Výlety a oslavy

Léto je okurková sezóna. A nejen pro novináře, ale i pro LochNessku. Buď jsem pořád někde, nebo jsem z toho úplně zničená a spím, a nebo jsem úplně zničená a nechce se mi vůbec nic dělat. A hlavně né psát blog.

---

Do práce chodím, protože musím, ale docela mě to tam i baví. Navíc teď je moje nadřízená tři týdny na dovolené a vrátí se až 23. srpna, takže mám pohodu. Nejdřív jsem odevzdávala za jednoho chlapíka jeho práci, takže jsem musela vyrobit rozpisku a celý to vytisknout a zkompletovat (no neřekla bych, kolik sraní s tím bude...) a teď připravuju něco jako stavební povolení pro tři pidi baráky, takže musím nakreslit fasády a situaci. Nic moc složitýho, hlavně si pracuju jak chci a kdy chci, nikdo mě nechodí třikrát denně buzerovat, jak jsem na tom, a tak podobně. Prostě klídek, v srpnu tam skoro nikdo není, takže se nikam neženeme.

No a mezi tím vším taky stíhám ještě sem-tam někam vyrazit.

Třebas jako minulé úterý, kdy jsme se vydali večer po práci do parku Miribel-Jonage (ten velký modrý flek na mapě, jak jsem říkala už minule) na grilovačku. Nebylo nás moc, já s Romanem, Rzi s přítelkyní, ona s nějakou kamarádkou a kamarádem. K tomu jsme si vzali kytaru a flétnu a trochu jsme si i zahráli. Jen škoda, že byla taková zima, jinak bych do tý vody hned skočila! Tak přiště, teď má být v týdnu pěkně, tak možná ukecám Soňu, abychom tam vyrazily, myslím, že už jí odjeli rodiče, tak mi slíbila, že mě přestane ignorovat :)

Lac de Miribel

V pátek minulého týdne se tu stavili pařížani z jihu Pierro a Julie, u nichž jsme byli v Paříži i v Carqueirainne. Jeli na jih do Toulonu k moři, tak přespali v Lyonu. Neměli tak dělat, protože pak strávili celou sobotu v zácpě :) No a mě děsně mrzelo, že nemám pár dní prázdnin, protože bych hrozně ráda jela k moři s nimi. No tak příští rok, to už budu mít prázdnin habakuk. Večírek byl moc fajn, hráli jsme kulečník, Wii, povídali jsme si, bumbali jsme, papali jsme (guacamole, sushi) ... Zkrátka co se tak asi dělá, když přijedou kamarádi.

V sobotu jsem nedala pokoj, až jsme vyrazili trochu ven z Lyonu a užili si příjemné odpoledne strávené nicneděláním. Původně jsem chtěla jet k pověstnému Lac des Sapins (chystáme se k němu už rok a půl), které je asi hodinu a půl odsud někde v Božolé, ale nakonec se Yoann, nás kytarista, rozhodl jet taky, takže nás zavezl jen někam kousek od nich k takovému malému rybníčku v kopcích. Koupání tam bylo zakázáno a kromě toho tam zrovna tenhle víkend probíhalo finále ve sportovní střelbě, ale i tak jsme si užili super odpoledne.

Lac d'Yzeron

Původně s námi měl jet i Rzi, ale ten měl odpoledne už něčím zapláclé, takže jsme se domluvili až na večer, že si půjdeme sednout někam na skleničku a pokecat. Nakonec z toho byla večeře v restauraci a dva koktejly v moc příjemném baru a zakončení u nás partií biliárdu a degustací Chartreuse (něco jako Myslivec). Pak se tu ještě stavili Arnaud s Orianne vyzvednout cosi, co v pátek zapoměli, tak jsme hráli na Wii něco jako Monopoly. S různými mezihrami pro všechny čtyři hráče. Docela sranda. Zase jsem na celé čáře prohrála.

Neděli jsem kompletně prospala, protože jsem vstávala v půl druhé a šla si lehnout v půl desáté. Lehce zabitý den, ale občas se prostě nechce nic dělat. Jen čučet na filmy a spát. Jen nechápu, jak jsem mohla být v pondělí v práci stejně utahaná.

Další týden jsem strávila lehce sportovně, jako třebas brusle či kolo v parku, lehce četbou, kdy jsem si vzala mobil na ty brusle a pak se svalila na sluníčko a četla (Bill Bryson - Notes From a Small Island - něco jako tu píšu já, ale o Anglii - a čtu to v angličtině), lehce českými filmy (kdy jsem se rozhodla, že shlédnu všechny filmy, které mají nad 75% v databázi ČSFD - Bobule a 2Bobule jsou hrozně příjemné letní komedie, kde se naprosto nic katastrofického neřeší a tak to potěší, nebo Život je čudo od Emira Kusturici, což je lehce praštěná vážná komedie se super muzikou, a další, ale asi je tady nebudu tak vehementně doporučovat:) a lehce spánkem, když jsem ve čtvrtek vytuhla v deset večer.

Výlet do parku - aloe - trošku větší, než ty moje, ale taky mi krásně rostou :)

A ještě pátek, kdy jsme měli nejdřív zkoušku s kapelou, na kterou jsem dorazila až v pět, jelikož jsem byla v práci, narozdíl od zbytku světa, který je na prázdninách. A večer jsme pak jeli na "venkov" slavit Yoannovy narozeniny a kde jsme si užili fakt super večer. Po dlouhé době jsme se sešli skoro celá kapela, plus tam byli i další kamarádi ze strany pořadatelů, k tomu skvělé občerstvení, dostatek pití a vynikající atmosféra. Už dlouho se mi nepoštěstilo se lehce opít a přitom se nenudit, takže jsem si ten večer opravdu užila. Jen Julien, náš bubeník, mi pak v sobotu volal, že ho nesmíme příště tolik nalívat, protože to opravdu neustojí. Že hned, co vylezl z auta, tak to šlo ven poprvé, a pak ještě celou noc a celý den. A dnešní výlet k jeho prarodičům pro jistotu zrušil úplně :) On totiž normálně skoro nepije, ale tam začal dost zhurta. A když jsme viděli, že je s ním sranda, tak jsme mu začali nalejvat ještě víc :-D Já vím, že se to nedělá, ale když sranda musí bejt, žejo.

A v sobotu jsme si užili nádherný den v Annecy a ještě lepší večer u velkolepého ohňostroje na jezeře, na který se tam každoročně sjíždí davy lidí, ale o tom zase v jiném článku.