěj! Pěkný víkend přeji.
1 Václav Václav | 27. listopadu 2010 v 13:53 | Reagovat
OdpovědětVymazatpěkné
2 Albert Pes Albert Pes | Web | 27. listopadu 2010 v 14:24 | Reagovat
Jméno "Carnot" mi něco ale fakt říká, matně vzpomínám na jednoho z nepřebernýho množství dobytků z řad čelních představitelů Fr. revoluce. Nicméně pěkný fotky...! :)
3 Nessie Nessie | Web | 27. listopadu 2010 v 15:48 | Reagovat
[2]: Jo, tak to je klidne mozny. Me to nic nerika :) Teda az na to, ze vim, kde to je :-P
4 idees idees | Web | 27. listopadu 2010 v 16:00 | Reagovat
ten vánoční stromeček mi připadá dost hrozný, ale hned druhá fotka vylepšuje dojem, je úžasná, vyfocená i výzdoba:)
5 Nessie Nessie | Web | 27. listopadu 2010 v 16:46 | Reagovat
[4]: Když na to tak koukám, tak vlastně ani nevím, co na tom stromečku bylo navěšený ;) Ty osvětlený stromy se mi moc líbily.
6 máma máma | E-mail | 27. listopadu 2010 v 16:56 | Reagovat
1.huráááááááá, další blog pro radost pro maminku
2.kýčařinky já miluju, takže mě se stromek líbí
3. chválím pana Alberta Pese, je to jeden z těch, kteří jsou slavní tím, že je to od Velké francouzské revoluce více než 200 let. Pokud to někoho zajímá doplňuji (historie je moje záliba): Lazar Mikuláš Marguerite Carnot byl učenec (matematik-geometr) a inženýr, který za Velké francouzské revoluce na výzvu Výboru pro obecné blaho reorganizoval armádu. Po popravě Robespierra a jeho přívrženců ho málem stihla poprava, ale podařilo se mu uniknout. Utekl do Německa, kde napsal a vydal své ospravedlnění a tak se mohl po Napoleonově státním převratu vrátit zpět do Francie a stát se ministrem války.
4.že je Roman co se týče pohybu buchta, se ví už dlouho, jen si neumím představit, jak to s ním bude v 50 či 60 letech
5.na další raport z práce se těším
máma
7 Lenka Lenka | Web | 27. listopadu 2010 v 17:04 | Reagovat
[5]: To na stromku vypadá jako deštníky! :)
Ale ty stromečky s milionem hvězdiček jsou bezkonkurenční!
Jinak, co jste nestihli včera večer, do Vánoc ještě určitě stihnete doprojít a doprohlédnout... vždyť je ještě tolik času (utěšuje se ta, která zatím na vánoční nákupy ani nepomyslela)! :D A čím blíž budou ty Vánoce, tím míň třeba Roman bude neústupnější a nějakou tu krásu si ze stánku odneseš... já také nikdy nemůžu odolat, ať už na vánočních nebo jiných trzích nebo když jedem do Prahy - tam si pravidelně kupuji smaltovanou bižu... jsme holt holky a pro tyhle drobné krásy máme slabost. Ale víš proč? Kvůli chlapům... tak to Romanovi vysvětli, že se mu chceš líbit... ;)
8 Destiny Destiny | Web | 27. listopadu 2010 v 19:17 | Reagovat
to je nádhera:)
9 Nessie Nessie | Web | 28. listopadu 2010 v 12:13 | Reagovat
[6]: Na bod 4 bych odpověděla: Trautenberk :)
[7]: Taky bych řekla, že jsou to deštníky. No zajdu se na ně ještě podívat. Roman hřeší na to, že já si krásu vyrábím sama, a proto se mu nechce nic mi kupovat ;) Ale nějak mu nedocvaklo, že si přece nemůžu odlívat stříbro či tahat sklo :-P Když se mi povede ho přesvědčit, tak dám vědět :-P
10 máma máma | E-mail | 28. listopadu 2010 v 13:48 | Reagovat
Neztrácej nervy, že Roman hřeší na to, že si krásu vyrábíš sama. K čemu jsou vánoce a rodiče, saturujeme Tě, máma i za tátu