Kulečník

Ano, pochopila jsem to moc dobře, že netrpělivě čekáte, až zveřejním tento příspěvek. Tak tedy, máte to mít :) Pěknej dáreček k narozeninám, to se musí nechat.

---

Přivezli ho asi v deset ráno, dva chlapi jak hora, a složili nám ho v obejváku. Jen tak zkušebně jsem odklopila tu desku potaženou plátnem od zdi a měla jsem problém, aby na mě nespadla :) Minimálně sto kilo, možná i víc. Jo a ta deska, co se dává přes to, je velká jak kráva... dva metry na sto dvacet.

Měli jsme objednáno asi šest lidí, z nichž nakonec dorazil jeden jediný, ale naštěstí, že dorazil, protože nám to celý smontoval a taky donesl nářadí, abychom to vůbec mohli udělat. Že nám na konci zbyly šroubky, to mi přijde naprosto logický, prtoože kdo už jednou montoval IKEA nábytek, tak se s tím taky potkal. A krom toho logika stavby švédského nábytku je opravdu pro slepé a manuálně nezručné, jen pochopit návod na stavbu od René Pierre (to je ta značka) vyžadovalo velkou inteligenci.

Skončili jsme v jedenáct, zahráli si jednu šťouchanou ve třech a Roman odvezl toho kluka domů. Tak jsem si řekla, že si ještě chvíli pohoním koule po stole a pak půjdu taky spát.

Dneska v poledne jsme měli první návštěvu, jeden Romanův spolupracovník byl kousek tady odsud, takže přišel na jednu hru (kterou s přehledem vyhrál, barový povaleč, to se pozná :)) a pak jsme si dali oběd. Je to docela změna jíst u normálního stolu a nehrbit se u konferenčního :)

Jinak včera jsem byla na dalším pohovoru. Vypadalo to docela nadějně, měla jsem pocit, že mě chtěli vzít. Navíc potřebují dva lidi, takže je tam docela velká šance. Když jsem tam přišla, tak se mi asi půl hodiny snažili vysvětlit, že to není žádná světová práce, spíš jako rýsovací stůl, ale na druhou stranu se mnou jednali docela férově a místo mi přišlo vcelku příjemné. Pošlu tam mejla, že jsem motivée a uvidíme, co dál.

Jen nevím, pro co bych se rozhodla, kdyby mi náhodou řekli jo z obou dvou posledních pohovorů. Přijde mi, že u toho Pana Architekta by to byla trošku víc architektůra, než kreslit zařízení Pošt v Pařížském regionu. Taky ještě nevím, jak by to bylo platově a časově. Co se týče vzdálenosti, tak je to max 10 minut na kole, což není rozhodující. A co se týče kolektivu a tak, no nevím, bude to případně těžší rozhodování.

Dneska odpoledne jdu s Jimmym do zkušebny trochu procvičit náš repertoár a večer přijede Romanova maminka s přítelem a Audrey (sestra). JP jako muslim nejí vepřové a ten zbytek masa, co by jedl, musí být popraven speciálním způsobem halal, takže budeme mít rybu :)