Uběhl zase celej tejden, a ani mi to nepřišlo. Nějak to hrozně letí...dva dny v tejdnu zabíjíme ve škole, jinak spinkám do dvanácti a po večerech chodím hrát, takže se týden s týdnem schází opravdu rychle.
Začneme tím, proč tu vlastně jsem: škola. No, upřímně...stojí to naprosto za nic. Nejen ten náš atelier. Teda aspoň teď na začátku. Ono u nás se to taky rozjíždí pomalu, ale aspoň nás nenutí sedět ve škole od devíti do šesti a čumět do plánů a přemýšlet nad ničím. Nebo nad Strategií toho, co budeme dělat, až se někdy pojedeme podívat na místo! Nebo nám frantíci zvolili program, co budeme v tom baráku dělat. Je to pevnost ze 17tého století a my máme k dispozici jednu budovu (cca 20%) a tam máme něco udělat. Jen stále ještě nevíme, co vlastně budeme příští tři měsíce dělat. Ale máme to už aspoň rozepsáno, co budeme kterej ten tejden dělat. No a aspoň víme, že to něco bude Centre du recherche, neboli nějaké centrum výzkumu (nevím, co si pod tím představit). Prozatím jsme takto zabili čtyři dny, takže jsem včera přišla jen na odpoledne, ani jsem o nic nepřišla.
Konečně nám dorazily známky z našeho super-extra-projektu. Jedním slovem: průser. Mezi Erasmáky půlka neprošla, já jsem měla 10, což je nejnižší hranice na to, abych prošla...hehe. Slováci jsou docela nasraný, maj oba 7, stejně jako další tři Erasmáci. Maximální hodnocení bylo 14/20, což si myslím, že je opravdu extra. Byli jsme procesím za naším Olivíkem, co se o nás stará, a on chudák nevěděl, co s tím. Ale řekl, že už mluvil s profesory, aby laskavě brali ohledy na to, že jsme cizinci. Je to tady krapet monarchie, vládne tu pár profesorů a není jim žádná opozice. A to si prosím budu na tuto školu podávat přihlášku, bože. Kdyby se mi v Lyonu tolik nelíbilo a nebylo tu tolik možností, kde hrát, tak bych se na to asi vyprdla :)
Co se jinak stalo za ten tejden? Rozloučili jsme se s pár lidičkama, co tu byli jen na zimní semestr a už odjeli. Ráda bych se třeba podívala do Řecka za Stellou, ale osobně tomu moc nevěřím, že se budeme nějak hromadně navštěvovat ve svých zemích. No ale třeba to vyjde ;)
Po inspiraci minulou nedělí, kdy Maťo dělal super oběd, jsem tuto neděli já sezvala dohromady osm lidí, upekla rybičku a udělala babiččinu bramborovou kaši. Super to bylo, budeme muset dělat častěji obědy a večeře, než ty přiblblý fêty, kde se akorát nudim a obvykle není co pít :-D Taky jsme koukli na filmík, což bylo moc fajn, to musíme taky dělat častěji.
V úterý jsme se sešli v hospůdce na jammování jen tři. Původně tam měla hrát nějaká kapelka, ale ta nedorazila, pak nemělo bejt hraní žádný, ale pak dorazil jeden kytarista, tak jsme tam byli dva saxofony a kytara. Bylo to super, takový klidný a bez stresů. Vzala jsem si poprvý na hraní sopránku, tak ji tam všichni obdivovali :)
Dneska prej mám svátek, psalo mi pár lidí z Čech. Tak jsem si šla dělat radost (to jsem měla ale v plánu ještě předtím). Koupila jsem si nový botičky (je to ftipný si ve Francii koupit botky u Baťi), černou mikinu a tílko. V Carreffouru jsem hledala mraženou kukuřici, nebo aspoň kukuřici ve sklenici, ale to ti jebnutí frantíci nevedou. Blbci. Akorát v konzervě (což nesmim jíst, protože jsem na to alergická).
Žádné komentáře:
Okomentovat